Hoko pruhoocasý

Jak číst taxoboxHoko pruhoocasý
alternativní popis obrázku chybí
Ilustrace hoka pruhoocasého
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád hrabaví (Galliformes)
Čeleď hokovití (Cracidae)
Rod hoko (Mitu)
Binomické jméno
Mitu tomentosum
(Spix, 1825)
Areál rozšíření
Synonyma
  • Crax tomentosa
  • Mitu tuberosum
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hoko pruhoocasý (Mitu tomentosum) je hrabavý pták z čeledi hokovitých, který se vyskytuje v severní Amazonii (Brazílie, Guyana, Kolumbie, Venezuela).

Systematika

Druh poprvé popsal Johann Baptist von Spix v roce 1825.[2] Jedná se o monotypický taxon.[2] Hoko pruhoocasý byl původně považován konspecifický k hokovi mituovi (Mitu mitu). Genetická studie z roku 2004 však takové spojení nepotvrdila a za nejbližší taxon považuje hoka bolivijského (Pauxi unicornis).[3] Je nicméně možné, že takové spojení vyplynulo na základě dávného křížení mezi hokem bolivijským a hokem pruhoocasým.[4]

Popis

Hoko pruhoocasý bývá 84 cm vysoký. Samec váží cirka 2,4 kg, samice kolem 2 kg. Peří na hlavě je krátké, na rozdíl od řady jiných hoků nemá hoko pruhoocasý chocholku. Krátký zobák je růžovočervený a bez jakýchkoliv laloků, které jsou běžné u jiných hoků. Většina opeření je černá, svrchní část těla má silný modrý odlesk. Břicho, spodní ocasní krovky a konečky ocasu jsou kaštanové.[5]

Rozšíření a stanoviště

Hoko pruhoocasý se vyskytuje v severní Amazonii, konkrétně ve východní Kolumbii, severozápadní Brazílii, východní Venezuelu a jižní Guyaně. Stanoviště druhu tvoří husté nížinaté pralesy do 600 m n. m. poblíž vodních toků, říční ostrovy i sezónně záplavová území.[6]

Biologie

Nejčastěji jej lze zahlédnout, jak si v páru nebo malých skupinkách vykračuje v lese nebo při jeho okraji a hledá potravu. Při vyrušení vylétává vysoko do korun stromů.[5] Živí se hlavně ovocem. Rozmnožuje se počátkem období dešťů, samice klade 2 bílá vejce do hnízda z větví umístěného v korunách stromů. Může se dožít nejméně 10 let.[6]


Vydává hluboce položené krátké zvuky úút ... ú-Ú-ú-uhóót, které zní jako nízko položený dýchací nástroj.[5][7] Následuje cca tří vteřinová pauza a další podobný zvuk.[5] Nejčastěji se projevuje časně z rána, pozdě odpoledne nebo v měsícem prozářených nocích. Při vyrušení se ozývá vysoce položeným hvízdavým kvít, podobně jako další hokové.[6]

Status

Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí hoka pruhoocasého jako téměř ohrožený druh. Na vině je především pokračující úbytek amazonského pralesa za účelem získání půdy pro dobytek a pěstování sóji, a částečně i lov místními obyvateli. Celkové počty hoků nejsou známy, nicméně jeho výskyt bývá popisován jako „místně neobvyklý“. V budoucnu s pokračujícím kácení amazonských pralesů se očekává pokračující úbytek hoků.[8]

Odkazy

Reference

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. a b Megapodes, guans, guineafowl, New World quail [online]. IOC World Bird List v12.1 [cit. 2022-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. FRANK-HOEFLICH, K.; SILVEIRA, L. F.; ESTUDILLO-LÓPEZ, J.; GARCÍA-KOCH, A. M.; ONGAY-LARIOS, L.; PIÑERO, D. Increased taxon and character sampling reveals novel intergeneric relationships in the Cracidae (Aves: Galliformes). S. 242–254. Journal of Zoological Systematics and Evolutionary Research [online]. 2007-08 [cit. 2022-05-19]. Roč. 45, čís. 3, s. 242–254. DOI 10.1111/j.1439-0469.2007.00396.x. (anglicky) 
  4. A Classification of the Bird Species of South America [online]. South American Classification Committee (American Ornithological Society), 2022-04-02 [cit. 2022-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c d Hilty 2003, s. 263.
  6. a b c DEL HOYO, Josep; KIRWAN, Guy M. Crestless Curassow (Mitu tomentosum), version 1.0. Birds of the World. 2020. Dostupné online [cit. 2022-05-19]. DOI 10.2173/bow.crecur2.01. (anglicky) 
  7. Mitu tomentosum. xeno-canto.org [online]. Xeno-canto.org [cit. 2022-05-19]. Dostupné online. 
  8. Mitu tomentosum [online]. BirdLife International, 2016 [cit. 2022-05-19]. Dostupné online. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22678464A92775236.en. (anglicky) 

Literatura

Externí odkazy

Zdroj