Heinrich Denzinger

Heinrich Denzinger
Rodné jméno Heinrich Joseph Dominicus Denzinger
Narození 10. října 1819
Lutych
Úmrtí 19. června 1883 (ve věku 63 let)
Würzburg
Povolání katolický kněz a katolický teolog
Témata katolická teologie
Významná díla Enchiridion symbolorum
Rodiče Ignaz Denzinger
Příbuzní Franz Joseph Denzinger a August Denzinger (sourozenci)
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Heinrich Joseph Dominikus Denzinger (10. října 1819 Lutych – 19. června 1883 Würzburg) byl katolický teolog.

Původ

Jeho rodiči byli profesor Ignaz Denzinger (1782-1862) a jeho manželka Marie Thekla Molitorová. Otec byl profesorem filozofie v Lutychu a v roce 1831 se přestěhoval do Würzburgu. Starší bratr Leopold August (23. června 1818 Lutych[1] − † po roce 1894) studoval v Berlíně, stal se profesorem římského práva ve Würzburgu a v roce 1851 byl vysvěcen na kněze; v letech 1862−1867 působil jako místní farář ve Waldbüttelbrunnu. Jeho mladší bratr Franz Josef Denzinger (1821–1894) se stal architektem a od roku 1859 byl architektem katedrály v Regensburgu (přístavba dvou věží, transept s hřebenovou věžičkou), v letech 1869–1879 se podílel také na obnově a rozšíření frankfurtské katedrály.

Život

Od roku 1848 byl profesorem exegeze Nového zákona a od roku 1854 profesorem dogmatiky na univerzitě ve Würzburgu. Spolu s Georgem Antonem Stahlem, Josephem Hergenrötherem a Franzem Hettingerem patřil k představitelům tzv. římské teologie, díky níž se Würzburg stal centrem této „římské školy“.[2] V roce 1854 založil sbírku pramenů Enchiridion Symbolorum, která se – v četných revizích – používá i ve 21. století. Obsahuje všechna vyznání víry a církevní pedagogické dokumenty k otázkám víry a morálky, které jsou důležité pro katolickou teologii. V liturgické vědě je stále hojně využívaná, protože nenahrazená, sbírka latinských překladů textů východní církve pro slavení neeucharistických svátostí, kterou vydal Denzinger: Ritus Orientalium, Coptorum, Syrorum et Armenorum in administrandis sacramentis (2 svazky, Würzburg, 1863–1864).[3]

Mimo jiné u něho v roce 1856 získal doktorát z katolické teologie Anton von Scholz s tématem De inhabitatione Spiritus Sancti (česky: O přebývání Ducha svatého),[4] který byl později profesorem teologické fakulty a rektorem Univerzity Julia Maxmiliána ve Würzburgu.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Heinrich Denzinger na německé Wikipedii.

  1. ↑ Srov. rodný list vyhodnocený na FamilySearch, který je zde k dispozici v digitální podobě (webový zdroj, přístupný zdarma po registraci).
  2. ↑ WEISS, Wolfgang. Die katholische Kirche im 19. Jahrhundert. In: Ulrich Wagner. Geschichte der Stadt Würzburg. 4 svazky, svazek I-III/2, Theiss, Stuttgart 2001–2007; III/1–2: Vom Übergang an Bayern bis zum 21. Jahrhundert. 2007. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-3-8062-1478-9. S. 430–449 a 1303, zde: 433. (němčina)
  3. ↑ Ritus Orientalium, Coptorum, Syrorum et Armenorum in administrandis sacramentis (2 sv., Würzburg, 1863–1864) Online: Svazek 1; Svazek 2
  4. ↑ SCHOLZ, Antonius. Dissertatio Dogmatica – Quam Pro Summa In SS. Theologia Dignitate Rite Obtinenda [online]. Typis Caroli Josephi Becker, Wirceburgi, 1856, rev. 2022-10-04 [cit. 2023-03-29]. Dostupné online. (latina) 

Literatura

  • DENZINGER, August. Heinrich Denzinger Erinnerungen aus seinem Leben, gesammelt von seinem älteren Bruder. Mainz: [s.n.], 1884. (němčina) 
  • BAUTZ, Friedrich Wilhelm. Heinrich Denzinger. In: Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon (BBKL). Bautz, Hamm 1975. 2., nezměněné vydání Hamm 1990: [s.n.] ISBN 3-88309-013-1. Svazek 1. S. 1263. (němčina)
  • LAUCHERT, Friedrich. Denzinger, Heinrich. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Leipzig: Duncker & Humblot, 1903. Dostupné online. Svazek 47. S. 663–665. (němčina)
  • SCHMAUS, Michael. Denzinger, Heinrich Joseph Dominicus. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Berlin: Duncker & Humblot, 1957. Dostupné online. ISBN 3-428-00184-2. Svazek 3. S. 604. (němčina) (Digitalizováno)

Externí odkazy

Zdroj