Hecht

Hecht
Miniponorka Hecht v muzeu v Drážďanech
Miniponorka Hecht v muzeu v Drážďanech
Obecné informace
Uživatel Kriegsmarine
Typ miniponorka
Lodě 53
Osud vyřazeny
Předchůdce Biber
Nástupce Molch
Technické údaje
Výtlak 12 t (pod hladinou)
Délka 10,5 m[1]
Šířka 1,3 m
Ponor 1,4 m
Pohon 1 elektromotor
Rychlost 5,6 uzlu (na hladině)
6 uzlů (pod hladinou)
Dosah až 78 nám. mil při 3 uzlech (na hladině)
Posádka 2
Výzbroj 1× 533mm torpédo
Ostatní hloubka ponoru 30 m

Hecht (česky Štika, jinak též typ XXVIIA) byla miniponorka německé Kriegsmarine z období druhé světové války. Celkem bylo postaveno 53 miniponorek tohoto typu. Kvůli špatným výkonům sloužily pouze k výcviku.

Stavba

Ilustrace vzhledu miniponorky Hecht

Miniponorka ''Hecht byla koncipována tak, aby pod nepřátelská plavidla kladla miny, ale později ji upravili na nosič jednoho torpéda, schopného útoků na plující plavidla. Stavbu těchto ponorek Adolf Hitler schválil v lednu 1944. Dne 9. března 1944 loděnice Germaniawerft získala zakázku na stavbu prototypu, 28. března rozšířenou o 52 sériových miniponorek. Dodány byly od května do srpna 1944. Přestože byla plánována stavba až 189 kusů, kvůli špatným výkonům tohoto typu na první objednávku nenavázaly další.[2]

Konstrukce

Posádka byla dvoučlenná. Výzbroj představovala jedna mina v přídi, nebo 533mm torpédo podvěšené pod trupem. Pohonný systém tvořil elektromotor o výkonu 10 kW, pohánějící jeden lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahovala 5,6 uzlu na hladině a 6 uzlů pod hladinou. Dosah činil až 78 námořních mil při plavbě na hladině rychlostí 3 uzlů nebo 40 námořních mil při plavbě pod hladinou rychlostí 4 uzlů. Operační hloubka ponoru dosahovala 30 metrů.[2]

Odkazy

Reference

  1. "Hecht" ("XXVIIA") type midget submarines (1944) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-11-18]. Dostupné online. 
  2. a b TARRANT, V. E. Poslední rok Kriegsmarine. Plzeň: Mustang, 1995. ISBN 80-85831-63-5. S. 30. 

Literatura

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. 

Externí odkazy

Zdroj