Hanavský pavilon

Hanavský pavilon
	Hanavský pavilon
Základní informace
Sloh	neobaroko
Architekti	Otto Haiser a Josef Hercík
Výstavba	1891
Přestavba	1967, 1987
Stavebník	Komárovské železárny (kníže Vilém Hanavský)
Další majitelé	Habsbursko-lotrinská dynastie
Současný majitel	hlavní město Praha
Poloha
Adresa	Letenské sady č.p.173; Praha 7, Holešovice; 170 00 Praha 7, Česko
Souřadnice	50°5′37,12″ s. š., 14°24′45,35″ v. d.
Další informace
Kód památky	40574/1-1545 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky soubor památkově chráněných objektů v Letenských sadech)
Web	Oficiální web
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hanavský pavilon je výrazná zděná a litinová novobarokní budova v Letenských sadech v Praze-Holešovicích, v sousedství Kramářovy vily. Stavba tvoří výraznou dominantu zejména při pohledu zespoda od řeky Vltavy, její východní terasa a vyhlídková plošina SJ cesty Letenských sadů SJ poskytují panoramatický výhled na Prahu. V současné době slouží jakožto vyhlídkové restaurační zařízení.

Historie

Stavba byla původně vytvořena jako reprezentační pavilon Komárovských železáren (z Komárova u Hořovic) pro pražskou Jubilejní zemskou výstavu v roce 1891. Tehdejším majitelem železáren byl Jeho Jasnost kníže Vilém z Hanavy, podle něhož byla stavba pojmenována. Pavilón navrhli architekti Otto Haiser a Josef Hercík (1849–1919), detaily dekorace navrhl výtvarník Zdeněk Emanuel Fiala.

Jde o zajímavou bohatě plasticky zdobenou technickou památku. Konstrukce je z litiny, má základy z kamene a z cihel, obvodové zdivo je hrázděné z betonu, bohatě prosklené,^[1] schody jsou žulové a pozdější terasa z betonu. Není nejstarší pražskou litinovou stavbou, starší jsou hala a nástupiště Masarykova nádraží z roku 1862, mimo Prahu západočeské lázeňské kolonády a zámecký pavilón na Hluboké.^[2]

Po skončení výstavy byl pavilon rozebrán a kníže Hanavský jej daroval městu Praze, poté byl převezen na své dnešní místo a znovu postaven. Nebyla obnovena vstupní dvojice pylonů se sochami Antonína Procházky a Františka Hergesela a lunetový záhon s nápisem SALVE vysázeným z květin.^[3]

V letech 1967 a 1987 pavilon prodělal dvě náročné rekonstrukce spojené s restaurováním jednotlivých částí stavby, včetně kompletní výměny nejpoškozenějších částí a nového osazení litinových prvků její konstrukce. Zejména druhá rekonstrukce se odchýlila od přesného kopírování původních detailů: zmizela břidlicová krytina střechy, zaoblené příčníky okenních rámů byly napřímeny, oblé litinové kandelábry s vejčitými lucernami vyměněny za velkosériové rovné, přibyla novodobá mříž před schodištěm do suterénu.^[4]

Odkazy

Reference

↑ Sto let práce, Zpráva o všeobecné zemské výstavě v Praze 1891. Svazek 3, 1891, s. 154 - popis konstrukce
↑ Vratislav Grulich: Blanenská umělecká litina. Katalog. Blansko 1991, s. 45
↑ Sto let práce, svazek 3, 1891, s. 204-205 s půdorysným plánkem
↑ Jaroslav Kronbauer, Naše jubilejní výstava, Praha 1892, foto s. 94

Literatura

Jaroslav Kronbauer, Naše jubilejní výstava, Praha 1892, s. 94, 194, 285.
Sto let práce. Zpráva o všeobecné zemské výstavě v Praze 1891. Na oslavu jubilea první průmyslové výstavy roku 1791 v Praze. Praha 1891, svazek 3
Jaroslava Staňková, Jiří Štursa, Svatopluk Voděra: Pražská architektura, významné stavby jedenácti století, Praha, 1991, ISBN 80-900209-6-8