Hemiunu

Hemiunu "Ḥm_jwnw"
G38
t
M23 n F32
t
f
U36 O28
[1]
Vezír
r
M37
D36
F4
D36
G47 A9
Y1
U36 O28
n
Portrét
Hemiunuova socha – hrobka – Giza G4000
Doba vlády ~2500–2450 př. n. l.
Éra vlády 4. dynastie
Tituly vezír
Narození 3. tisíciletí př. n. l.
Úmrtí 26. století př. n. l.
Pohřben G4000
Potomci není známo
Otec Nefermaat
Matka Atet
M23 r
D12
M17 t
t
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hemiunu, "Ḥm_jwnw" vezír ve 4. dynastii s tituly  správce královské pečeti, představený královských písařů, supervizor projektu Chufuovy pyramidy.[pozn. 1][2][3][4][1][5]

Genese

V rodové posloupnosti dědy faraona Snofrua, otce Nefermaata a strýce Rahotepa a s ohledem na manželku faraona Snofrua Hetepheres I., dcery faraona Huneje, byl vlastně i jeho pravnukem. Za života svého otce Nefermaata si osvojil zkušenosti z dynamického období vývoje stavebních praktik a systému budování "experimentálních" pravých pyramid za vlády faraona Snofrua, které zúročil jako projektant a supervizor stavby Velké pyramidy faraona Chufua, jehož byl synovcem.[6][7] Jeho další tituly většinou zdědil po svém otci.[4]
O jeho životě či rodině nejsou známé další podrobnosti. Publikované práce povětšinou vychází z poznatků získaných průzkumem jeho mastaby v Gíze, označené G 4000, a souvisejícího pohřebiště [6][4]

Mastaba G4000

Na západní straně Velké pyramidy se rozkládá starověká nekropole. Hemiunuova mastaba (G4000) je od paty pyramidy vzdálená ~200 m a blíže k pyramidě jsou patrné plánovitě rozmístěné menší mastaby v sedmi řadách, velikostně shodných, oddělených „třídami“.[3] Šest mastab za mastabou Hemiunuovou se datují do období Chufuovy vlády,[pozn. 2] další do pozdějšího období 4. dynastie s přesahem do 5. dynastie.[2][1] Uvádí se, že Chufuovým záměrem bylo postavit zde hrobky pro členy královské rodiny a jejich následníků. Byla to vlastně součást systémového projektu stavby Velké pyramidy a celé další infrastruktury na gízské planině.[8] Při navrhování nekropole pro Chufua a jeho dvůr nebyl tvar hrobů ponechán pouze tradici, byl specificky určen architektem, jistě se souhlasem, možná i s pomocí panovníka.[1][9][10][11]
Hemiunuova hrobka, která na této zástavbě vévodí, je monumentem jeho výsostného postavení vedoucího projektanta a inspektora faraonových staveb, jak odpovídalo jeho pozici Chufuova synovce a syna Nefermaata, Chufuova staršího bratra.[5] Byla postavena za Chufuovy vlády a datovaná do roků 15–19 jeho vlády.[12]
Hrobka G4000 zaujímá obestavěnou plochu 1420 m2, je lemovaná zdmi a dlažbou, má dvě šachty hluboké 20 m vedoucí do hrobových komor s rozměrem 4,5x5,3 m a výšce 3,8 m, to vše obezděné kvalitními bloky z turského vápence.[13] Z vnitřní výzdoby se zachovaly jen fragmenty s reliéfem Hemiunuovy postavy a dva tituly, dole – vyobrazení obětin na severní lícnici falešných dveří a architráv s nápisem titulu.[pozn. 3][3]

Fragmenty z hrobky G 4000; tituly–střední sloupec–kněz Ba-Neb-Tet, pravý sloupec–milován králem[1]
Architráv z hrobky G4000, Hemiunuova titulatura     (⇐ čtení zprava doleva)
Dědičný princ, vezír, správce královské pečeti, vedoucí královských písařů, správce všech královských staveb Ḥmȋ-wnw

Epilog

Monumenty nebyly jen symboly královské autority v celé zemi, byly také praktickými nástroji demonstrace autority v centrálním řízení ekonomiky. Pro místní obyvatelstvo byla významná i malá stupňovitá pyramida v jejich středu, která sloužila jako neustálá připomínka jejich ekonomické povinnosti vůči státu, povinnosti platit daně, respektu k soudům a projektům panovníka. Z pohledu státu památky a s nimi spojené administrativní budovy – s jedním zařízením v každé provincii – usnadnily a systematizovaly výběr příjmů. Na konci 3. dynastie panovník a jeho administrativa dosáhli svého konečného cíle, absolutní moci. Pódium bylo připraveno pro největší královský projekt, jaký kdy svět dosud viděl.[14] Vývoj monumentálních staveb se v historii významněji zapsal od konce 2. dynastie, kdy Chasechemuej postavil svoji hrobku v Abydu a monument v Hierakonpolisu, ve 3. dynastii Džoserova skládaná stupňovitá pyramida architekta Imhotepa, která zaznamenala nové stavební prvky a rozsáhlejší použití kamene. Pomineme-li méně významné stavby v Sakkáře a Záwíjit el-Arján, vstoupily do historie Snofruovy stavební experimenty v Dáhšúru a Médúmu[15] s vyústěním do pravé červené pyramidy.[pozn. 4] Ta v podstatě byla vzorem pro projekt Chufuovy Velké Pyramidy.[16] Souběžně se formoval systém logistického zázemí zmíněných staveb, včetně rozvoje specializovaných profesí pracovních skupin,[9] ale také nezbytných řídících funkcí, kde ve vrcholné pozici byl faraon a ve 4. dynastii převážně řídícími úředníky členové rozvětvené královské rodiny.[17] Zde popisovaná postava prince, vezíra a synovce faraona Chufua Hemiunua s titulem „Vezír dozorce všech královských staveb“    je tedy neopomenutelnou významnou historickou postavou.[18]

Poznámky

  1. Hemiunuova značka v Chufuově pyramidě
  2. Hrobky: (G) 4140, 4150, 4160, 4250, 4260, 4350 jsou datovány do období Chufuovy vlády.
  3. Fragmenty jsou uloženy v Roemer und Pelizaeus-Museum Hildesheim.
  4. Stavební prvek příčnělkové (nepravé) klenby v Červené pyramidě byl použit v galerii Velké pyramidy.

Reference

  1. a b c d e JUNKER, Hermann. Gíza I. Grabungen auf dem Friedhof des Alten Reiches bei den Pyramiden von Giza, [online]. Wien: Hölder - Pichler - Tempsky, 1929. S. 132–153. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b BAUD, Michel. Famille royale et pouvoir sous l’Ancient Epirem égyptien , Tom.1 [online]. Institute Français D’Archologie Oriental, 1999. S. 33–51. Dostupné online. (francouzsky) 
  3. a b c MANUELIAN, Peter. Hemiunu, Pehenptah, and GermanIAmerican Collaboration at the Giza Necropolis [online]. Boston: Museum of Fine Arts, 2008. S. 29–56. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c Mastaba D 60 = G 4000 [online]. Leipzig: Dostupné online. (německy) 
  5. a b VERNER, Miroslav. Abúsír. V srdci pyramidových polí. Praha: Nakladatelství Academia, 2017. ISBN 978-80-200-2700-9. S. 65-73. 
  6. a b JANOSI, Peter. Giza in der 4. dynastie [online]. Wien: Östereichische Akademie der Wissenschften, 2005. S. 155–225. Dostupné online. (anglicky) 
  7. BAUD, Michel. Famille royale et pouvoir sous l’Ancient Epirem égyptien , Tom.1 [online]. Institute Français D’Archologie Oriental, 1999. S. 50–51, 444-512. Dostupné online. (francouzsky) 
  8. LEHNER, Mark. The Giza Plato Mapping Project vol.1 [online]. Boston: Ancient Egypt Research Associates, 2007. Úvodní stať: Zahi Hawass. Dostupné online. ISBN 0-9779370-1-1. (anglicky) 
  9. a b LEHNER, Mark. The Giza Plato Mapping Project vol.1 [online]. Boston: Ancient Egypt Research Associates, 2007. Úvodní stať: Zahi Hawass. Dostupné online. ISBN 0-9779370-1-1. (anglicky) 
  10. LEHNER, Mark. Labor and the Pyramids The Heit el-Ghurab “Workers Town” at Giza; in: A Colloquium ANCIENT WORLD at Hirschbach Dresden 2005 [online]. Drasden: 2015. S. 397–521. Dostupné online. (anglicky) 
  11. REISNER, Georg Andrew. A History of the Giza Necropolis [online]. London: Cambridge University Press, 1942. Dostupné online. (anglicky) 
  12. SMITH, Williem Stevenson. The Origin of Some Unidentified Old Kingdom Reliefs [online]. American Journa of Archolgy XLVI, 1942. S. 520–530. Dostupné online. (anglicky) 
  13. JUNKER, Hermann. Gíza XII. Grabungen auf dem Friedhof des Alten Reiches bei den Pyramiden von Giza, [online]. Wien: Rudolf M.Rohrer, 1955. S. 132–153. Dostupné online. (anglicky) 
  14. WILKINSON, Toby. The Rose and Fall of Ancient Egypt [online]. New York: Random House, 2010. S. 58. Dostupné online. ISBN 978-0-679-60429-7. (anglicky) 
  15. MONIER, Franck. The satellite pyramid of Meidum and the problem of the pyramids attributed to Snefru [online]. Paris I: CNRS, 2018. Dostupné online. (anglicky) 
  16. VERNER, Miroslav. The Pyramides The Mystery, Cultur, and Science of Egypt’s Great Monuments [online]. New York: Grove Press, 2001. Dostupné online. (anglicky) 
  17. BUNSON, Margaret. Encyclpedie of Ancient Egypt [online]. New York: Facts On File, Inc., 1991. S. 268. Dostupné online. (anglicky) 
  18. BAUD, Michel. Famille royale et pouvoir sous l’Ancient Epirem égyptien , Tom.2 [online]. Institute Français D’Archologie Oriental, 1999. S. 516–517. Dostupné online. (francouzsky) 

Související články

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Hemiunu na Wikimedia Commons

Zdroj