Hunnemannia

Jak číst taxoboxHunemanie
alternativní popis obrázku chybí
Hunnemannia fumariifolia
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád pryskyřníkotvaré (Ranunculales)
Čeleď makovité (Papaveraceae)
Rod hunemanie (Hunnemannia)
Sweet, 1828
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hunemanie[1] (Hunnemannia) je rod rostlin z čeledi makovité. Jsou to vytrvalé byliny se silně členěnými listy a nápadnými žlutými květy. Plodem je úzká, mnohasemenná tobolka. Rod zahrnuje jen 2 druhy, které jsou oba endemity Mexika. Druh Hunnemannia fumariifolia je občas pěstován jako okrasná letnička.

Popis

Hunemanie jsou vytrvalé byliny s tlustým, dřevnatým hlavním kořenem. Listy jsou střídavé, silně členěné na čárkovité úkrojky. Květy jsou jednotlivé, vyrůstající na dlouhých bezlistých stvolech. Kalich je složen ze 2 zelenavých, volných lístků. Koruna je čtyřčetná, žlutá. Tyčinek je mnoho. Semeník je srostlý ze 2 plodolistů a obsahuje jedinou komůrku s parietální placentací. Blizna je štítovitá, čtyřlaločná, přisedlá. Plodem je dlouhá a úzká tobolka pukající 2 chlopněmi a obsahující mnoho drobných, kulovitých semen.[2][3]

  • Listy Hunnemannia fumariifolia
    Listy Hunnemannia fumariifolia
  • Květ Hunnemannia fumariifolia
    Květ Hunnemannia fumariifolia
  • Detail středu květu
    Detail středu květu

Rozšíření

Rod zahrnuje jen 2 druhy. Oba jsou endemity východního Mexika.[2]Hunnemannia fumariifolia se vyskytuje ve vyšších nadmořských výškách v suchých horských oblastech středního Mexika (zejména Chihuahua, Sierra Madre Oriental a údolí Tehuacán-Cuicatlán). Roste jako součást xerofytní vegetace, a to zejména na sádrovcových podkladech.[4][5] Druh Hunnemannia hintoniorum je znám z oblasti Nuevo León a Tamaulipas.[6]

Ekologické interakce

Plody pukají explozivně a vystřelují semena do okolí.[3]

Obsahové látky

Rostliny rodu hunemanie obsahují celou řadu alkaloidů. Mezi jinými byly zjištěny kanadin, chelerythrin, chelirubin, fagarin, protopin, sanguinarin aj.[7]

Taxonomie

Rod Hunnemannia je v rámci čeledi Papaveraceae řazen do podčeledi Papaveroideae a tribu Eschscholtzieae. Nejblíže příbuzné rody jsou Eschscholtzia a Dendromecon. Druh Hunnemannia hintoniorum byl popsán až v roce 1992.[8] Hunemanie jsou poněkud podobné sluncovce kalifornské. Odlišují se zejména kalichem, štítovitou bliznou a nepřítomností češule.[9]

Význam

Hunnemannia fumariifolia jako okrasná rostlina

Druh Hunnemannia fumariifolia je občas pěstován jako okrasná rostlina, většinou jako letnička. Pěstuje se též velkokvětý kultivar ‘Sunlite’. Rostliny vyžadují slunné stanoviště.[10][11] Druh je uváděn ze sbírek Pražské botanické zahrady v Tróji, kde je vysazen v sukulentní expozici.[12]

Odkazy

Reference

  1. ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  2. ↑ a b KUBITZKI, K. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 2. Berlin: Springer, 1993. ISBN 978-3-642-08141-5. (anglicky) 
  3. ↑ a b NESOM, G.L. A second species of Hunnemannia (Papaveraceae) and synopsis of the genus. Phytologia. 1992, čís. 73. Dostupné online. 
  4. ↑ SOSA, Victoria; RUIZ-SANCHEZ, Eduardo; RODRIGUEZ-GOMEZ, Flor C. Hidden phylogeographic complexity in the Sierra Madre Oriental: the case of the Mexican tulip poppy Hunnemannia fumariifolia (Papaveraceae). Journal of Biogeography. 2009, čís. 36. 
  5. ↑ CLARK, Curtis. Hunnemannia fumariifolia Sweet [online]. California State Polytechnic University, Pomona, 2000 [cit. 2018-02-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-03-19. (anglicky) 
  6. ↑ HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2017. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ BUCKINGHAM, John et al. Dictionary of Alkaloids. [s.l.]: CRC Press, 2010. ISBN 978-1-4200-7769-8. (anglicky) 
  8. ↑ The International Plant Names Index [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ KIGER, Robert W. Flora of North America: Papaveraceae [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ BRICKELL, Christopher (ed.). Encyclopedia of plants & flowers. [s.l.]: American Horticultural Society, 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-7566-6857-0. (anglicky) 
  11. ↑ ARMITAGE, Allan M. Armitage's manual of annuals, biennials, and halh-hardy perennials. Portland, Oregon: Timber Press, 2001. ISBN 0-88192-505-5. (anglicky) 
  12. ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. [cit. 2018-02-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-15. 

Externí odkazy

Zdroj