Hrabošík podzemní

Jak číst taxoboxHrabošík podzemní
alternativní popis obrázku chybí
Hrabošík podzemní
jedinec není úplně typicky zbarvený
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Řád hlodavci (Rodentia)
Čeleď křečkovití (Cricetidae)
Rod hraboš (Microtus)
Binomické jméno
Microtus subterraneus
(de Sélys-Longchamps, 1836)
Rozšíření hrabošíka podzemního
Rozšíření hrabošíka podzemního
Rozšíření hrabošíka podzemního
      celoroční výskyt

sestaveno na základě: IUCN (International Union for Conservation of Nature) 2008

Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrabošík podzemní v Obřím dole v Krkonoších

Hrabošík podzemní (Microtus subterraneus) je drobný hlodavec z čeledi křečkovití (Cricetidae).[2]

Popis

Jedná se o nejmenšího hraboše vyskytujícího se v České republice. Jeho tělo je dlouhé 82 až 105 mm, ocas má poměrně krátký 24 až 32 mm. Dosahuje hmotnosti 13 až 25 g.[3] Má jemnou srst, která je na hřbetě šedočerná, šedá nebo hnědošedá, na břiše bělavě šedá až stříbřitá. Délka zadní tlapky je obvykle do 15,5 mm. Na chodidlech mají zpravidla 5 mozolů, na rozdíl od ostatních v ČR se vyskytujících hrabošů.[3][4]

Rozšíření

Největší oblast výskytu se nachází v Evropě (od francouzského pobřeží, přes pobřeží Baltského moře po Alpy, Jaderské moře a Balkánský poloostrov; odděleně také v Estonsku). Vyskytuje se také v Malé Asii (v horách Turecka).[3]

Ekologie

Vyskytuje se na různých stanovištích. V porostech jemných travin a bylin, na polích, v lesích (často v olšinách při březích řek) a také v zahradách. [4][3]

V ČR není zákonem chráněný.[3] Podle Červeného seznamu IUCN je klasifikován jako málo dotčený (LC).[5]

Potrava

Během vegetačního období je z větší části (více než dvě třetiny) tvořena zelenými rostlinami (zejména listy), dále konzumují květy, mechy, semena a plody. V zimním období se živí hlavně kořínky a oddenky, v menší míře také semeny.[3]

Rozmnožování

Obvykle má méně početné vrhy s 2 až 4 mláďaty. Zato samice je schopná rodit 3 až 5 krát za rok v období od května do září až října. Samice mají pouze dva páry mléčných bradavek. Péče o potomstvo je rozdělena mezi samce i samice, nemusí se jednat jen o rodiče, péči mohou zajišťovat i další jedinci ze stejného hnízda. Na jaře narozená mláďata dospívají přibližně ve věku 2 měsíců, později narozená mláďata až po přezimování.[3]

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. ↑ ONDREJ.ZICHA(AT)GMAIL.COM, Ondrej Zicha;. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-04-03]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g ANDĚRA, Miloš; GAISLER, Jiří. Savci České republiky popis, rozšíření, ekologie, ochrana. Praha: Academia, 2012. 285 s. ISBN 978-80-200-2185-4. 
  4. ↑ a b KOLIBÁČ, JIŘÍ, HUDEC, KAREL, LAŠTŮVKA, ZDENĚK, PEŇÁZ, MILAN A KOL. Příroda České republiky : průvodce faunou. Druhé, upravené a doplněné vydání. vyd. Praha: [s.n.] 466 s. Dostupné online. ISBN 978-80-200-2993-5, ISBN 80-200-2993-1. OCLC 1104142498 
  5. ↑ IUCN Red List of Threatened Species: European Pine Vole. IUCN Red List of Threatened Species [online]. 2016-08-19 [cit. 2020-04-03]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj