Hettang

Hettang je časová jednotka v geologických vědách, označující geologický věk (chronologická jednotka) a stupeň (stratigrafická jednotka) v období spodní jury. K roku 2025 je toto období v dějinách planety Země datováno na 201,4 (± 0,2) až 199,3 (± 0,3) milionu let před současností.[1] Jedná se tedy o období dlouhé přibližně 2,1 milionu let, což odpovídá krátkým věkům/stupním druhohorní éry. Tomuto prvnímu a tedy nejstaršímu jurskému stupni předchází poslední triasový stupeň rhaet a následuje po něm stupeň sinemur.[2]

Historie

Kostel v obci Hettange-Grande, podle které je geologické období hettang pojmenováno.

Název hettang zavedl v roce 1864 švýcarský paleontolog Eugène Renevier podle jména města Hettange-Grande, nacházejícího se na území severovýchodní Francie (nedaleko hranic s Lucemburskem).[3] Spodní hranicí (bází) tohoto období ve stratigrafickém pojetí je první výskyt amonita druhu Psiloceras, svrchní hranicí je pak ve stratigrafickém sledu první výskyt amonitů rodu Vermiceras a Metophioceras.[4] Globální referenční profil pro bázi tohoto období se nachází v sekci Kuhjoch v rámci pohoří Karwendel na západě Rakouska.[5]

Fauna

Model teropoda druhu Dracoraptor hanigani, jednoho z nejstarších známých jurských dinosaurů.

Na začátku tohoto období se přírodní svět vzpamatovával z v pořadí čtvrtého hromadného vymírání v dějinách - hromadné vymírání na hranici triasu a jury, které se odehrálo asi před 201,4 milionu let. Na souších se nyní stali dominantní skupinou obratlovců dinosauři.[6] Ze známých geologických souvrství tohoto období, ve kterých nalézáme fosilie dinosaurů, je třeba zmínit například souvrství Moon-Airel na severu Francie, ze kterého známe fosilie vývojově primitivních teropodních dinosaurů rodu Halticosaurus, Liliensternus a Lophostropheus (pochybný taxon).[7] V Anglii se nachází souvrství Blue Lias ("modrý lias"), z něhož známe jednoho z nejstarších jurských dinosaurů vůbec, rod Dracoraptor[8] (a dále pochybné teropodí rody Dornraptor a Sarcosaurus)[9]. V Severní Americe se nachází souvrství Portland, z něhož známe rody Anchisaurus (sauropodomorf) a Podokesaurus (teropod).[10] Na území Antarktidy spadá do tohoto období geologické souvrství Hanson, z něhož byly formálně popsány rody Glacialisaurus (sauropodomorf)[11] a Cryolophosaurus (teropod; navíc je odtud známo několik dalších dosud nepopsaných dinosaurů)[12]. V Africe patří k období hettangu například jihoafrické souvrství Elliot, ze kterého známe dinosaury jako je Eocursor, Heterodontosaurus, Aardonyx, Massospondylus[13], Dracovenator nebo Megapnosaurus.[14] V Číně patří k nejbohatším geologickým formacím souvrství Lufeng, z něhož známe například dinosaury rodů Lufengosaurus, Yunnanosaurus, Sinosaurus a Panguraptor.[15]

Dimorphodon macronyx - vývojově primitivní ptakoještěr, který se objevil právě v období hettangu.

Ve vzdušných ekosystémech začínaly v tomto období dominovat také mnohé formy pterosaurů[16] (například rody Dimorphodon a Rhampinion)[17] a v mořích a oceánech pak kromě žraloků převážně dravých mořských plazů různých tvarů a velikostí, zejména pak ze skupiny plesiosaurů[18]. Mezi ty patřily například evropské rody Stratesaurus, Lindwurmia a Anningasaura.[19] Z tohoto období jsou známé také početné fosilní stopy dinosaurů i jiných obratlovců, a to například i na území Polska.[20]

Odkazy

Reference

  1. https://stratigraphy.org/chart
  2. International Commission on Stratigraphy (Chronostratigrafická tabulka, PDF). Prosinec 2024. (anglicky)
  3. Renevier, E. (1864). Notices géologiques et paléontologiques sur les Alpes Vaudoises, et les régions environnantes. I. Infralias et Zone à Avicula contorta (Étage Rhaetien) des Alpes Vaudoises. Bulletin de la Société Vaudoise des Sciences Naturelles. 8: 39–97.
  4. Hillebrandt, A.v.; et al. (2013). The Global Stratotype Sections and Point (GSSP) for the base of the Jurassic System at Kuhjoch (Karwendel Mountains, Northern Calcareous Alps, Tyrol, Austria). Episodes. 36 (3): 162–198.
  5. Bloos, G.; Page, K. (2002). Global Stratotype Section and Point for base of the Sinemurian Stage (Lower Jurassic). Episodes. 25 (1): 22–28.
  6. Schoepfer, S. D.; et al. (2022). The Triassic–Jurassic transition – A review of environmental change at the dawn of modern life. Earth-Science Reviews. 232: 104099.
  7. Ezcurra, M. D.; Cuny, G. (2007). The coelophysoid Lophostropheus airelensis, gen. nov.: a review of the systematics of "Liliensternus" airelensis from the Triassic-Jurassic boundary outcrops of Normandy (France). Journal of Vertebrate Paleontology. 27 (1): 73–86.
  8. Martill, D. M.; et al. (2016). The Oldest Jurassic Dinosaur: A Basal Neotheropod from the Hettangian of Great Britain. PLOS ONE. 11 (1): e0145713.
  9. Ezcurra, M. D.; et al. (2020). A revision of the early neotheropod genus Sarcosaurus from the Early Jurassic (Hettangian–Sinemurian) of central England. Zoological Journal of the Linnean Society. 191: 113–149.
  10. Collette, J. H.; Getty, P. R.; Hagadorn, J. W. (2011). Insights into an Early Jurassic dinosaur habitat: ichnofacies and enigmatic structures from the Portland Formation, Hoover Quarry, Massachusetts, U.S.A. Atlantic Geology. 47: 81–98.
  11. SOCHA, Vladimír. Glacialisaurus. OSEL.cz [online]. 22. prosince 2022. Dostupné online.  (česky)
  12. Chan-gyu, Y. (2019). An enigmatic theropod Cryolophosaurus: Reviews and Comments on its paleobiology. Volumina Jurassica. 17: 1–8.
  13. https://dinosaurusblog.com/2024/01/24/africane-znali-dinosaury-uz-pred-mnoha-staletimi/
  14. McDavid, S. N; Bugos, J. E. (2022). Taxonomic notes on Megapnosaurus and 'Syntarsus' (Theropoda: Coelophysidae). The Mosasaur. (12): 1–5.
  15. Hai-Lu, Y.; et al. (2014). The first well-preserved coelophysoid theropod dinosaur from Asia. Zootaxa. 3873 (3): 233–249.
  16. Andres, B.; Clark, J.; Xu, X. (2014). The Earliest Pterodactyloid and the Origin of the Group. Current Biology. 24 (9): 1011–1016.
  17. Padian, K. (1983). Osteology and functional morphology of Dimorphodon macronyx (Buckland) (Pterosauria: Rhamphorhynchoidea) based on new material in the Yale Peabody Museum. Postilla. 189: 1–44.
  18. O'Keefe, F. R. (2002). The evolution of plesiosaur and pliosaur morphotypes in the Plesiosauria (Reptilia: Sauropterygia). Paleobiology. 28 (1): 101–112.
  19. Vincent, P.; Benson, R. B. J. (2012). Anningasaura, a basal plesiosaurian (Reptilia, Plesiosauria) from the Lower Jurassic of Lyme Regis, United Kingdom. Journal of Vertebrate Paleontology. 32 (5): 1049.
  20. SOCHA, Vladimír. Temná strana paleontologie. OSEL.cz [online]. 29. ledna 2018. Dostupné online.  (česky)

Literatura

Externí odkazy

Zdroj