Hendrik Kramers

Hendrik Kramers
Hendrik Kramers
Rodné jméno	Hendrik Anthonie Kramers
Narození	17. prosince 1894; Rotterdam
Úmrtí	24. dubna 1952 (ve věku 57 let); Oegstgeest
Alma mater	Univerzita v Leidenu (1912–1916); Kodaňská univerzita (1916–1919)
Povolání	teoretický fyzik, fyzik a vysokoškolský učitel
Zaměstnavatelé	Kodaňská univerzita (1920–1926); Utrechtská univerzita (1926–1934); Delftská technická univerzita (1931–1952); Univerzita v Leidenu (1934–1952); Bataafse Petroleum Maatschappij (1941–1945)
Ocenění	Lorentzova medaile (1947); doctor honoris causa from the University of Toulouse (1949); doctor honoris causa from the University of Paris (1949); Hughesova medaile (1951)
Příbuzní	Johannes Hendrik Kramers (sourozenec)
Funkce	předseda (Mezinárodní unie pro čistou a aplikovanou fyziku; 1947–1951)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hendrik Anthony „Hans“ Kramers (2. února 1894 – 24. dubna 1952) byl nizozemský fyzik, spolupracovník Nielse Bohra, s nímž zkoumal interakce elektromagnetických vln a hmoty.

Raná léta a vzdělání

V roce 1912 dokončil středoškolské vzdělání v Rotterdamu a odešel na univerzitu v Leidenu, kde studoval matematiku a fyziku. V roce 1916 získal magisterský titul. Kramers chtěl během doktorského studia získat zkušenosti v zahraničí. Jeho první volba, studium u Maxe Borna v Göttingenu nepřipadala během první světové války v úvahu. Vzhledem k tomu, že Dánsko bylo podobně jako Nizozemsko ve válce neutrální, rozhodl se odcestovat lodí (po souši to v té době nešlo) do Kodaně, kde neohlášeně navštívil tehdy ještě poměrně neznámého, Nielse Bohra. Bohr souhlasil s vedením jeho doktorského studia a tak začal Kramers pod jeho vedením připravovat disertaci. Ačkoli většinu práce na disertaci s tématem intenzity atomových přechodů provedl v Kodani, formálně získal doktorát v Leidenu pod Paulem Ehrenfestem v roce 1919.

Akademická kariéra

Po deseti letech práce ve skupině Nielse Bohra se stal profesorem na Kodaňské univerzitě. V roce 1926 opustil Dánsko a vrátil se do Nizozemska. Zde se stal řádným profesorem na univerzitě v Utrechtu. Odtud odešel roku 1934, kdy odešel za Ehrenfestem do Leidenu. Současně zastával od roku 1931 také pozici na Delftské technické univerzitě.

Kramers byl jedním ze zakladatelů matematického centra v Amsterdamu.

V roce 1925 objevili s Wernerem Heisenbergem rozptylový vzorec, který dnes nese jméno Kramersův-Heisenbergův vzorec. V roce 1948 potom přišel s nápadem renormalizace v kvantové teorii pole.