Ingušsko
Republika Ingušsko Республика Ингушетия ГIалгIай Мохк | |
---|---|
![]() Pohoří Kavkaz v Ingušsku
| |
![]() znak | |
Geografie | |
![]() | |
Hlavní město | Magas |
Souřadnice | 43°12′ s. š., 45° v. d. |
Rozloha | 3 128 km² |
Časové pásmo | UTC+3[1] |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
Obyvatelstvo | |
Počet obyvatel | 527 200 (2024) |
Hustota zalidnění | 168,5 obyv./km² |
Jazyk | ruština, inguština |
Náboženství | 96 % islám, 2 % křesťanství (pravoslaví aj.) |
Správa regionu | |
Stát | ![]() |
Druh celku | republika Ruské federace |
Podřízené celky | 3 města a 4 okresy |
Vznik | 4. června 1992 |
Hlava | Machmud-Ali Kalimatov |
Mezinárodní identifikace | |
ISO 3166-2 | RU-IN |
Označení vozidel | 06 a ИН |
Oficiální web | www |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |

Ingušsko, plným názvem Republika Ingušsko (Республика Ингушетия, ГIалгIай Мохк), je autonomní vnitrozemskou republikou Ruské federace v předhůří Kavkazu. Sousedí se Severní Osetií-Alanií, Čečenskem a Gruzií.
Historie
Ve středověku existovala na jejím území říše Alanie, která byla ve 13. století zničena vpádem Mongolů. Od 16. století pronikaly do oblasti horské kmeny Čečenů a Ingušů, které daly oblasti jméno. V průběhu 19. století bylo Čečensko a Ingušsko připojeno k Rusku. Po ruské revoluci se území stalo nejprve součástí Těrské (Těrecké) sovětské republiky (1918–1919), od roku 1921 pak Horské ASSR (Gorskaja ASSR). Roku 1924 byla Horská ASSR zrušena a jednotlivé oblasti získaly autonomii v rámci RSFSR. Roku 1934 bylo Ingušsko s Čečenskem sloučeno (Čečensko-ingušská AO, od roku 1936 Čečensko-ingušská ASSR v rámci RSFSR). Za 2. světové války byla republika krátkodobě okupována Německem, po osvobození byl zrušen autonomní republikový statut a obyvatelstvo bylo násilně vysidlováno do Střední Asie. K revizi tohoto aktu došlo roku 1957, kdy byl obnoven autonomní statut a obyvatelstvu povolen návrat. V souvislosti s rozkladem SSSR vzrostlo v republice napětí mezi hlavními etnickými skupinami, Čečeny a Inguši. Na rozdíl od Čečenska se Inguši vyslovili pro setrvání v rámci Ruské federace a poté, co Čečensko vyhlásilo nezávislost, se Ingušsko od něj odtrhlo a byla vyhlášena Ingušská republika (v rámci Ruské federace). Roku 1993 byl změněn název na současný. V roce 1992 vypukl konflikt mezi Inguši a Osety na území, které bylo roku 1944 přičleněno k Severní Osetii a roku 1957 nebylo vráceno zpět Ingušsku (Prigorodnyj rajon). Většina ingušského obyvatelstva uprchla ze sporné oblasti (odhady kolísají mezi 30 až 60 tisíci) a přes severoosetsko-ingušskou dohodu o repatriaci uprchlíků z roku 1994 jich stále většina zůstává v Ingušsku. Na podzim 1997 bylo pod ruskou patronací podepsána severoosetsko-ingušká dohoda o postupné normalizaci situace v této oblasti včetně ruské ekonomické pomoci. V Ingušsku je[kdy?] též na 100 000 uprchlíků z Čečenska.
Symboly
Vlajka
Ingušská vlajka je tvořena listem o poměru stran 2:3 se třemi vodorovnými pruhy: zeleným, bílým a zeleným o poměru šířek 1:4:1. Uprostřed, v bílém pruhu, je umístěn ingušský sluneční znak ve tvaru prstence se třemi zaoblenými (proti směru hodinových ručiček) rameny. Poloměr vnitřního kruhu slunečního znamení je 1/6 šířky vlajky. Každý ze tří paprsků slunečního znamení je půlkruh, jehož vnitřní poloměr je 1/8 šířky vlajky. Šířka pruhu, který tvoří obvod slunečního znamení a paprsků, je 1/36 šířky vlajky.[2]
Galerie
-
Erzi
-
-
-
-
Cej-lomský horský hřeben
-
Hrad Vovnuški
Odkazy
Reference
- ↑ Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky)
- ↑ Ingušská vlajka na Flags of the World
Externí odkazy
- Galerie Ingušsko na Wikimedia Commons
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ingušsko na Wikimedia Commons
- Oficiální web Ingušska (rusky)
- Historie, jazyk, kultura Ingušska – Univerzita Berkeley (anglicky)