Hroznýšek tatarský

Jak číst taxoboxHroznýšek východní
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída plazi (Reptilia)
Řád šupinatí (Squamata)
Podřád hadi (Serpentes)
Čeleď hroznýšovití (Boidae)
Rod hroznýšek (Eryx)
Binomické jméno
Eryx miliaris
(Pallas, 1773)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hroznýšek východní (Eryx miliaris) je malý hroznýšovitý had, který se vyskytuje v pouštích a stepích Střední Asie od jižního Ruska přes Kazachstán, Irák, Afghánistán, Turkmenistán a Uzbekistán až po Čínu (od Sin-ťiang přes Kan-su až po Vnitřní Mongolsko) a Mongolsko.[2]Systematika a definice jednotlivých druhů v rámci rodu Eryx je poměrně sporná.[3] V rámci Eryx miliaris bývá od roku 2020 synonymizován Eryx tataricus, česky hroznýšek tatarský.[4]

Druh hroznýšek tatarský (Eryx tataricus) je však některými herpetology pro různé morfologické odlišnosti (velikost těla, postavení očí a další) i nadále považován za samostatný druh.[5]

Právě hroznýškovi tatarskému (E. tataricus) pak odpovídá většina charakteristik bájného pouštního červa olgoje chorchoje (kromě nadouvání části těla před útokem, změn zbarvení a zcela postrádá také schopnost usmrtit člověka na dálku). Hroznýšek tatarský žije v Mongolsku v Gobi přibližně v oblastech výskytu olgoje chorchoje, a nejčastěji se na povrchu objevuje v období aktivity tajemného červa, tedy v plném létě, červnu a červenci. Had hroznýšek se pohybuje nezvyklým způsobem – vklouzne do písku a po několika zavlněních v něm zcela zmizí. Samci měří obvykle do 50 cm a větší samice cca 70 cm, ale někteří jedinci mohou dosáhnout 100 cm. Zbarvení hroznýšků je velmi variabilní a může připomínat i „střevo naplněné krví“ podle popisů olgoje chorchoje.[6]

Kromě zmíněných podobností s olgojem chorchojem má hroznýšek tatarský také silné, válcovité tělo, na němž při zběžném pohledu lze jen obtížně rozeznat hlavu od ocasu. Tvar hlavy usnadňuje prohrabávání pod povrchem, ale podobnost s ocasem je také účinnou obranou před predátory. Když je hroznýšek ohrožen, může hlavu schovat a nastavit nepříteli ocas. Tělo hroznýšků je navíc právě v ocasní části zpevněno kostěnými útvary uloženými v kůži – tzv. osteodermy.[7] Kromě obsahu střeva navíc může hroznýšek při sebeobraně použí také silně páchnoucí kloakální výměšky.

Od 23. března 2024 lze hroznýška tatarského (E. tataricus) pozorovat v expozici Gobi v pražské zoologické zahradě.[8][9]

Hroznýšek tatarský (Eryx tataricus) v pražské zoologické zahradě. Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
  2. ↑ Eryx miliaris. The Reptile Database [online]. [cit. 2024-03-23]. Dostupné online. 
  3. ↑ RASTEGAR-POUYANI, Eskandar; ESKANDARZADEH, Naeimeh; DARVISH, Jamshid. Re-evaluation of the taxonomic status of sand boas of the genus Eryx (Daudin, 1803) (Serpentes: Boidae) in north-eastern Iran using sequences of the mitochondrial genome. Zoology in the Middle East. 2014-10-02, roč. 60, čís. 4, s. 320–326. Dostupné online [cit. 2024-03-23]. ISSN 0939-7140. DOI 10.1080/09397140.2014.970379. (anglicky) 
  4. ↑ ESKANDARZADEH, Naeimeh. Revised classification of the genus Eryx Daudin, 1803 (Serpentes: Erycidae) in Iran and neighbouring areas, based on mtDNA sequences and morphological data. Herpetological Journal. 2020-01-01, čís. Volume 30, Number 1, s. 2–12. Dostupné online [cit. 2024-03-23]. DOI 10.33256/hj30.1.212. (anglicky) 
  5. ↑ Hroznýšek tatarský - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2024-03-26]. Dostupné online. 
  6. ↑ Pravda o olgoji chorchojovi. Zoo Praha [online]. [cit. 2024-03-23]. Dostupné online. 
  7. ↑ O obrněných hadech. www.prirodovedci.cz [online]. [cit. 2024-03-23]. Dostupné online. 
  8. ↑ Koně Převalského už pobíhají v nové expozici pražské zoo. Otevře se v sobotu - Novinky. www.novinky.cz [online]. 2024-03-22 [cit. 2024-03-23]. Dostupné online. 
  9. ↑ Pravda o olgoji chorchojovi. Zoo Praha [online]. [cit. 2024-03-25]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj