Hyeny

Jak číst taxoboxHyeny
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Řád šelmy (Carnivora)
Čeleď hyenovití (Hyaenidae)
Podčeleď hyeny (Hyaeninae)
Gray, 1821
Sesterská skupina
hyenky (Protelidae)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hyeny (Hyaeninae) tvoří podčeleď čeledi hyenovití. Jsou to středně velcí masožravci, obývající Afriku a Asii. Hyeny vzhledem připomínají psovité šelmy, ale vývojově mají blíže ke kočkám a především cibetkám, ze kterých se vyvinuly.

Hyeny prosluly jako mrchožrouti, hyena žíhaná a hyena čabraková se živí převážně mršinami. Hyena skvrnitá je převážně lovec.[1]

Druhy

hyena skvrnitá (Crocuta crocuta)
hyena žíhaná (Hyaena hyaena)
hyena čabraková (Parahyaena brunnea)

Mýty a předsudky o hyenách

V africkém folklóru se v různých státech vyskytují bájné postavy, blízké našim vlkodlakům – hyenodlaci. O takových bytostech, které se z člověka mění v hyenu, se vypráví v severovýchodní Nigérii, západním Súdánu a zejména v Etiopii, kde se těmto bytostem říká qora. Jsou s nimi spojeny např. pověsti o požírání čerstvě zahrabaných lidských těl.[2]

O hyenách se říká, že jsou zloději kteří kradou jídlo lvům. Ve skutečnosti je to ve většině případů naopak. Když se lvům nechce lovit, někdy kradou jídlo naopak lvi hyenám (v závislosti na místě výskytu) .

Taky se povídá, že se hyeny pořád smějí. Ve skutečnosti zvuk, který vyluzuje hyena je pouze podobný smíchu. V realitě je tento zvuk spíš znakem stresu nebo strachu.

Další mýt pojednává o tom, že hyeny jsou zbabělé. Ačkoliv si jedna hyena s největší pravděpodobností na lva netroufne, ve skutečnosti když hyeny vědí že mají šanci ubránit např. kořist, bijí se o ni. Jejich zbabělou pověst značně podporuje jejich anatomie. Díky ohnuté páteři totiž vypadají, jako kdyby se shýbaly.

Odkazy

Reference

  1. Hyena skvrnitá [online]. ZOO Zlín [cit. 2023-04-24]. Dostupné online. 
  2. SLOVÁČKOVÁ, Kateřina. Postava vlkodlaka a její proměny v kontextu literární historie vobdobí moderny a postmoderny. Olomouc, 2014. . Univerzita Palackého. Vedoucí práce Tomáš Kubíček. s. 14–15. Dostupné online.

Externí odkazy

Zdroj