István Széchenyi

István Széchenyi
Narození 21. září 1791
Vídeň, Rakouské císařství
Úmrtí 8. dubna 1860 (ve věku 68 let)
Döbling, Rakouské císařství
Příčina úmrtí střelná rána
Místo pohřbení Nagycenk
Národnost Maďarská
Povolání politik a spisovatel
Ocenění Řád sv. Vladimíra 4. třídy (1813)
Pour le Mérite (1814)
Řád sv. Ducha (1825)
čestný občan Győru (1837)
Politická strana nezávislý
Nábož. vyznání katolická církev
Choť Krescencie ze Seilernu (1836–1860)
Děti Otto Jiří Széchenyi
Béla Štěpán Széchenyi
Rodiče František de Paula hrabě Széchényi a Juliana Marie Festeticsová
Rod Széchényiové
Příbuzní Kryštof Feštetić z Tolny (praděd)
Andor Széchenyi a Valentin Széchényi (vnoučata)
Funkce Minister of Public Works and Transport of Hungary (1848)
Podpis István Széchenyi – podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrabě Štěpán Sečenský (maďarsky Gróf Széchenyi István [ˈiʃtvaːn ˈseːʧeːɲi]IPA, 21. září 1791, Vídeň – 8. duben 1860, Döbling) byl uherský šlechtic, politik, národní hrdina a spisovatel. Pocházel z významného rodu Széchenyiů.

Život

Széchenyiho řetězový most v Budapešti

Štěpán Széchenyi se narodil 21. září 1791 ve Vídni. Jeho otec František de Paula Széchényi byl zakladatelem Maďarského národního muzea (Magyar Nemzeti Múzeum) a Maďarské národní knihovny, která dnes nese jeho jméno (Országos Széchényi Könyvtár).

Pro svou politickou a veřejnou činnost je Štěpán Széchenyi nazýván „největší Maďar“.[1] V mládí se dal na vojenskou dráhu, vyznamenal se za napoleonských válek. Kvůli svým názorům však z armády odešel. Pracoval poté v zemích západní Evropy. Zde si uvědomil zaostalost Uher a svými hospodářsko-politickými díly Hitel („Úvěr“), Világ („Svět“) a Stadium („Stádium“) vytvořil teoretický základ maďarského reformního hnutí.

Patřil k největším strůjcům maďarského reformního hnutí v letech 1825 až 1848 a k hlavním představitelům Maďarské revoluce a boje za nezávislost v letech 1848–49. Působil jako ministr dopravy, ovšem po porážce revoluce se nervově zhroutil a odešel do psychiatrické léčebny v Döblingu u Vídně.

Széchenyi se v Uhersku také zasloužil o:

Hrabě Štěpán Széchenyi zemřel 8. dubna 1860 ve vídeňském Döblingu.

Manželství a rodina

V roce 1818 se seznámil s Marií Krescencií ze Seilernu, manželkou o dvacet let staršího Karla Antonína Zichyho a v srpnu 1824 se sblížili. Po smrti Karla Zichyho v roce 1834 se o osm let mladší Marie Krescencie za Széchenyiho dne 4. února 1836 provdala a přijala maďarské občanství.[2] Z prvního manželství měla Marie Krescencie již sedm dětí. Z jejího druhého manželství se narodili dva synové a dcera, která však zemřela krátce po narození.

  • Béla Štěpán (3. 2. 1837, Pešť – 2. 12. 1918, tamtéž), ženatý od roku 1870 s Johanou Erdődyovou (10. 4. 1846 – 18. 10. 1872, Nagycenk)
  • Otto Jiří (14. 12. 1839, Prešpurk – 24. 3. 1922, Konstantinopol), první důstojník budapešťského Hasičského záchranného sboru, první prezident Národní asociace Hasičského záchranného sboru Maďarska. Na základě zkušeností ze zahraničí založil první moderní hasičský sbor v Budapešti, zpočátku jako dobrovolnická organizace a 1. února 1870 došlo k založení prvního 12členného placeného hasičského sboru. Hrabě Széchenyi byl vedoucí důstojník obou organizací. V roce 1874 odcestoval na pozvání sultána do Turecka, aby založil hasičský sbor v Konstantinopoli, kde následně zůstal až do své smrti. Za své úspěchy získal titul paša. Byl dvakrát ženatý: I. od roku 1864 s Irmou Almayovou (19. 9. 1844, Pešť – 19. 2. 1891, Vídeň), II. s Eftálií Christopulosovou (13. 5. 1854, Konstantinopol – 9. 6. 1918, tamtéž),
  • Julie (15. 1. 1844, Prešpurk – 31. 1. 1844, tamtéž)

Galerie

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Széchenyi István na maďarské Wikipedii.

  1. ↑ RÁKOS, Petr. Slovník spisovatelů - MAĎARSKO. Praha: ODEON, 1971. S. 319–320. 
  2. ↑ Crescence: Széchenyi’s Inspiration and Strength. Archivováno 13. 2. 2018 na Wayback Machine. magyarnews.org

Související články

Externí odkazy

Zdroj