Ingrijští Finové

Ingrijští Finové
Vlajka Ingrijců
Vlajka Ingrijců
Země s významnou populací
Finsko, Rusko
FinskoFinsko Finsko 25 000[1]
RuskoRusko Rusko 20 300 (2010)[2]
EstonskoEstonsko Estonsko 10 639 (2010)[3]
UkrajinaUkrajina Ukrajina 768 (2001)[4]
Jazyk(y)
Finština • Ruština • Ingrijská finština
Náboženství
Luteránství
Příbuzné národy
ostatní baltofinské národy

Ingrijští Finové neboli Ingrijci (finsky inkeriläiset nebo inkerinsuomalaiset) jsou subetnikem Finů, kteří žijí v Ingrii, jež je dnes součástí Leningradské oblasti v severozápadním Rusku. Jedná se o potomky Finů, kteří tam byli přivedeni z provincie Savo a Karelské šíje v 17. století, kdy Finsko i Ingrie byly součástí Švédska.

Na rozdíl od původních dvou baltofinských národů Ingrie, Votů a Ižorů, vyznávají místo pravoslaví luteránství.

Hovoří tzv. ingrijskou finštinou, jež spadá do jihovýchodních finských nářečí. Jazyk ingrijských Finů (finsky inkerin murre) patří k východním dialektům finského jazyka.[5]

V prvním celosovětském sčítání lidu z roku 1926 bylo zaznamenáno 114 831 „leningradských“ neboli ingrijských Finů.[6] Po druhé světové válce se jich však hodně usídlilo v Estonsku. Po rozpadu Sovětského svazu se okolo 25 000 ingrijských Finů přestěhovalo z Ruska a Estonska zpět do Finska.[7] Od roku 2005 jsou oficiálně uznanou minoritou v Estonsku.

V současnosti ingrijští Finové žijí většinou v Rusku (Petrohrad, Leningradská oblast, Karélie, západní Sibiř), Estonsku, Finsku, a Švédsku.[8]

Ingijské písemnictví zastupuje především epos Liekku Mirji Kemppinen.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Paluumuutto Suomeen TE-palvelut, Työ- ja elinkeinominitseriö (finsky)
  2. ↑ 6-й финно-угорский конгресс в Шиофоке
  3. ↑ Eesti Statistika 2001—2009. www.stat.ee [online]. [cit. 2014-03-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  4. ↑ Всеукраїнський перепис населення 2001. Русская версия. Результаты. Национальность и родной язык. Украина и регионы
  5. ↑ KOŇKOVA, Olga Igorěvna; KOKKO, Vladimir Adolfovič. ИНГЕРМАНЛАНДСКИЕ ФИННЫ Очерки истории и культуры ( Ingermanladskie finny, Očerki istorii i kultury). Sankt-Petersburg: SPb.: MAE RAN,, 2009. 164 s. Dostupné online. ISBN 978-5-88431-143-5. S. с. 31, 138..  Archivováno 10. 1. 2020 na Wayback Machine.
  6. ↑ TAAGEPERA, Rein. The Finno-Ugric republics and the Russian state. [s.l.]: Routledge, 1999. Dostupné online. S. 143. (anglicky) 
  7. ↑ Helsingin Sanomat. www.hs.fi [online]. [cit. 2011-08-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-10-20. 
  8. ↑ MUSAYEV, Vadim. The Ingrian Question as a Historical and Political Phenomenon [online]. Praha: S. с. 136, 137.. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-28. 

Související články

Zdroj