Ilija (Bykov)

Jeho Přeosvícenost
Ilija
Biskup balachninský
Vikář nižněnovgorodské eparchie
Církev Ruská pravoslavná církev
Diecéze Nižnij Novgorod
Jmenování 25. prosince 2013
Předchůdce Ierofej (Sobolev)
Zasvěcený život
Sliby 29. července 2010
Svěcení
Jáhenské svěcení 20. července 1980
světitel Filaret (Vachromejev)
Kněžské svěcení 12. října 1980
světitel Filaret (Vachromejev)
Biskupské svěcení 1. srpna 2010
světitel Kirill
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • Biskup jakutský a lenský (2010–2011)
  • Biskup ruzajevský a vikář saranské eparchie (2011–2013)
Osobní údaje
Rodné jméno Nikolaj Petrovič Bykov
(Николай Петрович Быков)
Země RuskoRusko Rusko
Datum narození 3. dubna 1954 (69 let)
Místo narození Černorečje, Ruská sovětská federativní socialistická republika
Národnost ruská
Alma mater Moskevská duchovní akademie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ilija (světským jménem: Nikolaj Petrovič Bykov; * 3. dubna 1954, Černorečje) je ruský duchovní Ruské pravoslavné církve, biskup balachninský a vikář nižněnovgorodské eparchie.

Život

Narodil se 3. dubna 1954 ve vesnici Černorečje Kujbyševské oblasti.[1]

Roku 1971 dokončil střední školu č. 143 v Kujbyševu. Od července 1971 do června 1972 pracoval ve 4. státním ložiskovém závodě v Kujbyševu.[1]

V letech 1972–1976 studoval na Kazaňském vyšším tankovém učilišti.[1]

Od září 1976 do října 1977 sloužil jako velitel čety v běloruském městě Barysaŭ a poté do března 1979 ve městě Polock.[1]

Od dubna 1979 do března 1980 pracoval ve strojní výrobě v Polocku.[1]

Od května 1980 působil jako psalomščik chrámu Pokrova přesvaté Bohorodice v Ivanavu.[1]

Oženil se. Dne 20. července 1980 byl metropolita minský a slucký Filaret (Vachromejev) rukopoložil na diákona a pokračoval ve službě v chrámu Pokrova přesvaté Bohorodice.[1]

Dne 12. října 1980 byl metropolitou Filaretem rukopoložen na jereje a ustanoven představeným chrámů svatého Antonína v Kosavě.[1]

V srpnu 1982 byl přijat do kléru gorkovské eparchie a jmenován duchovním chrámu Proměnění Páně v Gorkovu. V srpnu 1990 se stal představeným tohoto chrámu.[1]

Roku 1991 dokončil studium na Moskevském duchovním semináři a roku 1996 na Moskevské duchovní akademii.

Od srpna 1991 do května 2005 byl sekretářem nižněnovgorodské eparchiální správy.[1]

V červnu 2005 byl jmenován představeným chrámu Životodárné Trojice ve Vysokovu, chrámu Vladimirské ikony Matky Boží v Kstovu a blagočinným Kstovského okruhu. Ovdověl.[1]

Dne 26. července 2010 jej Svatý synod zvolil biskupem jakutským a lenským.[2] Dne 29. července byl metropolitou saranským a mordovským Varsonofijem (Sudakovem) postřižen na monacha se jménem Ilija na počest svatého proroka Elijáše.[3] Následující den byl povýšen na archimandritu.[4]

Dne 31. července 2010 byl oficiálně jmenován biskupem[5] a 1. srpna proběhla v Divejevském monastýru jeho biskupská chirotonie. Světiteli byli patriarcha moskevský Kirill, metropolita saranský a mordovský Varsonofij (Sudakov), metropolita mesogaiaský a lavreotikijský Nikolaos (Chatzinikolaou) (Řecká pravoslavná církev), metropolita orenburský a buzulukský Valentin (Miščuk), metropolita čeboksarský a čuvašský Varnava (Kedrov), arcibiskup nižněnovgorodský a arzamaský Georgij (Danilov), arcibiskup kazaňský a tatarstánský Anastasij (Metkin), arcibiskup ufský a stěrlitamakský Nikon (Vasjukov), arcibiskup joškar-olinský a marijský Ioann (Timofejev), biskup penzenský a kuzněcký Veniamin (Zaryckyj), biskup saratovský a volský Longin (Korčagin) a biskup solněčnogorský Sergij (Čašin).[6]

Dne 30. května 2011 byl ustanoven biskupem ruzajevským a vikářem saranské eparchie.[7]

Dne 25. prosince 2013 se stal biskupem balachninským a vikářem nižněnovgorodské eparchie.[8]

Reference

Externí odkazy

Zdroj