Hyophorbe

Jak číst taxoboxHyoforbe
alternativní popis obrázku chybí
Hyoforbe lahvicovitá (Hyophorbe lagenicaulis)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída jednoděložné (Liliopsida)
Řád arekotvaré (Arecales)
Čeleď arekovité (Arecaceae)
Rod hyoforbe (Hyophorbe)
Gaertn., 1791
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kvetoucí Hyophorbe verschaffeltii

Hyoforbe (Hyophorbe) je nevelký rod palem, zahrnující 5 druhů, rozšířených výhradně na souostroví Maskarény v západním Indickém oceánu. Všechny druhy jsou v přírodě kriticky ohrožené a některé na pokraji vyhynutí. Jsou to středně velké palmy se zpeřenými listy a solitérním kmenem, který je u některých druhů charakteristicky lahvicovitě ztlustlý. Hyoforbe lahvicovitá a Hyophorbe verschaffeltii jsou v tropech pěstovány jako ceněné okrasné palmy. Poskytují také palmové zelí.

Popis

Hyoforbe jsou jednotlivě rostoucí, středně vzrůstné, beztrnné, jednodomé palmy. Kmen je šedý, s kruhovitými jizvami po opadu listů, u některých druhů lahvicovitě ztlustlý. Na jeho vrcholu je válcovitý útvar zformovaný z bází listů a nesoucí vlastní listovou korunu. Listy jsou zpeřené, krátce řapíkaté, s jednoduše přeloženými, na vrcholu špičatými až zašpičatělými úkrojky. Květenství vyrůstají jednotlivě na tlusté stopce a bývají bohatě troj až čtyřnásobně větvená v tenké a dlouhé segmenty. Květy jsou oranžové, žlutavé nebo bílé, v rámci květenství sdružené do skupin (acervuli) s jedním bazálním samičím květem a 3 až 7 samčími květy. Kalich a koruna jsou trojčetné. Samčí květy obsahují 6 tyčinek s nitkami na bázi srostlými a přirostlými k okvětí. Semeník samičích květů je srostlý ze 3 plodolistů a obsahuje celkem 3 vajíčka. Plody jsou oranžové až černé, červené nebo hnědé peckovice kulovitého, elipsoidního nebo hruškovitého tvaru, s vytrvalým ztlustlým okvětím a zbytky blizen. Dužnina (mezokarp) je tenká a dužnatá, pecka (endokarp) tenkostěnná. Semena obsahují homogenní endosperm.[1][2]

  • Útvar z bází listů na vrcholu kmene Hyophorbe indica
    Útvar z bází listů na vrcholu kmene Hyophorbe indica
  • List Hyophorbe verschaffeltii
    List Hyophorbe verschaffeltii
  • Květenství Hyophorbe vaughanii
    Květenství Hyophorbe vaughanii
Poslední žijící exemplář Hyophorbe amaricaulis v botanické zahradě na Mauriciu

Rozšíření a ohrožení

Rod zahrnuje 5 druhů a je endemicky rozšířen výhradně na souostroví Maskarény východně od Madagaskaru, konkrétně na ostrovech Mauricius (Hyophorbe amaricaulis, H. lagenicaulis, H. vaughanii), Réunion (Hyophorbe indica) a Rodrigues (Hyophorbe verschaffeltii).[1] V minulosti zde tyto palmy tvořily charakteristický vegetační pokryv horských hřbetů a údolí na vulkanických podkladech v nadmořských výškách do 700 metrů. Hyophorbe verschaffeltii roste na vápenci. V současnosti náležejí všechny druhy mezi kriticky ohrožené rostliny a některé se ocitly na samém pokraji vyhynutí. Druh Hyophorbe amaricaulis dožívá v posledním exempláři v areálu botanické zahrady v Curepipe na Mauriciu. Pokusy o jeho rozmnožení byly neúspěšné. Druh Hyophorbe vaughanii je znám pouze ve třech divoce rostoucích exemplářích. Z nich byla sebrána klíčivá semena a rozpěstované rostliny byly v rámci záchranného programu vysazeny na původní stanoviště. Hyoforbe lahvicovitá se dochovala pouze v několika exemplářích na skalnatém ostrůvku Île Ronde poblíž Mauriciu. Obdobně kritická situace je i u populací ostatních druhů.[1][3]

Ekologické interakce

Samoopylení je zabráněno tím, že prašníky uvolňují pyl před dozráním blizen (protandrie).[2] Na hyoforbe se na Maskarénách živí mandelinkovití brouci Brontispa limbata, pěstované rostliny vyhledává v asijsko-pacifickém regionu příbuzný druh B. longissima. V Jižní Americe je občas využívají jako živnou rostlinu také housenky polyfágního babočkovitého motýla Brassolis sophorae. Napadají je rovněž někteří nosatci, v Americe Metamasius hemipterus, v Asii a Austrálii Rhabdoscelus obscurus.[4][2] Plody Hyophorbe vaughanii vyhledávají jako potravu opice.[2]

  • Housenka babočky Brassolis sophorae
    Housenka babočky Brassolis sophorae
  • Nosatec Metamasius hemipterus
    Nosatec Metamasius hemipterus
  • Felsuma Phelsuma ornata mlsající nektar na květech hyoforbe lahvicovité
    Felsuma Phelsuma ornata mlsající nektar na květech hyoforbe lahvicovité

Taxonomie

Rod Hyophorbe je v rámci čeledi Arecaceae řazen do podčeledi Arecoideae a tribu Chamaedoreeae. Podle výsledků fylogenetických studií je monofyletický. Nejblíže příbuzné rody jsou Chamaedorea (102 druhů), Gaussia (4), Synechanthus (2) a Wendlandiella (1 druh), všechny rozšířené výhradně v tropické Americe.[1][5] Některé druhy byly v minulosti oddělovány do samostatného rodu Mascarena.[6]

Zástupci

  • hyoforbe lahvicovitá (Hyophorbe lagenicaulis)
Hyophorbe verschaffeltii v botanické zahradě na Floridě

Význam

Nejznámějším druhem je hyoforbe lahvicovitá, ceněná okrasná palma vysazovaná v tropech pro pohledný vzhled a neobvyklý kmen. Roste poměrně zvolna. Rostlina je vhodná pro exponovaná stanoviště a odolná vůči slaným větrům, zasolené půdě i suchu. Pěstuje se i jako kbelíková rostlina. Jako okrasná palma se vysazuje také Hyophorbe verschaffeltii. Oběma druhům vyhovuje podnebí s pravidelným obdobím sucha, slunné až polostinné stanoviště a propustná půda. Množí se výsevem semen, která vytvářejí i solitérní rostliny. Čerstvá semena klíčí asi 3 měsíce.[2][7][6] Oba druhy poskytují také jedlé palmové zelí.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d DRANSFIELD, John et al. Genera palmarum. The Evolution and Classification of Palms. [s.l.]: International Palm Society, 2014. ISBN 978-1842461822. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f QUATTROCCHI, Umberto. CRC world dictionary of palms. [s.l.]: CRC Press, 2017. ISBN 978-1-4987-8283-8. (anglicky) 
  3. ↑ OLDFIELD, Sara; LUSTY, Charlotte; MACKINVEN, Amy. The World List of Threatened Trees.. Cambridge, UK: World Conservation Press, 1998. ISBN 1-899628-10-X. (anglicky) 
  4. ↑ HOWARD, F.W. et al. Insects on palms. [s.l.]: CABI Publishing, 2001. ISBN 0-85199-326-5. (anglicky) 
  5. ↑ Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b JONES, David L. Palms of the World. Canberra: Reed Books, 1995. ISBN 0-7301-0420-6. (anglicky) 
  7. ↑ LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge: Timber Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-88192-585-3. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj