Ignác Wertheimer
| Ignác Wertheimer | |
|---|---|
| Narození | 14. září 1842 |
| Úmrtí |
21. prosince 1899 (ve věku 57 let) Pardubice |
| Povolání | podnikatel |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Ignác Wertheimer (14. září 1842 v Podolí u Svijan – 21. prosince 1899 v Pardubicích), (jinak také Ignaz, Ignac, Ignatius nebo Hynek) byl podnikatel židovského původu a zakladatel první pardubické rafinérie lihu.[1]
Původ
Ignác byl synem Marka Wertheimera původem z Dolních Kralovic u Ledče nad Sázavou. Matka se jmenovala Johana Schönfeldová. Ignác měl osm sourozenců: Jakoba, Aloise, Theresiu, Marianu, Wilhelma, Annu, Heinricha a Franze.
Životní osudy
Ignác se usadil po polovině 19. století v Pardubicích, kde se po zavedení železniční trati nabízely nové podnikatelské příležitosti. Vzal si Bertu Schnabelovou, se kterou měl deset dětí: Emilii, Annu, Huga, Hanu Johanu, Stefanii, Maxe, Petra, Olgu, Jana a Martu. Rodina patřila mezi pardubickou honoraci a v Pardubicích také Ignác ve věku 57 let zemřel - jako příčinu smrti udávají matriky aterosklerózu.[2] Byl pohřben na místním židovském hřbitově, kde dosud stojí jeho náhrobek.
Politické angažování v Pardubicích
Od sedmdesátých let 19. století až do své smrti byl několikrát členem obecního zastupitelstva a finanční komise.[3]
Firma
Ignác roku 1867 založil v Pardubicích továrnu na čištění lihu, která se později přetvořila v rafinerii na líh. V roce 1875 postihl továrnu velký požár. Celý objekt se však podařilo obnovit a modernizovat. Roku 1882 se výroba rozšířila o přidruženou výrobu kvasného lihového octa. Díky tomu nesla firma název První pardubická rafinérie lihu, továrna na likéry a octovou tresť Ignác Wertheimer. Počátkem osmdesátých let 19. století firma produkovala 60 000 hl čistého lihu, 12 000 hl octové tresti a 15 q octanu olovnatého, ten byl až do 1. světové války dodáván do papíren v monarchii. Po jeho smrti v roce 1899 převzali vedení firmy jeho žena Berta a synové Max a Hugo. V následujících letech zůstalo řízení firmy v rukou syna Maxe Wertheimera, jenž firmu rozšířil o moderní průmyslový lihovar.[4]
Odkazy
Reference
- ↑ Wertheimer Ignác | Pardubický Slavín [online]. [cit. 2025-01-14]. Dostupné online.
- ↑ Národní archiv Praha, Matriky židovských náboženských obcí, inv. č. 1518, fol. 21.. [s.l.]: [s.n.]
- ↑ VOJTKOVÁ, Jitka; KOKEŠ, Luboš. Pardubičtí Židé a jejich náboženská obec do roku 1918. Theatrum historiae 13 (2013), s. 146.
- ↑ Parpedie : Lihovar. www.parpedie.cz [online]. [cit. 2025-01-14]. Dostupné online.
Literatura
- VOJTKOVÁ, Jitka; KOKEŠ, Luboš. Pardubičtí Židé a jejich náboženská obec do roku 1918. Theatrum historiae 13 (2013), s. 146.
- RŮŽIČKOVÁ, Renáta; LANGOVÁ, Alžběta. Stopy Židů v Pardubickém kraji. Pardubice: Regionální rozvojová agentura Pardubického kraje, 2006. 140 s. ISBN 80-86967-04-2.
