Hrošík liberijský (Choeropsis liberiensis), domorodci nazývaný nigbwe, je trpasličí druh hrocha, žijícího skrytě v tropických deštných lesíchZápadní Afriky (konkrétně ve státech Libérie, Pobřeží slonoviny, Sierra Leone a Guiney). Zprávy o něm byly dlouho považovány za nepravdivé a o hrošíka se zajímali kryptozoologové. Jeho existenci se proto podařilo vědeckému světu dokázat až v roce 1914. Dnes žije v přírodě jen 2000–3000 jedinců.
Tělesné rozměry
hrošík v Zoo SingaporeDélka těla 140–200 cm
délka ocasu asi 21 cm
Výška 74–88 cm
Hmotnost 160–270 kg
Biologie
Tento menší příbuzný hrocha žije v mokřadech a bažinách, ale většinu času tráví na souši. V současné době je jeho přežití vážně ohroženo v důsledku kácení tropických deštných pralesů. Nebezpečí mu hrozí i od lovců, kteří ho pronásledují kvůli masu. Je to velice samotářské zvíře a i v zoologických zahradách se k sobě připouštějí jen na pár dní v roce jinak by se mohli vážně poprat. Březost trvá v rozmezí 192 až 210 dnů.[2] Mívají pouze jediné mládě, ale jsou známé i případy kdy se narodila dvojčata, vážící 5–7 kilogramů, které samice kojí 9 až 12 měsíců, při kojení samice leží na boku. S matkou se mládě zdržuje dva až tři roky.
Historie objevování
Zprávy o tomto tvorovi přicházely z Afriky často. V roce 1843 získal americký zoolog Morton z Libérie dvě lebky. V roce 1870 bylo při pitvě uhynuvšího domnělého hrocha v dublinské zoo zjištěno, že se jedná o nový druh, choreopsise. V hamburské zoo v roce 1885 chovali jeden exemplář (o kterém se též zprvu domnívali, že je jen malý hroch). I přes to, odmítala tehdejší věda existenci hrošíka liberijského uznat. Lebky prohlásila za pozůstatky již vyhynulých zvířat a o exemplářích chovaných v zoo prohlásili, že jde jen o degenerované jedince hrocha.
V roce 1910 financoval Carl Hagenbeck, ředitel hamburské zoo, výpravu do Libérie. První výprava ještě úspěchem neskončila, ale ta druhá, která se uskutečnila v roce 1913, znamenala pět živých exemplářů pro hamburskou zoo a uznání nového druhu.
Poddruh hrošíka liberijského žil v deltě řeky Niger v Nigérii, ale přibližně v polovině dvacátého století pravděpodobně vyhynul.[3]
Chov v Zoo
V České republice je chová Safari Park Dvůr Králové, Zoo Ústí nad Labem, Zoo Jihlava a Zoo Plzeň. V minulosti byl chován ještě v Praze, kde hrošíci byli chováni v pavilonu velkých savců a úplně původně byli v prvním pavilonu tlustokožců. Uhynuli zde kvůli ničivé povodni v roce 2002 čímž chov skončil. Dále se chovem v minulosti zabývala ještě Zoo Olomouc kde v únoru roku 2023 uhynula šestatřicetiletá samice hrošíka liberijského jménem Blanka, která zde byla posledním jedincem svého druhu. Do budoucna by se chtěla chovem zabývat ještě Zoo Hodonín. Na Slovensku je pak chová pouze Zoo Bratislava a v minulosti byli ještě v Zoo Košice.
Reference
↑Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
↑KHOLOVÁ, Helena; KNOTKOVÁ, Libuše; KNOTKA, Jaromír. Mláďata z království divočiny. [s.l.]: [s.n.] 208 s. ISBN80-7306-215-1. S. 154–155.
Tento článek byl automaticky přejat z Wikipedie. Na obrázcích nebyly provedeny žádné změny. Obrázky se zobrazují ve zmenšené velikosti (jako miniatury). Kliknutím na obrázek získáte další informace o autorovi a licenci. Byly změněny prvky designu, odstraněny některé odkazy specifické pro Wikipedii (např. odkazy na Editaci a nebo na neexistující hesla) a provedena optimalizace pro rychlé načítání.
Hrošík liberijský
