Harold Alexander

Harold Alexander
Rodné jméno Harold Rupert Leofric George Alexander
Narození 10. prosince 1891
Londýn
Úmrtí 16. června 1969 (ve věku 77 let)
Slough
Místo pohřbení Hertfordshire
Alma mater Harrow School
Královská vojenská vysoká škola, Sandhurst
Hawtreys
Povolání politik, důstojník a aristokrat
Ocenění Řád za vynikající službu (1916)
Vojenský kříž (1917)
čestný doktor Lavalovy univerzity (1947)
velkokříž Řádu čestné legie
čestný doktor Ottawské univerzity
… více na Wikidatech
Choť Margaret Alexander, Countess Alexander of Tunis (od 1931)[1]
Děti Shane Alexander, 2nd Earl Alexander of Tunis[2]
Lady Rose Alexander[2]
Brian Alexander[2]
Susan Alexander[2]
Rodiče James Alexander a Lady Elizabeth Graham-Toler[2]
Příbuzní Eric Alexander (sourozenec)
Lady Rose Alexander[2] a Lady Lucy Alexander[2] (vnoučata)
Funkce člen Sněmovny lordů (1946–1969)
Generální guvernér Kanady (1946–1952)
ministr obrany Velké Británie (1952–1954)
Lord Lieutenant of the County of London (1957–1965)
Constable of the Tower (1960–1965)
… více na Wikidatech
Podpis Harold Alexander – podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Harold Rupert Leofric George Alexander, první hrabě Alexandr z Tunisu (10. prosince 1891 – 16. června 1969) byl britský maršál.

Životopis

Harold Alexandr se narodil v rodině irských protestantů, kteří byli šlechtici. Studoval vojenskou akademii v Sandhurstu.[3] Po ukončení studia byl přidělen k Irské gardě. Během první světové války sloužil na západní frontě, kterou začínal v hodnosti poručíka a ukončil ji v hodnosti podplukovníka, byl nejmladší v britské armádě, byl třikrát zraněn a na konci války velel brigádě. Během války získal pověst odvážného a inteligentního důstojníka. Po skončení války se zúčastnil jako velitel bojů v bolševickém Rusku, kde velel baltským Němcům.[3] Následně velel pluku v domovské okrsku v Irské gardě.V letech 1934-1938 byl štábní důstojník na severním velitelství. Jeho dalším působištěm v letech 1934 až 1938 byla Indie, kde velel nowsherské brigádě. Poté se vrátil do Anglie a je povýšen na generálmajora a velel první divizi. Jeho divize je v roce 1939 nasazena ve Francii. Během druhé světové války po napadení, kdy napadlo Německo v roce 1940 Francii, zpomalil útok Němců k Dunkerku a následně v období od 28. května do 4. června 1940 velel evakuaci 330 000 britských, francouzských a belgických vojáku do Velké Británie. Sám odešel z pláže jako poslední. Poté velel jednotkám Commonwealthu v Barmě v prvních fázích války s Japonci. V srpnu 1942 byl převelen do Afriky, aby se zúčastnil bojů proti Afrikakorpsu v čele s Rommelem. Byl nadřízený Montgomeryho během bitev u El Alameinu. Po zničení sil Osy v Africe se stal zástupcem vrchního velitele spojeneckých vojsk v Itálii. Velel invazi na Sicílii. 4. července 1944 osvobodil Řím. Následně postupoval na sever. V posledních měsících války zajal více než 1 000 000 Němců ve vojenských operacích na řece Pád. 29. dubna 1945 přijal první bezpodmínečnou kapitulaci německých důstojníku.[3]

Po válce byl ještě nějakou dobu činný v politice, mimo jiné byl posledním generálním guvernérem Kanady (1946–1952) britského původu a ministrem obrany ve vládě Winstona Churchilla (1952–1954). Zemřel 16. června ve Slough.

Vojenská kariéra

Hodnosti

  • 1915 Kapitán
  • 1917 Major
  • 1922 Podplukovník
  • 1927 Plukovník
  • 1934 Brigádní Generál
  • 1937 Generálmajor
  • 1940 Generálporučík
  • 1942 Generál
  • 1944 Polní maršál[4]

Vyznamenání:

Galerie


Odkazy

Externí odkazy

Reference

  1. ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  2. ↑ a b c d e f g Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. ↑ a b c LANNING, Michael Lee. 100 nejvlivnějších vojevůdců světa. první. vyd. [s.l.]: Euromedia Group,k.s., a Knižní klub, 1999. 312 s. ISBN 80-242-0127-5. 
  4. ↑ a b Alexander, Harold Rupert Leofric : A. https://www.valka.cz [online]. [cit. 2020-02-13]. Dostupné online. 

Zdroj