Halo 2

Halo 2
logo videohry
logo videohry
Základní informace
Vývojář Bungie
Vydavatel Xbox Game Studios
Skladatelé Marty O'Donnell
Michael Salvatori
Herní série Halo
Platformy Xbox
Microsoft Windows
Xbox One
Xbox Series X a Series S
Datum vydání 9. listopadu 2004
Žánry střílečka z pohledu první osoby
sci-fi videohra
Herní módy videohra pro více hráčů
videohra pro jednoho hráče
kooperační mód
Klasifikace PEGI 16 a více
ESRB 17 a více
Posloupnost
Halo: Combat Evolved Halo 3
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Halo 2 je střílečka z pohledu první osoby z roku 2004, kterou vyvinula společnost Bungie a vydala společnost Microsoft Game Studios pro konzoli Xbox. Halo 2 je druhým dílem série Halo a pokračováním kritiky oceňované hry Halo: Combat Evolved z roku 2001.

Příběh

V příběhovém režimu hry se hráč ujímá role člověka Master Chiefa a mimozemského Arbitera v konfliktu 26. století mezi vesmírným velitelstvím Spojených národů, genocidním Covenantem a později parazitickým Floodem.

Hratelnost

Hra obsahuje nové zbraně, nepřátele a vozidla, další herní postavu a obsahuje online multiplayer prostřednictvím služby Xbox Live společnosti Microsoft.[1]

Vývoj

Po úspěchu hry Halo: Combat Evolved bylo pokračování očekáváno a vysoce kladně hodnoceno.[2] Společnost Bungie našla inspiraci v dějových bodech a herních prvcích, které byly v první hře vynechány, včetně online multiplayeru.[3]

Problematický vývoj a časová tíseň si vynutily škrty v rozsahu hry, včetně plošného odstranění ambicióznějšího režimu pro více hráčů, a vynutily si cliffhangerové zakončení režimu herní kampaně.[4]

Mezi marketingové prvky hry patřila brzy vydaná hra v alternativní realitě s názvem „I Love Bees“, která řešení hádanek z reálného světa.[5] Společnost Bungie hru po vydání podporovala novými mapami pro více hráčů a aktualizacemi, které řešily podvádění a závady.

Pokračování

V září 2007 vyšlo pokračování s názvem Halo 3.

Ohlasy

Hra zaznamenala komerční i kritický úspěch a je často uváděna jako jedna z nejlepších videoher všech dob. Hra se stala nejoblíbenějším titulem na Xbox Live a tuto pozici si udržela až do vydání hry Gears of War pro Xbox 360. Halo 2 je nejprodávanější hrou pro první generaci Xboxu. Celosvětově se jí prodalo více než 8 milionů kopií.[6]

Hra se setkala s příznivým hodnocením kritiků, kteří chválili především multiplayer. Kampaň a její závěrečný cliffhanger vyvolaly rozpory.[7] Multiplayer hry měl velký vliv a upevnil mnoho funkcí, které se staly standardem v budoucích hrách, včetně matchmakingu, lobby a klanů.[8]

Marketing hry předznamenal počátky videoher jako mediálních trháků.[9] V roce 2007 byl vydán port hry pro Windows Vista a v roce 2014 následoval remake ve vysokém rozlišení jako součást Halo: The Master Chief Collection.[10]

Odkazy

Reference

  1. ↑ 12 years after Halo 2 Vista, Halo is back on PC - with a bang. Eurogamer.net. 2019-12-04. Dostupné online [cit. 2025-04-05]. (anglicky) 
  2. ↑ Better Than Halo: The Making of Halo 2. Eurogamer.net. 2010-04-10. Dostupné online [cit. 2025-04-05]. (anglicky) 
  3. ↑ When ‘Halo 2’ Invaded Planet Earth. www.theringer.com [online]. 2019-11-11 [cit. 2025-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ MERCANTE, Alyssa. 'Halo 2' Is a Classic, But Its Development Was a Mess [online]. 2024-11-10 [cit. 2025-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Halo 2 Trailer Gets Subliminal, Halo Done Quick - Slashdot. games.slashdot.org [online]. 2004-07-23 [cit. 2025-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ MOSES, Asher. Prepare for all-out war. The Sydney Morning Herald [online]. 2007-08-30 [cit. 2025-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Halo 2 critic reviews. www.metacritic.com [online]. [cit. 2025-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ LYLES, Taylor. Halo 2: Anniversary arrives on PC May 12th. The Verge [online]. 2020-05-05 [cit. 2025-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Better Than Halo: The Making of Halo 2. Eurogamer.net. 2010-04-10. Dostupné online [cit. 2025-04-05]. (anglicky) 
  10. ↑ GIES, Arthur. Halo: The Master Chief Collection review: the library [online]. 2014-11-07 [cit. 2025-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj