Harry Carney

Harry Carney
Jimmy Hamilton a Harry Carney v roce 1946
Jimmy Hamilton a Harry Carney v roce 1946
Základní informace
Rodné jméno Harry Howell Carney
Narození 1. dubna 1910
Boston, Massachusetts, USA
Úmrtí 8. října 1974 (ve věku 64 let)
New York City, New York, USA
Žánry jazz, swing
Povolání hudebník
Nástroje saxofon, klarinet
Aktivní roky 1927 – 1974
Příbuzná témata Duke Ellington
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Harry Carney (1. dubna 1910 – 8. října 1974) byl americký jazzový saxofonista a klarinetista, dlouholetý člen orchestru Duka Ellingtona, v němž strávil přes čtyřicet let.

Život

Narodil se v Bostonu v americkém státě Massachusetts a hudbě se začal věnovat ve svých šesti letech, kdy začal hrát na klavír.[1][2] Ve třinácti přešel ke klarinetu a o rok později k altsaxofonu. Vyrůstal nedaleko dalšího saxofonisty, o čtyři roky staršího Johnnyho Hodgese. Svou kariéru zahájil koncem dvacátých let, kdy hrál s různými hudebníky po newyorských klubech. Roku 1927 se stal členem orchestru kapelníka Duka Ellingtona, kde se opět setkal s Hodgesem. Carney ve skupině zůstal až do Ellingtonovy smrti v květnu 1974. Carney následně prohlásil: „Tohle je nejhorší den mého života. Bez Duka nemám pro co žít.“ On sám zemřel čtyři měsíce poté.[3][4][5]

Byl uznávaným hráčem na barytonsaxofon. Charakterizoval jej drsný tón a brilantní technika v celém rozsahu nástroje.

Odkazy

Reference

  1. ↑ WILLIAMS, Martin. Jazz in Its Time. New York: Oxford University Press, 1989. 288 s. Dostupné online. ISBN 0-19-505459-8. S. 92. (anglicky) 
  2. ↑ LORRE, Sean. Carney, Harry (Howell) [online]. jazz.com [cit. 2014-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-19. (anglicky) 
  3. ↑ CARR, Ian; FAIRWEATHER, Digby; PRIESTLEY, Brian; ALEXANDER, Charles. The Rough Guide to Jazz. London: Rough Guides, 2004. 944 s. Dostupné online. ISBN 1-84353-256-5. S. 126. (anglicky) 
  4. ↑ UPTON, William. An introduction to the music of Harry Carney [online]. Clarinet & Saxophone Society of Great Britain, 2014-06-03 [cit. 2014-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-11. (anglicky) 
  5. ↑ FELTEN, Eric. Loyalty: The Vexing Virtue. New York: Simon & Schuster, 2011. 320 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4391-7686-3. S. 172. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj