Henry Boyle, 1. baron Carleton

Henry Boyle, 1. baron Carleton
Narození 12.jul. / 22. července 1669greg.
Úmrtí 31. březnajul. / 11. dubna 1725greg. (ve věku 55 let) nebo 14. března 1725 (ve věku 55 let)
Alma mater Westminsterská škola
Trinity College
Povolání politik
Politická strana Whigové
Rodiče Charles Boyle, 3rd Viscount Dungarvan[1] a Jane Seymour[1]
Příbuzní Charles Boyle, 2nd Earl of Burlington (sourozenec)
Funkce Lord Lieutenant of the West Riding of Yorkshire (1704–1715)
poslanec anglického parlamentu z let 1701–1702
Member of the 1698-1700 Parliament
Member of the 1702-05 Parliament
Member of the 1705-07 Parliament
… více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Henry Boyle, 1. baron Carleton (Henry Boyle, 1st Baron Carleton) (12. července 1669 – 31. března 1725) byl britský státník z významného šlechtického rodu Boylů. Patřil k whigům, byl ministrem financí (1701–1708) a ministrem zahraničí (1708–1710), zastával také vysoké státní úřady v Irsku. V roce 1714 získal titul barona a vstoupil do Sněmovny lordů. Jeho bratranci Richard Boyle, 2. vikomt Shannon (1675–1740) a Charles Boyle, 4. hrabě z Orrery (1674–1731) vynikli jako vojevůdci a diplomaté za války o španělské dědictví.

Kariéra

Byl mladším bratrem 3. hraběte z Corku, studoval ve Westminsteru a Cambridge, v letech 1685–1688 podnikl kavalírskou cestu po Evropě, v roce 1685 krátce studoval v Padově. Krátce též sloužil v armádě a v roce 1688 přestoupil ke stoupencům Viléma III. V letech 1689–1710 byl členem Dolní sněmovny (v letech 1692–1705 zastupoval prestižní volební okrsek Cambridge University), v letech 1692–1693 též krátce poslancem irského parlamentu. První úřad ve vládě získal jako lord pokladu (1699–1701), v letech 1701–1708 byl ministrem financí[pozn. 1], od roku 1701 též členem Tajné rady. Zvláště v počáteční fázi války o španělské dědictví patřil k vlivným whigistickým politikům, svou pozici stvrdil v roce 1704, kdy se stal členem irské Tajné rady a kancléřem pokladu v Irsku (1704–1708), od roku 1704 zastával též funkce ve správě hrabství York. V letech 1708–1710 byl ministrem zahraničí (úřad zastával od února 1708, ale na post ministra financí rezignoval až koncem dubna). S nástupem Harleyovy vlády odešel do ústraní. Po nástupu Jiřího I. získal titul barona Carletona a vstoupil do Sněmovny lordů, do vlády se vrátil až za premiéra Roberta Walpola, kdy se stal prezidentem Tajné rady (1721–1725), jeho vliv na politiku ale byl již minimální. V roce 1720 získal čestný doktorát v Oxfordu.

Zemřel bez potomstva, svým příbuzným zanechal statky v několika hrabstvích a také vysokou finanční hotovost vycházející z dlouholetých apanáží ze státních úřadů. Jeho sídlem byl londýnský palác Carlton House, který dědicové prodali královské rodině.

Literatura

  • KOVÁŘ, Martin. Velká Británie v éře Roberta Walpola : k vývoji britského státu a britské společnosti v první polovině 18. století. Praha: ISV, 2004. ISBN 80-86642-23-2. 

Poznámky

  1. ↑ Ve funkci lorda kancléře pokladu (ministra financí) setrval sedm let, což bylo překvapivé vzhledem k dramatickému politickému vývoji počátkem 18. století. Předchůdcem i nástupcem ve funkci ministra financí byl John Smith, který mezitím zastával post předsedy Dolní sněmovny.

Externí odkazy

  1. ↑ a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.

Zdroj