Isaias Afwerki

Isaias Afwerki
Isaias Afwerki (2022)
Isaias Afwerki (2022)
Prezident Eritreji
Úřadující
Ve funkci od:
24. května 1993
Předchůdce nikdo, funkce vytvořena
Stranická příslušnost
Členství People's Front for Democracy and Justice

Narození 2. února 1946 (78 let)
Asmara
Choť Arsema Mehari
Alma mater Addisabebská univerzita
Profese politik a diktátor
Náboženství monofyzitismus
Eritrejská pravoslavná církev
Ocenění Řád Zajda
Řád krále Abd al-Azíze
Řád Srbské republiky
Podpis Isaias Afwerki, podpis
Commons Isaias Afwerki
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Isaias Afwerki (ኢሳይያስ ኣፍወርቂ. * 2. února 1946 Asmara) je prezident Eritrey.

Pochází z chudé rodiny tigrajské národnosti, měl osm sourozenců. Jeho bratrancem byl etiopský prezident Meles Zenawi. Studoval inženýrský obor na Univerzitě Addis Abeba, odkud v roce 1966 odešel a přidal se k bojovníkům za nezávislost Eritrey, která byla od roku 1952 součástí Etiopie a v roce 1962 byla zbavena autonomie. Byl odeslán do Číny na školení v metodách podzemního boje, od roku 1970 byl členem vedení Eritrejské lidově osvobozenecké fronty a na kongresu v roce 1987 byl zvolen jejím generálním tajemníkem. Po vítězství nad prosovětským etiopským režimem v roce 1991 se na základě referenda v roce 1993 stala Eritrea samostatným státem a Afwerki získal funkci prezidenta. V roce 1994 se Eritrejská lidově osvobozenecká fronta přejmenovala na Lidovou frontu za demokracii a spravedlnost, která je podle ústavy přijaté roku 1997 jedinou legální politickou stranou v zemi. Za celých dvacet pět let Isaias Afwerki neobhajoval funkci ve volbách a vládne jako diktátor.[1] Nejdůležitější silou v zemi je armáda – v letech 1998 až 2000 probíhala eritrejsko-etiopská válka o sporné pohraniční území, kterou ukončila až dohoda mezi oběma státy v roce 2018. Míra svobody slova patří k nejnižším na světě, podle odhadů Amnesty International je drženo ve vězení bez soudu okolo deseti tisíc politických odpůrců, za Afwerkiovy vlády uprchlo ze země okolo pěti procent Eritrejců.[2]

Je ženatý a má tři děti. Hlásí se k Eritrejské pravoslavné církvi.

Reference

  1. NÍDR, Tomáš. Africký Kim Čong-un aneb O úprku Eritrejců do Evropy. Česká pozice [online]. 2016-01-03 [cit. 2018-07-22]. Dostupné online. 
  2. NOVOTNÝ, Pavel. Odkud také prchají: Peklo jménem Eritrea. Reportér Magazín [online]. 2015-09-07 [cit. 2018-07-22]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj