Igai

Jak číst taxoboxIgai
Stratigrafický výskyt: Svrchní křída (kampán), asi před 74 až 72 miliony let
Chybí zde svobodný obrázek
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída Sauropsida
Nadřád dinosauři (Dinosauria)
Řád plazopánví (Saurischia)
Podřád Sauropodomorpha
Infrařád Sauropoda
Nadčeleď Titanosauria
Čeleď Saltasauridae
Rod Igai
Binomické jméno
Igai semkhu
Gorscak et al., 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Igai („podle božstva egyptské oázy“) je rod titanosaurního sauropodního dinosaura z kladu Lithostrotia a čeledi Saltasauridae, žijícího v období pozdní křídy (geologický stupeň kampán, asi před 74 až 72 miliony let) na území Egypta. Fosilie dinosaurů jsou z této oblasti známé již delší dobu.[1]

Objev a popis

Fosilie byly objeveny a vykopány dvojicí německých badatelů v roce 1977 v sedimentech souvrství Quseir v oáze Dachla na území egyptské Západní pouště. V roce 2008 byly fosilie dopraveny do instituce Museum für Naturkunde, kde byly dále zkoumány. V roce 2023 byl dinosaurus formálně popsán pod vědeckým jménem Igai semkhu (druhové jméno znamená ve starém egyptském jazyce "zapomenutý").[2]

Nedaleko místa objevu byl objeven také další sauropod Mansourasaurus shahinae, popsaný roku 2018.[3]

Zařazení

Rod Igai spadá do čeledi Saltasauridae a jeho nejbližšími příbuznými jsou rody Ampelosaurus a dále Lohuecotitan a Lirainosaurus.

Odkazy

Reference

  1. Salem, B. S.; et al. (2021). Dinosaur remains from the upper Cretaceous (Campanian) of the western desert, Egypt. Cretaceous Research. 104783. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2021.104783
  2. Gorscak, E.; Lamanna, M. C.; Schwarz, D.; Díez Díaz, V.; Salem, B. S.; Sallam, H. M.; Wiechmann, M. F. (2023). A new titanosaurian (Dinosauria: Sauropoda) from the Upper Cretaceous (Campanian) Quseir Formation of the Kharga Oasis, Egypt. Journal of Vertebrate Paleontology. e2199810.
  3. Sallam, H. M.; et al. (2018). New Egyptian sauropod reveals Late Cretaceous dinosaur dispersal between Europe and Africa. Nature Ecology & Evolution. 2: 445-451.

Externí odkazy

Zdroj