Herrnhaag

Herrnhaag

Herrnhaag byl mládežnickým centrem Moravské církve. Od roku 1972 je částí města Büdingen, leží v okrese Wetterau, v německé spolkové zemi Hesensko, od hradu Ronneburg je vzdálen šest kilometrů.

Historie

Úvod: Poté, co byl hrabě Mikuláš Ludvík Zinzendorf v roce 1736 vykázán ze Saska, nalezl s moravskými bratry útočiště na hradě Ronneburg. Z hradu se pak stalo hojně navštěvované poutní místo, které brzy svoji kapacitou bratřím nestačilo. Dne 23. 6. 1737 odjel biskup David Nitschmann z Berlína do Wetterau dojednat s hrabětem z Isenburg-Büdingenu podmínky k založení nové kolonie Herrnhaag v jeho hrabství – nedaleko Ronneburgu.[1]

Hrad Ronneburg, Hesensko

Architektura: Herrnhaag byl naplánován hrabětem Zinzendorfem jako Dům Boží, sídlo Krista. Podle popisu Nového Jeruzaléma v knize Zjevení mělo mít město dvanáct bran. Uprostřed stála studna s vodou života. První kámen prvního obytnému domu položil zedník Georg Böhnisch, exulant z Kunína, dne 12. května 1738. Později si při práci na dně studny zranil nohu tak, že ho otevřená rána trápila až do smrti (†6.1. 1772, Trebus). V době rozpuštění komunity stálo v Herrnhaagu 18 domů pro přibližně 1000 lidí.[1]

Kůrovní dům svobodných sester (vlevo) a palác Lichtenburg (vpravo), dům hraběcí rodiny, dokončen r. 1746
Christian Renatus von Zinzendorf (1727–1752)

Komunita: V bratrském sboru Herrnhaagu se mladí členové církve učili různá řemesla a připravovali se na práci v zahraničních misiích. O Svatodušních svátcích dne 2. 6 1743 zde založil hrabě Zinzendorf „řád blázínků“ (Närrchen-Orden).[2] Členové řádu měli v následujících letech převzít vedoucí úřady v bratrské církvi; byli to Christian Renatus Zinzendorf, syn Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa (19. září 1727–28. května 1752 Londýn), vlastní dcera Benigna, adoptivní dcera a budoucí manželka Anna Nitschmann, dále pak její neteř Anna Piesch a budoucí manžel Benigny Johann Michael Langguth.[1]

Z dopisu Anny Nitschmann: „...žijeme tu spolu jako děti, jsme tak našeho milého Spasitele blázínci a zvířátka...“[3] Zdejší časté oslavy doprovázel bohatý program, drahá výzdoba a herrnhaagské slavení se šířilo i do jiných bratrských sborů. To pobuřovalo zastánce herrnhutských statutů, kteří zdejší poměry hodnotili jako sektářské a scestné. V roce 1749 poslal hrabě Zinzendorf do Herrnhaagu „trestající dopis“ (Strafbrief) a svého syna odvolal do Londýna. V témže roce, dne 15. října 1749, zemřel hrabě Ernst Casimir von Isenburg-Büdingen. Podmínky nového zeměpána, který odmítl tolerovat stávající stav komunity, byly pro moravské bratry nepřijatelné, takže v únoru 1750 padlo ve Weterau rozhodnutí o rozpuštění kolonie.[1]

Na jaře roku 1750 byl do Herrnhaagu poslán David Nitschmann s manželkou Rosinou, aby oba pracovali na ukončení kolonie, na jejímž založení se David předtím podílel. Po rozpuštění sboru v Herrnhaagu zůstala malá skupina bratří a sester v blízkém Marienbornu. Tam Rosina Nitschmann (*22. 7. 1704 Kunín) dne 10. 8. 1753 zemřela. Byla pravděpodobně poslední sestrou, která byla pohřbena v Herrnhaagu na Božím poli.[1]

Christiansbrunn (1750)

Uctívání Christiana Renatuse svobodnými mladými muži z Herrnhaagu pokračovalo. Jejich novým působištěm se stal Christiansbrunn v Pensylvánii poblíž Bethlehemu.[4]

Reference

  1. ↑ a b c d e ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Moravské exulantky v obnovené Jednotě bratrské v 18. století : obrazy ze života. První vydání. vyd. Praha: Kalich, 2014. 530 s. ISBN 978-80-7017-210-0. S. 83, 88–89, 106–108, 124–125, 161, 205, 207, 326, 413–431. 
  2. ↑ ERBE, Hans-Walter. Herrnhaag : eine religiöse Kommunität im 18. Jahrhundert. Hamburg: Wittig, 1988. 224 s. ISBN 3-8048-4350-6. S. 61. 
  3. ↑ Archiv Herrnhut, R.14.A.14.66
  4. ↑ Welcome | The Lost Village of Christian's Spring. christiansbrunn.web.lehigh.edu [online]. [cit. 2021-05-17]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj