Hanuš Lašek

Hanuš Lašek
Hanuš Lašek
Hanuš Lašek
Základní informace
Narození 9. května 1860
Plasy
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 20. srpna 1937 (ve věku 77 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání učitel, operní pěvec, hudební skladatel a publicista
Děti Hana Vítová dcera
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hanuš Lašek, křtěný Jan Nepomucký (9. května[pozn. 1]1860 Plasy[1] - 20. srpna[pozn. 2]1937 Praha), byl český operní pěvec - tenorista, hudební pedagog, publicista a učitel.

Život

Hanuš Lašek se narodil v Plasích v rodině farní učitel Josefa Laška a jeho ženy Josefíny Prusíkové.[1] Vyrůstal v kultivované rodině s mladším bratrem Václavem[2], od mládí rád o obstojně zpíval. Po absolvování obecné školy v Plasích pokračoval ve studiu na učitelském ústavu v Příbrami. Po absolvování učitelského ústavu nastoupil jako učitel na Kladensku, a to v Petrovicích, Krušovicích a Rakovníku. Svůj pěvecký talent rozvíjel soukromým studiem zprvu v Praze u J. Pecha, F. Pivody a J. Lva, ve Vídni u J. Fuchse a krátce se školil i v Londýně.

V roce 1886 debutoval v Národním divadle v úlohách Liborina (Čarostřelec) a Jeníka (Prodaná nevěsta), angažován však nebyl. Odešel proto do Opavy, kde byl v angažmá v letech 1887-1888 v opeře německého divadla, následně hostoval ve Vídni ve Vídeňské opeře a poté zde byl v letech 1888-1891 angažován. V letech 1891–1892 byl prvním tenoristou divadla v Brémách, kde však vystupoval pod jménem "Hans Laschek" a v roce 1892 při zájezdu ND do Vídně převzal narychlo za onemocnělého K. Veselého úlohu Jeníka v opeře Prodaná nevěsta.

V červnu roku 1892 hostoval podruhé v Národním divadle[3], byl zde angažován do srpna roku 1897 a poté se v letech 1897-1900 stala jeho další domovskou scénou drážďanská Semperova opera. Od roku 1900 především koncertoval[4], v letech 1902–1904 byl učitelem zpěvu v Praze a zároveň zde provozoval vlastní hudební školu. V roce 1902 také ještě pohostinsky vystupoval v ND, v letech 1904–1908 vyučoval na konzervatoři ve Skotském Aberdeenu.

V říjnu roku 1910 se oženil[5] s Vlastimilou Václavkovou[6] a později se jim narodili dvě dcery, Vlasta[7] a Jana. V letech 1910–1915 vedl večerní kurzy pro zaměstnané zpěváky při pěveckém oddělení pražské Konzervatoře. V září roku 1925 bylo manželství manželů Laškových pro nepřekonatelný odpor rozloučeno[5]. Hanuš Lašek zemřel v Praze 20. srpna roku 1937.

Hanuš Lašek se uplatnil zejména ve Smetanových a Verdiových operách, byl autorem několika odborných hudebních publikací o pěvecká technice.

Literární dílo

  • 1906 Zlatý věk pěveckého umění, Fundamentální principy starovlašských škol pěveckých
  • 1908 Kriteria starovlašských pěveckých škol, neapolské a boloňské (století XVII. a XVIII.)
  • 1928 Adolf Kroesssing
  • 1932 Ten prstýnek zlatý, na památku měj!, píseň s průvodem klavíru, noty

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Některé prameny uvádějí datum narození 12. 5. 1860
  2. ↑ Některé prameny uvádějí datum úmrtí 21. 8. 1937

Reference

  1. ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu Václava Laška farnost Plasy
  2. ↑ Matriční záznam o narození a křtu Václava Laška farnost Plasy
  3. ↑ Národní knihovna České republiky, Tábor periodikum, datum vydání 12.12.1894, dobový inzerát k vystoupení pěvce pražského ND Hanuše Laška v táborském divadle
  4. ↑ Tábor periodikum, Datum vydání 10.10.1900, Koncerty pana Hanuše Laška v Československých, ale i zahranič městech, v roce 1900
  5. ↑ a b Matriční záznam o sňatku Jana Laška s Vlastimilou Václavkovou farnosti při kostele sv. Ludmily na Vinohradech
  6. ↑ Matriční záznam o narození a křtu Vlastimily Václavkové farnosti při kostele sv.Vojtěcha na Novám Městě pražském
  7. ↑ Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914, Lašek Hanuš (1866), Lašek Vlasta (1888), Lašek Vlasta (1911)

Literatura

  • 1963 Československý hudební slovník osob a institucí. 1. vyd. Sv. 1. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1963, s. 814.
  • 1879 Mička, Ladislav. Kulturní tvář Rakovnicka. II. část. Rakovník: Okresní muzeum a galerie, 1979, s. 216.
  • 1988 Národní divadlo a jeho předchůdci (Slovník umělců divadel Vlasteneckého, Stavovského, Prozatimního a Národního), Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha
  • 2000 Mička, Ivo. Připomínáme. Radnice, 2000, č. 5, s. 43

Externí odkazy

Zdroj