Henryk Górecki

Henryk Górecki
	Henryk Mikolaj Gorecki Marek
Rodné jméno	Henryk Mikołaj Górecki
Narození	6. prosince 1933 ; Czernica
Úmrtí	12. listopadu 2010 (ve věku 76 let) ; Katovice
Příčina úmrtí	nemoc
Místo pohřbení	Hřbitov na ulici Henryka Sienkiewicze v Katovicích
Národnost	polská
Alma mater	Akademia Muzyczna im. Karola Szymanowskiego w Katowicach; Szafrankowie Brothers State School of Music
Povolání	hudební skladatel a pedagog
Děti	Mikołaj Górecki; Anna Górecka
Významná díla	Symfonie žalostných písní; 4. symfonie
Ocenění	Herderova cena (1999); zlatá medaile Gloria Artis za přínos kultuře (2005); Řád bílé orlice (2010); Doctor honoris causa Jagellonské univerzity v Krakově; velkodůstojník Řádu znovuzrozeného Polska; rytíř velkokříže Řádu svatého Řehoře Velikého; čestný doktor Katolické univerzity v Lublinu; … více na Wikidatech
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Henryk Mikołaj Górecki (6. prosince 1933, Czernica – 12. listopadu 2010, Katovice) byl polský skladatel soudobé hudby, profesor a rektor Státní vysoké školy múzických umění v Katovicích, rytíř Řádu bílé orlice.

Život

Dětství

Henryk Górecki se narodil 6. prosince 1933 ve slezské obci Czernica na jihozápadě Polska. Rodina žila skromně, otec Roman byl úředníkem na místní železniční stanici, ale oba rodiče milovali hudbu a byli amatérskými hudebníky. Matka Ortylie zemřela, když byly Henrykovi pouhé dva roky, a řada jeho prvních skladeb je věnována její památce. O několik měsíců později, se otec znovu oženil a přestěhovali se do Rydułtowů. Henryk projevoval zájem o hudbu již v raném věku, ale otec a nová matka jej v tom nejprve nepodporovali, by naopak mu dokonce zakazovali hrát na matčino piano. V roce 1943 si však přece jen prosadil, že se mohl učit hrát na housle u místního amatérského hudebníka Pawla Hajdugy. Hajduga byl svéráznou postavou. Kromě hudby se zabýval výrobou nástrojů, malířstvím a sochařstvím, psal básně i filosofické traktáty.

V roce 1937 upadl při hře na sousedově dvoře a vykloubil si kyčel. Následný hnisavý zánět místní lékař nerozpoznal a dva roky bez adekvátní léčby vedly k nevratným změnám na kostech. Později musel strávit dvacet měsíců v nemocnici v Německu a podrobit se několika operacím. Následky tohoto zranění pak trpěl celý život.

Skladatelské začátky

V letech 1951–1953 učil na základní škole na předměstí Rydułtowů a v roce 1952 byl přijat na pedagogické oddělení konzervatoře v Rybniku, kde studoval hru na klarinet, housle a klavír a hudební teorii. Čtyřleté studium se mu podařilo zvládnout za méně než tři roky. Z té doby pocházejí také jeho první skladby, převážně písně a drobné klavírní skladby. Příležitostně se pokoušel i o rozsáhlejší díla. V roce 1952 se zabýval zhudebněním balady Adama Mickiewicze Świtezianka. Skladba však zůstala nedokončena. Ekonomická situace skladatele byla v té době velmi svízelná. Učitelé byli obecně špatně placeni a i notový papír byl v té době těžko dostupný a drahý.

Górecki pokračoval ve studiu hudby na Hudební akademii v Katovicích u Bolesława Szabelského, který byl žákem Karola Szymanowského. Stejně jako později Górecki i jeho učitel čerpal inspiraci z polského goralského folklóru. Szabelski podporoval rostoucí sebedůvěru a nezávislost svého žáka a ponechával mu dostatečný prostor, aby mohl rozvíjet své vlastní myšlenky a projekty. Jeho první skladby se tak nesly v duchu neoklasicismu a osvojil si i techniku dvanáctitónové hudby. Akademii absolvoval v roce 1960 s vyznamenáním.

V roce 1959 se oženil s klavíristkou Jadwigou Rurańskou. Měli dvě děti, dceru Annu a syna Mikolaje.

Jeho 1. symfonie, kterou zkomponoval ještě v průběhu studia na Akademii, měla v roce 1961 velký úspěch na Bienále mládeže v Paříži. Na několik let pak do Paříže přesídlil a dále studoval. Velký vliv na něj měli zejména Olivier Messiaen, Roman Palester a Karlheinz Stockhausen.

Vrcholné období

V roce 1975 byl Górecki jmenován profesorem skladby a později i rektorem na škole v Katowicích, kterou sám absolvoval. Mezi jeho studenty byli např. Eugeniusz Knapik, Andrzej Krzanowski, Rafał Augustyn a jeho syn Mikołaj. Nikdy se nestal členem Komunistické strany a jeho působení na škole bylo ve znamení neustálého zápasu o ochranu školy, jejích studentů a zaměstnanců před zásahy politických orgánů do její činnost. V roce 1979 na svůj post rezignoval na protest proti rozhodnutí vlády nepřipustit návštěvu papeže Jana Pavla II. v Katovicích. Založil zde také místní pobočku Klubu katolických intelektuálů, která se přímo angažovala v boji proti komunistickému režimu. Politicky aktivní byl po celá sedmdesátá a osmdesátá léta. V roce 1991 pak zkomponoval Miserere pro velký sbor jako vzpomínku na policejní násilí.

Hudba Góreckého pokrývá celou škálu hudebních stylů, ale směřuje k relativní harmonické a rytmické jednoduchosti. Je považován za zakladatele tzv. Nové polské školy. Jeho rané práce z první poloviny padesátých let byly komponovány ve stylu Antona Weberna a dalších serialistů té doby. Jeho pověst v té době nezaostávala za jeho současníky a jeho postavení bylo potvrzeno v roce 1960, když skladba Monologhi pro soprán dvě harfy a bicí nástroje získala první cenu v Soutěži mladých polských skladatelů. Až do konce roku 1962 byl publikem festivalu soudobé hudby Varšavský podzim považován vedle Krzysztofa Pendereckiho za vůdce Polské moderní školy.

V polovině šedesátých let a na počátku let sedmdesátých se náhle odklonil od své počáteční kariéry radikálního modernisty a začal komponovat v mnohem tradičnějším a romantičtějším stylu. Tato změna stylu byla avantgardními hudebníky považována za zradu a i když nadále dostával hudební zakázky přestal být považován za nějak zvláště mimořádného skladatele.

Smrt

V posledních desetiletích svého života byl Górecki často nemocen. Premiéra jeho 4. symfonie, která se měla konat v roce 2010 v Londýně byla pro onemocnění skladatele zrušena. Zemřel 12. listopadu 2010 v Katovicích na komplikace provázející plicní infekci. Jen měsíc před smrtí obdržel nejvyšší polské vyznamenání Řád bílé orlice, který mu v nemocnici předala manželka polského prezidenta Anna Komorowska.

Pohřeb se konal 17. listopadu 2010 v katedrále Krista Krále v Katovicích. Urna s popelem skladatele byla uložena na Sienkiewiczově hřbitově v Katovicích.

V únoru roku 2013 bylo oznámeno, že světová premiéra 4. symfonie se bude konat v dubnu 2014 v Londýně, jak bylo původně oznámeno. Skladbu provede The London Philharmonic Orchestra v Royal Festival Hall.

13. září 2013 byla odhalena busta umělce na Grunwaldské třídě v Katovicích. Jeho jméno přijala Slezská filharmonie v Katovicích.

Vyznamenání

komtur Řádu znovuzrozeného Polska (Polsko, 1994)^[1]
velkodůstojník Řádu znovuzrozeného Polska (Polsko, 2003)^[2]
rytíř Řádu bílé orlice (Polsko, 2010)^[3]
rytíř velkokříže Řádu svatého Řehoře Velikého (Vatikán, 2009)^[4]

Dílo

Op. 1 Čtyři preludia (1955) pro sólový klavír
Op. 2 Toccata (1955) pro dva klavíry
Op. 3 Three Songs (1956) pro střední hlas
Op. 4 Variace (1956) pro housle a klavír
Op. 5 Quartettino (1956) pro dvě flétny, hoboj a housle
Op. 6 Sonata (1956/84/90) pro sólový klavír
Op. 7 Písně radosti a rytmu (1956) pro dva klavíry a orchestr
Op. 8 Sonatina v jedné části (1956) pro housle a klavír
Op. 9 Pět malých preludií (1956) pro sólový klavír
Op. 10 Sonata (1957) pro dvoje housle
Op. 11 Koncert (1957) pro pět nástrojů a smyčcové kvarteto
Op. 12 Epitaph (1958) pro smíšený sbor a komorní soubor
Op. 13 Pět kusů (1959) pro dva klavíry
Op. 14. Symphony "1959" (1959) pro smyčcový orchestr a bicí nástroje
Op. 15 Tři schémata (1959) pro sólovou flétnu
Op. 16 Monologhi (1960) pro soprán, dvě harfy a bicí nástroje
Op. 17 Scontri (1960) pro orchestr (titul inspirovaný písní Luigi Nona)
(bez opusového čísla) Zpěv ve formě kánonu (1961/1984) pro smyčcové kvarteto
Op. 18 Schéma IV pro sólovou flétnu
Op. 19 Genesis - série tří děl pro různé instrumentální soubory:
- I - Elementi per tre archi (1962) pro smyčcové trio
- II - Canti strumentali per 15 esecutori (1962) pro tři housle, tři violy, dvě flétny, trumpety, mandolínu a bicí
- III - Monodram per soprano, metalli di percussione e sei violbassi (1963) pro soprán, kovové bicí nástroje a šest kontrabasů

(bez opusového čísla) Tři tance ve starém slohu (1963) pro smyčcový orchestr

Op. 20 Choros I (1964) pro smyčcový orchestr
Op. 21 Chorus (1965) pro orchestr
Op. 22 Malá hudba I (1967) pro dvoje housle a kytaru
Op. 23 Music II (1967) 4 trubky, 4 pozouny, 2 klavíry a bicí
Op. 24 Staropolská hudba (1969) pro orchestr
Op. 25 Malá hudba III (1967) pro tři violy
Op. 26. Kantáta (1968) pro sólové varhany

(bez opusového čísla) Sygnały Wratislaviae gloria pro plechy a smyčce

Op. 27 Canticum graduum (1969) pro orchestr
Op. 28 Malá hudba IV "Trombone Concerto" (1970) pro klarinet, trombon, violoncello a klavír
Op. 29 Ad Matrem (1971) pro soprán sólo, smíšený sbor a orchestr
Op. 30 Two Sacred Songs (1971) pro baryton a orchestr, op. 30b - pro baryton a klavír
Op. 31 Druhá symfonie "Koperníkovská" (1972) pro soprán a baryton sólo, smíšený sbor a orchestr
Op. 32 Euntes Ibant et Flebant (1972) pro smíšený sbor a cappella
Op. 33 Dvě písně (1972) na slova J. Tuwima texty pro sbor a capella
Op. 34 Tři tance (1973) pro orchestr
Op. 35 Amen (1975) pro smíšený sbor

(bez opusového čísla) Dwa hejnały pro dechové nástroje

Op. 36 Třetí symfonie "Symfonie smutných písní" (1976) pro soprán sólo a orchestr
Op. 37 Tři kousky (1977) pro housle a klavír
Op. 38 Beatus Vir (1979) žalm pro baryton sólo, smíšený sbor a orchestr - věnovaný papeži Janu Pavlu II.
Op. 39 Szeroka Woda (1979), 5 skladeb pro smíšený sbor a cappella
Op. 40 Koncert pro cembalo (nebo klavír) a smyčcový orchestr (1980)
Op. 41 Mazurky (1980) pro klavír
Op. 42 Dvě písně na slova F. G. Lorca (1956–1980) pro střední hlas a klavír
Op. 43 Błogosławione pieśni malinowe, písně na slova C. K. Norwida (1980) pro hlas a klavír
Op. 44 Miserere (1981) pro velký smíšený sbor a cappella
Op. 45 Wieczór ciemny się uniża (1981), pět lidových písní pro smíšený sbor a cappella
Op. 46 Wisło moja, Wisło szara (1981), lidové písně pro smíšený sbor a cappella
Op. 47 Ukolébavky a tance (1982) pro housle a klavír
Op. 48 Písně na slova J. Słowackiego (1983) pro hlas a klavír
Op. 49 Tři ukolébavky (1984/1991) pro smíšený sbor a cappella
Op. 50 Ach, mój wianku lewandowy (1984), Sedm písní pro smíšený sbor a cappella
Op. 51 Idzie chmura, pada deszcz (1984), pět lidových písní pro smíšený sbor a cappella
Op. 52 Různé skladby (1956-61/90) pro klavír
Op. 53 Recitativos a Ariosos "Lerchenmusik" (1984/85/86) pro klarinet, violoncello a klavír
Op. 54 Písně Marie, pět mariánských písní pro smíšený sbor a cappella (1985)
Op. 55 O Domina Nostra. Meditace Panny Marie Čenstochové (1985) pro sólový soprán a varhany
Op. 56. Pod Twoją obronę (1985) 8-hlasý smíšený sbor a cappella
Op. 57 Na Anioł Pański biją dzwony na slova K. Przerwy-Tetmajera (1986) pro smíšený sbor a cappella

(bez opusového čísla) Kostelní písně, 21 skladeb pro smíšený sbor a cappella (1986)

Op. 58 Pro vás, Anne-Lill (1986–1990) pro flétnu a klavír
Op. 59 Ari "operní scéna" (1987) pro tubu, klavír, tam-tam a velký buben
Op. 60 Totus Tuus (1987) pro smíšený sbor a cappella
Op. 61 Przybądź Duchu Święty (1988) pro smíšený sbor a cappella
Op. 62 Już się zmierzcha, hudba pro smyčcový kvartet (1. smyčcový kvartet) (1988)
Op. 63 Good Night (1990) pro soprán, alt flétnu, klavír a 3 TAM-Tams

(bez opusového čísla) Intermezzo (1990) pro klavír

Op. 64 Quasi una fantasia (2. smyčcový kvartet) (1990–1991)
Op. 65 Koncert-kantáta (1992) pro altovou flétnu a orchestr
Op. 66 Kleines Requiem für eine Polka (Malé Requiem pro Polku) (1993) pro komorní soubor (klavír a 13 sólových nástrojů)
Op. 67 3. smyčcový kvartet ....pieśni śpiewają (1993-5?/2005?,)
Op. 68 Tři písně na básně M. Konopnické (1954-55/95) pro hlas a klavír
Op. 69 Tři fragmenty na slova Stanislawa Wyspiańskiho (1996) pro hlas a klavír
Op. 70 Valentinský kus (1996) pro flétnu a zvonek
Op. 71 Klarinetový kvuintet: Píseň pro klarinet a smyčcové kvarteto (1996)
Op. 72 Salve, Sidus Polonorum (Kantáta ke sv. Vojtěchu) (1997) pro velký smíšený sbor, varhany, dva klavíry a bicí nástroje
Op. 73 Malá fantazie pro housle a klavír (1997)
Op. 74 ?
Op. 75 Hej, z góry, z góry! kóniku bury - pět kurpianských písní pro sbor a cappella nebo pro hlas a klavír (2003)
Op. 76 Lobgesang pro smíšený sbor a zvony (2000)
Op. 77 Niech nam żyją i śpiewają pro vokální ansámbl (2000)
Op. 78 Quasi una fantasia - verze op. 64 pro velký smyčcový orchestr (2002)
Op. 79 Pro Jasiunia - tři menší kusy pro housle a klavír (2003)
Op. 80 Po co żeś tu przyszło Siwa Mgło - drobné skladby pro dvě skupiny houslí (2003)
Op. 81 Píseň Katyńských rodin pro smíšený sbor a cappella (2004, provedeno 13.11.2005)

Hudba pro film a divadlo

Wieża samotności (1959), scénická hudba na text Roberta Ardreya (Thunder Rock)
Akwarium (1959), scénická hudba na text Andrzeja Wydrzyńskiego
Papierowa laleczka (1960), píseň ze hry Pohled z mostu Arthura Millera
Jędrek (1969), hudba pro krátký film
Basquiat - Taniec ze śmiercią (1996), zpracování fragmentu 3. symfonie Symfonia pieśni żałosnych
Złodzieje (Ladrones, 2007), zpracování fragmentu 3. symfonie Symfonia pieśni żałosnych ve filmu režizéra Jaime Marquése.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Henryk Górecki na anglické Wikipedii a Henryk Mikołaj Górecki na polské Wikipedii.

↑ Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 29 marca 1994 r. o nadaniu orderów.. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-10-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-11.
↑ Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 4 kwietnia 2003 r. o nadaniu orderów. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-10-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-11.
↑ Order Orła Białego dla Henryka Góreckiego / Ordery i odznaczenia / Aktualności / Archiwum Bronisława Komorowskiego / Oficjalna strona Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej. www.prezydent.pl [online]. [cit. 2019-10-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-10-03.
↑ Order dla Góreckiego - Nasz Dziennik. stary.naszdziennik.pl [online]. [cit. 2019-10-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-31.

Literatura

Howard, Luke B. "Motherhood, 'Billboard' and the Holocaust: Perceptions and Receptions of Górecki's Symphony No. 3". Musical Quarterly 82, no. 1 (Spring), 1998. 131–59.
Jacobson, Bernard. A Polish Renaissance. Twentieth-Century Composers. London: Phaidon, 1996. ISBN 0-7148-3251-0
Maciejewski, B. M. "Gorecki—His Music And Our Times". London: Allegro Press, 1994. <https://web.archive.org/web/20110707112955/http://www.allegropress.com /> ISBN 0-9505619-6-7.
Marek, Tadeusz, and David Drew. "Górecki in Interview (1968)—And 20 Years After". Tempo 168, 1989. 25-28
Markiewicz, Leon. "Conversation with Henryk Górecki. Leon Markiewicz, July 1962". Polish Music Journal, Vol. 6, No. 2, Winter 2003. ISSN 1521-6039.
Mellers, Wilfrid. "Round and about Górecki's Symphony No.3". Tempo New Series, No. 168, 50th Anniversary 1939–1989. March, 1989. 22-24.
Mirka, Danuta. "Górecki's Musica Geometrica". The Musical Quarterly 87 (2004): 305—32.
Morin, Alexander. Classical Music: The Listener's Companion. San Francisco, CA: Backbeat Books, 2002. ISBN 0-87930-638-6.
Steinberg, Michael: The Symphony: A Listener's Guide. New York: Oxford University Press, 1995. ISBN 0-19-512665-3.
Thomas, Adrian: Górecki. Oxford: Clarendon Press; New York: Oxford University Press, 1997. ISBN 0-19-816393-2. (cloth) ISBN 0-19-816394-0.
Thomas, Adrian. "Polish Music since Szymanowski". In: Music in the Twentieth Century. Cambridge and New York: Cambridge University Press, 2005. ISBN 0-521-58284-9.
Thomas, Adrian. "Górecki, Henryk Mikołaj," The New Grove Dictionary of Music and Musician. 2001. Oxford University Press.
Wright, Stephen. "Arvo Pärt (1935–)". In: Music of the Twentieth-Century Avant-Garde: A Biocritical Sourcebook. Westport, CT: Greenwood Press, 2002. ISBN 0-313-29689-8.
Baker's Biographical Dictionary of Musicians, centennial ed., s.v. "Górecki, Henryk (Mikołaj)."