Hydrofluorid argonu

Fluorohydrid argonu
Model molekuly
Model molekuly
Obecné
Systematický název fluorohydrid argonu
Ostatní názvy fluoridohydridoargon, hydrofluorid argonu
Sumární vzorec HArF
Identifikace
Registrační číslo CAS 163731-16-6
PubChem 154735196
SMILES F[ArH]
InChI 1S/ArFH/c1-2/h1H
Vlastnosti
Molární hmotnost 59,952 g/mol
Teplota tání −256 °C (17 K)
Teplota rozkladu −246 °C (27 K)
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fluorohydrid argonu (též hydrofluorid argonu) je anorganická sloučenina se vzorcem HArF (také psaným jako ArHF). Jedná se o první popsanou sloučeninu argonu.

Objev

Tuto sloučeninu objevili finští vědci, vedení Markku Räsänenem;[1] její přípravu oznámili 24. srpna 2000 v časopise Nature.[2]

Objev byl založen na dřívějším předpokladu, že argon může vytvářet velmi slabé vazby.[3]

Příprava

HArF byl připraven smícháním argonu a fluorovodíku v matrici z jodidu cesného za teploty 8 K (−265 °C) a vystavením této směsi ultrafialovému záření.

Následně bylo infračervenou spektroskopií potvrzeno, že směs obsahuje chemické vazby (i když velmi slabé), takže jde o fluorohydrid argonu, a ne o supermolekulu nebo směs argonu a fluorovodíku. Vazby v této sloučenině jsou stálé pouze za teplot do 27 K (−246 °C); nad touto hodnotou nastává rozklad na argon a fluorovodík.[2]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Argon fluorohydride na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Markku Räsänen. Argon out of thin air. Nature Chemistry. 2013-12-17, s. 82. DOI 10.1038/nchem.1825. PMID 24345939. 
  2. ↑ a b Leonid Khriachtchev; Mika Pettersson; Nino Runeberg; Jan Lundell; Markku Räsänen. A stable argon compound. Nature. 2000-08-24, s. 874–876. DOI 10.1038/35022551. PMID 10972285. Bibcode 2000Natur.406..874K. 
  3. ↑ HArF! Argon's not so noble after all – researchers make argon fluorohydride [online]. Dostupné online. 

Literatura

  • EMSLEY, John. Nature's Building Blocks: An A–Z Guide to the Elements. Oxford: Oxford University Press, 2001. ISBN 0-19-850341-5. (anglicky) 

Zdroj