Ivan Pernar

Ivan Pernar
Stranická příslušnost
Členství Chorvatská selská strana
Narození 3. listopadu 1889
Marija Gorica
Úmrtí 2. dubna 1967 (ve věku 77 let)
New York
Alma mater Záhřebská univerzita
Profese politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ivan Pernar (3. listopadu 1889 Marija Gorica – 2. dubna 1967 New York) byl chorvatský právník a politik.

Život

Narodil v Hrastině v Marija Gorici u Zaprešiće. Vystudoval klasické gymnázium v Záhřebu, na kterém dokončil studium v roce 1909. Studoval právo na Právnické fakultě Záhřebské univerzity.

Politická kariéra

Byl členem Chorvatské rolnické strany. Po vzniku Království Srbů, Chorvatů a Slovinců působil od 20. let jako zástupce volebního obvodu Ludbreg v jugoslávském Národním shromáždění v Bělehradě. Od roku 1926 působil v jugoslávské vládě na funkci podtajemníka na Ministerstvu vnitra. 20. června 1928 byl zraněn při parlamentním atentátu na vůdce Chorvatské rolnické strany Stjepana Radiće politikem Národní radikální strany Punišou Račićem.[1]

Atentát v Národním shromáždění v roce 1928

Po svém uzdravení působil nadále ve své právnické praxi, protože v roce 1929 byla omezena politická činnost královskou diktaturou Alexandra I. Karađorđeviće. 14. března 1933 byl odsouzen k jednomu roku odnětí svobody za svou ilegální politickou činnost. Svůj trest si odpykal ve věznici ve Sremské Mitrovici. Po obnovení parlamentu působil jako člen vedení Chorvatské rolnické strany. Z popudu Chorvatské rolnické strany se 21. srpna 1938 jako představitel Chorvatů zúčastnil pohřbu vůdce Hlinkovy slovenské ľudové strany Andreje Hlinky v Ružomberku.[2] Po vytvoření autonomní chorvatské vlády v roce 1939 působil jako senátor parlamentu Chorvatské bánoviny. Po vzniku Nezávislého státu Chorvatsko byl několikrát vězněn ustašovským režimem. V roce 1944 byl znovu uvězněn za účast na spiknutí Lorković-Vokić, které se snažilo o přechod Chorvatska na stranu spojenců.[3]

Exil a smrt

V roce 1945 byl nedlouho před pádem Chorvatska propuštěn díky intervenci kardinála Alojzije Stepinace. Poté odchází přes rakouský Klagenfurt do emigrace před komunistickými partyzány. Přes Salcburk odchází do Říma odkud v září 1945 odchází do New Yorku. Tam působil v exilové organizaci Chorvatské rolnické strany. Byl redaktorem kanadského deníku Hrvatski hlas. Účastní se na mnoha setkáních Chorvatů ve Spojených státech a Kanadě, kde vystupuje jak proti režimu Socialistické federativní republiky Jugoslávie, tak i na Západě silnému a vlivnému chorvatskému ustašovskému exilu.

Zemřel v New Yorku 2. dubna 1967. Byl pohřben na katolickém hřbitově svatého Raymonda v Bronxu. Po roce 1991 bylo jeho tělo převezeno na národní hřbitov Mirogoj v Záhřebu. Jeho prasynovcem je Ivan Pernar, zakladatel strany Živý štít a v letech 2016–2020 poslanec chorvatského Saboru.[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ GRGIĆ, Stipica. Svakodnevni život istaknutih zagrebačkih političara početkom šestosiječanjske diktature. povijest.net [online]. Hrvatski povijesni portal, 2009-01-12 [cit. 2023-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-23. ISSN 1846-4432. (chorvatsky) 
  2. ↑ Slavný pohřeb Hlinky. Polední list. Tempo, 22. srpna 1938, roč. 12, čís. 232, s. 1. Dostupné online. ISSN 1804-8838. 
  3. ↑ STUPARIĆ, Darko. Tko je tko u NDH: Hrvatska 1941.-1945. Záhřeb: Minerva, 1997. 484 s. ISBN 953-6377-03-9. (chorvatsky) 
  4. ↑ PETRIĆ, Hrvoje. Prilozi za biografiju Ivana Pernara (1889.-1967.). Záhřeb: Záhřebská univerzita, 2017. 938 s. Dostupné online. S. 167–206. (chorvatsky) 

Zdroj