Hradní vodovod v Praze

Hradní vodovod v Praze
Chybí zde svobodný obrázek
Základní informace
Přestavba 1603, 1926, 1930
Poloha
Adresa Praha 6 - Liboc, Veleslavín, Střešovice, Hradčany, ČeskoČesko Česko
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hradní vodovod v Praze je zaniklá soustava staveb, které vedly vodu do Pražského hradu ze západní části Prahy a části okresu Praha-západ. Je po něm pojmenovaná ulice ve Střešovicích Nad Hradním vodojemem.

Historie

Pražský hrad byl původně zásobován vodou z místních studní a pramenů a také vodou z povodí potoka Brusnice, který vyvěrá v benediktinském klášteře svaté Markéty, vzdáleném přibližně 4 kilometry západně od Hradu.[1]

V 16. století vznikl vodovod na užitkovou vodu, který začínal na území obce Chýně. Zdejší prameniště bylo zdrojem vody rybníka Bašta, ze kterého tekla voda přes rybníky Nekejcovský, Břevský, Kala a Litovický a odtud Litovickým potokem do Ruzyně podél severozápadní zdi obory Hvězda do Liboce. Zde byl vybudován oddělovač vody, ze kterého odtékalo potřebné množství do rybníka zvaného Markétský a přebytečná voda byla odváděna do Šáreckého potoka. Z Markétského rybníka pak byla voda vedena otevřeným příkopem Vokovicemi, Veleslavínem a Střešovicemi do zásobního rybníka v Bažantnici na území Hradu a z něj pak rozváděna dřevěným potrubím do hradních zahrad, kde sloužila k zavlažování.[2]

Zámecký vodovod

Ferdinand I. (1503–1564) dal přivést vodu ze štoly z míst vinice Andělka; tuto štolu vyhloubil studnař Winkler v roce 1540. Vodovod vedl po vrstevnici přes Černínské pole do Královské zahrady.[3]

Královský hradní vodovod

vodovodní domek

Královský hradní vodovod postavený mezi lety 1550 až 1573 přiváděl vodu z jímacích štol ve Střešovicích, Veleslavíně a Liboci.[3] Tyto původně jedlové trubky o vnitřním průměru 85 mm byly posléze nahrazeny trubkami keramickými o vnitřním průměru 65 mm (na některých úsecích osazeny již od výstavby).[3] Trubky byly uloženy do jílového lože 150–180 cm pod zemí.[3] Vodovod vedl do císařské kuchyně, do kašny na Svatojiřském náměstí a do dalších hradních objektů.[3][4]

Součástí tohoto systému byl kamenný domeček ve Veleslavíně, který sloužil pro potřeby nejdelší větve vodovodu z libocké štoly č. I. zvané Královská studánka (Královka). Postavil jej zedník Jásek v roce 1555 k čištění vody a rour (na objetu původně napsáno).[3]

V provozu bylo 7 jímacích štol označených I. - VII. nebo místními názvy. Štoly č. II.-VI. jsou přibližně v 250 metrových intervalech pod pískovcovými skalami podél ulice Pod novým lesem. Délka jednotlivých štol kolísá od 21 do 132 metrů, délka celého vodovodu od Královky až ke starému paláci byla 6 km.[3]

  • č. I. (Královka), Liboc, v zahradě mateřské školy v ulici Sbíhavá[5]
  • č. II. (U Klapků)
  • č. III. (U Bahenského)
  • č. IV. (Pod Strnadem)
  • č. V. (Proti Strnadovi)
  • č. VI. (Pod Buzkem), Veleslavín, napájí poměrně velký rybníček s ostrůvkem
  • č. VII. (Zasypaná), Střešovice, asi sto metrů jižně od zvoničky, nefunkční

Po roce 1918

Studniční domek Světlička

V letech 1924–1926 byl v souvislosti s přestavbou Hradu vybudován nový vodojem na užitkovou vodu, do kterého vedla voda litinovým potrubím o průměru 300 mm z Libockého rybníka a souběžně bylo položeno potrubí o průměru 150 mm na pitnou vodu ze štol.[3]

Roku 1930 byla v oboře Hvězda pro potřeby obnovovaného hradního vodovodu proražena vodovodní jímací štola Světluška (údajně nedokončeno); tato nepřístupná štola je dlouhá téměř 300 metrů.[3] Od 50. let do roku 1974 napájela vodovod pro Ruzyni.[3] Pravděpodobně již v rudolfínské době v místech Světlušky existovala kratší štola se šestibokou vížkou.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Historie vodárenství. Praha. Pražská vodohospodářská společnost a.s. [cit. 2023-03-11]. Dostupné online
  2. ↑ Pavel Fousek: Hradní vodovod. Chýnoviny, č.3/1999. Chýně. Ondřej Jelínek, vydavatel. 6.12.1999. [cit. 2023-03-12]. Dostupné online Archivováno 13. 3. 2023 na Wayback Machine.
  3. ↑ a b c d e f g h i j k Historické hradní vodovody. Zhola.com. Praha, Prameny, kašny a obelisk. Zdeněk Homola, nedatováno. [cit. 2023-03-11]. Dostupné online
  4. ↑ KLÍMA, Alois. Z dějin pražských vodáren a vodovodů. Zlatá Praha II.. 16. 4. 1909, roč. XXVI, čís. 30, s. 357–358. Dostupné online. 
  5. ↑ Libocké podzemí: Hradní vodovod. In: Liboc, Jaroslav Šerák, 2011. fotografie. [cit. 2023-09-17]. Dostupné online Archivováno 13. 3. 2023 na Wayback Machine. (pozn.: Převzato ze stránek Pražského Hradu)

Literatura

  • JÁSEK, Jaroslav. Klenot města: historický vývoj pražského vodárenství. Vyd. 1. Praha: VR-atelier, 1997. 148 s. ISBN 80-238-1055-3. S. 15-27.
  • JÁSEK, Jaroslav a kol. Vodárenství v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Vyd. 1. Praha: Milpo media, 2000. 239 s. Z historie průmyslu. ISBN 80-86098-15-X.
  • KLÍMA, Alois. Z dějin pražských vodáren a vodovodů. Zlatá Praha II.. 16. 4. 1909, roč. XXVI, čís. 30, s. 357–358. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj