Iltovirus

Iltovirus
Baltimorova klasifikace virů
Skupina	I (dsDNA viry)
Vědecká klasifikace
Realm	Duplodnaviria;
Říše	Heunggongvirae;
Kmen	Peploviricota;
Třída	Herviviricetes;
Řád	Herpesvirales;
Čeleď	Herpesviridae;
Podčeleď	Alphaherpesvirinae;
Rod	Iltovirus;
Druhy
	Ptačí herpesvirus 1 (GaHV-1); Bažantí herpesvirus 2 (PsHV-1);
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Iltovirus je rod virů zahrnující Ptačí herpesvirus 1 (GaHV-1) a Bažantí herpesvirus 2 (PsHV-1). Společně s rody Varicellovirus, Mardivirus a Simplexvirus patří do podčeledi Alphaherpesvirinae.

Virologie

Morfologie

Iltovirus je obalený virus s amorfním tegumentem, sférickým až vícetvarým kapsidem tvořeným 162 kapsomerami. V průměru má 120–200 nm, glykoproteinové komplexy jsou součástí membránového obalu.

Genom

Genom je nesegmentovaná, lineární dvoušroubovicová DNA o délce 150 kb obsahující ukončující a vnitřní repetitivní sekvence. Genomová sekvence je na konci zopakována. Každý virion obsahuje několik genomových izoforem.

Genová exprese

Každý virový transkript je většinou pro jeden protein přičemž obsahuje promotorovou/regulační sekvenci, TATA box, vedoucí sekvenci 30–300 bp (nepřekládána) na 5' konci, ukončovací nepřekládanou sekvenci 10–30 bp na 3' konci a poly A signál. Mnoho genů se překrývá, vir obsahuje jen pár oddělených. Některé ORF jsou navzájem protichůdné, některé mohou být transkribovány z více promotorů a některé geny jsou nekódující.

Genom obsahuje 3 typy genů: bezprostřední, rané a pozdní. Bezprostřední jsou transkribovány okamžitě po infekci a zajišťují expresi raných genů kódující proteiny nezbytné pro replikaci. Pozdní geny většinou kódují strukturní proteiny. Geny exprimované během latentní fáze jsou řazeny do zvláštní kategorie.

Virové proteiny VHS a ICP27 se zaslouží o zastavení buněčné translace, čímž zajistí cílené upřednostnění virových proteinů nad buněčnými. VHS (nachází se na 17. genu, tvoří jej 455 aminokyselin^[1]) je endoribonukleáza, která štěpí hostitelskou mRNA v cytoplasmě, čímž zajistí dostatek nukleotidů pro syntézu virové mRNA, kdežto ICP27 (nachází se v ORF4, tvoří jej 452 aminokyselin^[2]) je bezprostřední protein, který se zaslouží o aktivaci transkripci jistých brzkých, raných i pozdních proteinů.

Životní cyklus

Replikace probíhá v jádře. Může probíhat lýtickou nebo latentní cestou.

Lýtická cesta

Virus se na hostitelské receptory naváže přes gB, gC, gD a gH.
Membrána viru sfúzuje s membránou buňky a vypustí tak virové jádro a tegumentární proteiny do cytoplasmy.
Kapsid je transportován k jadernému póru, kde je vDNA vypuštěna dovnitř.
Jsou exprimovány bezprostřední geny, které zahájí exprimaci raných genů.
Pomocí hostitelské polymerázy II je transkribována raná virová mRNA, která je přenesena do cytoplasmy a podle ní se translatují rané proteiny.
Rané proteiny se účastní replikace DNA a tak jsou přeneseny zpět do jádra.
Syntéza velkého množství vDNA pomocí virové DNA dependentní DNA polymerázy.
Pomocí hostitelské polymerázy II je transkribována pozdní virová mRNA, která je přenesena do cytoplasmy a podle ní se translatují pozdní proteiny.
Pozdní proteiny jsou strukturní složky virového jádra a tak jsou přeneseny zpět do jádra.
Viriony vypučí jadernou membránou, která byla obohacena o herpetické glykoproteiny skrze Golgiho aparát a nakonec jsou uvolněny skrz plasmatickou membránu.

Latentní cesta

Replikace viru je v tandemu s replikací hostitelské buňky.

Epidemiologie

Oba druhy jsou přenositelné přímým kontaktem nebo kontaktem s nakaženými tělními tekutinami. Jsou rozšířeny celosvětově, vakcinace založená na živých oslabených virech je možná pouze u infekční laryngotracheitidy.

GaHV-1

Je původcem infekční laryngotracheitidy, onemocnění poprvé popsaného v USA roku 1926. Inkubační doba je 2–8 dní. Způsobuje kašlání, potřásání hlavou, letargii, respirační potíže a další. Úmrtnost je pod 15 %.