Ignác Alpár

Ignác Alpár
Ignác Alpár
Ignác Alpár
Rodné jméno Schöckl
Narození 17. ledna 1855
Budapešť
Úmrtí 27. dubna 1928
Curych
Příčina úmrtí zápal plic
Místo pohřbení Hřbitov Kerepesi
Národnost uherská
Alma mater Bauakademie (do 1877)
Povolání architekt
Zaměstnavatelé Technická a hospodářská univerzita v Budapešti
Partner(ka) Antonie Orthová
Příbuzní Ambrus Orth (švagr)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ignác Alpár (17. ledna 1855, Budapešť27. dubna 1928, Curych) byl uherský architekt, představitel budapešťskéhp pozdního historismu a eklekticismu.

Biografie

Mládí a studia

Narodil se v Budapešti pod jménem Ignác Schöckl jako druhé dítě z osmi. Jeho matka Maria Eiselleová pocházela z řemeslnické rodiny Wünterbergů, otec Mathias (Matěj) Schöckl byl původem Rakušan ze Štýrského Hradce, majitel prvního truhlářského závodu v Budapešti. Alpár se po skončení základní školy vyučil zedníkem a roku 1873 získal výuční list. Od roku 1874 pracoval v ateliéru architekta a stavitele Alájoše Hauszmanna, který ho povzbudil, aby pokračoval studiem na Stavební akademii v Berlíně, zvané také Schinkelova akademie, podle koncepce a osnov, které pro školu vytvořil architekt Karl Friedrich Schinkel. Alpár zde byl žákem Heinricha Stracka (1805-1880) a tehdejšího ředitele akademie, Richarda Lucaeho (1829-1877).

Práce

Po ukončení studií nastoupil na praxi, pracoval v různých berlínských ateliérech. V roce 1880 získal ocenění tamní stavební společnosti, tzv. "Schinkelovu medaili". V tomto roce si pomaďarštil své jméno na Alpár. V roce 1881 absolvoval delší studijní pobyt v Itálii a v Tunisu. V letech 18821888 byl asistentem Technické univerzity v Budapešti, kde se zdokonaloval v samostatném projektování. Roku 1888 si otevřel vlastní kancelář. Stavěl pak v menších městech, zejména v Transylvánii, ale také v Šoproni, Pécsi a v Bratislavě. Od přelomu století se Budapešť stala jeho hlavním působištěm. V roce 1906 podnikl studijní cestu do Konstantinopole, Sýrie a Palestiny. Inspirace tamní architekturou se v následujících letech promítla do orientálních prvků jeho návrhů fasád.

Gymnázium Árona Mártona, Miercurea Ciuc, Sedmihradsko, 1909-1911

Projekty

První domy podle jeho návrhů byly postaveny v rumunském Semihradsku, v Erdély a Sighisoaře. V roce 1889 za výstavbu lázní "Herkules" získal ocenění Františka Josefa I.. V témže roce se oženil s Antonií Orthovou a získal zakázku na výstavbu lázní v Szapáry. Pro své rodné město Roku 1890 se vrátil do Budapešti a otevřel si vlastní projekční kancelář, která se také podílela na úpravách cizích projektů, nebo dílčích technických úkolech. Například spolupracoval na projektu rekonstrukce a dostavby zámku ve Smolenicích. Do roku 1900 stavěl především menší školy, kostely a nájemní byty v uherském hlavním městě Budapešti, v Sedmihradsku a v Horních Uhrách. V roce 1888 měl vlastní ateliér který stěhoval podle budov, které sám navrhl. Jeho kariéra rychle pokročila a dostal se mezi vůdčí komerční architekty svého období. Svědčí o tom i fakt, že vyhrál 22 z 50 architektonických soutěží.

Významné stavby v Maďarsku a Sedmihradsku

Hradní komplex Vajdahunyad v Budapešti
Maďarská národní banka, Budapešť, 1914
Burzovní palác v Budapešti, 1914
  • Budova pro výstavu tisíciletí Uherského státu (1892) - projekt spojil čtyři stavební slohy: románský, gotický, renesanci a baroko. Vyhověl tak dobovému vkusu a ideologii maďarskéhou národního obrození, v němž románský sloh rezonoval se zakladatelskou rolí králů dynastie Arpádovců, gotika symbolizovala úspěchy mnohonárodnostní říše za vlády Anjouovců i restauraci porevolučního absolutismu (po roce 1848), renesance byla symbolem vzestupu státu za Matyáše Korvína a posledních Jagellonců. Po výstavě v budově sídlilo Zemědělské muzeum, ale jakožto původně sezónní výstavní pavilón neměla stavební povolení, a proto byla v roce 1899 zbourána. Ministerský předseda Kálmán Darányi se společností architektů pověřili Alpára projektem podobné budovy, situované v městském parku. Má opět symbolický význam nedobytného uherského hradu s kostelem a byla nazvána Vajdahunyad. 9. června 1907 ji slavnostně otevřel rakouský císař František Josef I..
  • Rakousko-uherská banka v Budapešti
  • Gymnázium Árona Mártona, Miercurea Ciuc (Rumunsko), 1909-1911; do návrhu průčelí se promítla inspirace architekturou Orientu; nyní slouží jako budova vysoké školy
  • Burzovní palác v Budapešti (1914): novorenesanční stavba se secesními motivy gryfů na vrcholku věží
  • Budapešťská obchodní banka, Maďarská národní banka (1914)
  • Pojišťovny Anker, První budapešťská pojišťovna
  • Budovy Ministerstva financí a ministerstva vnitra Maďarské republiky

Stavby na Slovensku

  • Vinařská a vinohradnická škola v Matuškově ulici v Bratislavě
  • Reálná škola v Zochově ulici v Bratislavě - oproti pompézním budapešťským stavbám má plochou fasádu a redukovanou výzdobu pod vlivem nastupující vídeňské secese, ovlivnila také konstrukci a volbu nových materiálů.
  • Dvě gymnázia: v Liptovském Mikuláši a v Trenčíně - dekor z cihel-tvarovek kombinoval s barevné glazovanými obklady v pásech. Průčelí je z režnéhoo zdiva, záklenky z cihel v kombinaci s omítaným hladkým zdivem. Stavební materiály a konstrukce se přiznávaly postupně, nezakrývaly, cihly vytvářely nový geometrický ornament; nyní sídlo hudební a taneční fakulty Vysoké školy múzických umění v Bratislavě.
  • Evangelické lyceum v Bratislavě, Palisády č. 57, 1896, běžná budova s barokními štukovými prvky na fasádě
  • Kursalon (Piešťany), dvoupodlažní lázeňská budova s atriem, projekt z roku 1894; nyní památkově chráněná budova slouží jako muzeum.
  • Zámek Smolenice - byl rekonstruován pro rodinu Pálffyů v novogotickém stylu podle projektu architekta Jozefa Huberta z roku 1877. Na realizaci druhé etapy projektu mnichovského architekta Paula Reitera se v letech 1888-1911 podílel také Ignác Alpár.
  • Uherská královská státní hlavní reálná škola v Žilině - návrh přepracovali: Alpariho švagr Ambrus Orth a Emil Somló, kteří v Alpárově ateliéru začínali, poté si založili společný ateliér.[1]

Charakteristika tvorby

Alpárova raná díla mají typické znaky historismu a berlínské Schinkelovy školy. Veřejné budovy mívají klasické průčelí s vysokým sloupovým řádem. Mísí se v nich stavební typy, články a výzdobné prvky gotiky, renesance a baroka. Od přelomu století na některých stavbách začal používat principy a prvky secese. Jeho ateliér realizoval celkem 126 staveb, ale převážně to jsou vily, řadové činžovní domy nebo školy. Vynikají mezi nimi veřejné budovy: především hrad Vajkdahunyád, dále banky, burzovní palác, pojišťovny, kostely, divadla, radnice i lázně.

Jeho celoživotní tvorbu připomínají: bronzový pomník, pamětní tabule na budově Vajdahunyadu v Budapešti, jeho jméno nese několik ulic v Maďarsku.

Odkazy

Reference

  1. arch. Ignác Alpari - Uherská královská státní hlavní reálná škola. zilina-gallery.sk [online]. [cit. 2019-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-07. 

Literatura

  • DULLA, Matúš; MORAVČÍKOVÁ, Henrieta. Architektúra Slovenska v 20. storočí. Bratislava: Slovart, 2002. ISBN 80-7145-684-5. 
  • KUSÝ, Martin. Architektúra na Slovensku 1918–1945. Bratislava: Pallas, 1971. 
  • KUSÝ, Martin. Architektúra na Slovensku 1848–1918. Bratislava: Bradlo, 1995. ISBN 8071270512. 
  • LUKÁČOVÁ, Elena. Vývoj architektúry 4 v rokoch 1770–1918 na Slovensku. Bratislava: Slovenská technická univerzita, 1992. ISBN 8022704644. 
  • MUK, Jan. ABC kulturních památek Československa. Praha: Panorama, 1985. 

Externí odkazy

Zdroj