Hagia Sofia (İznik)

Hagia Sofia (İznik)
Základní informace
Sloh byzantská architektura
Výstavba 6. století
Poloha
Adresa İznik, TureckoTurecko Turecko
Souřadnice 40°25′45,12″ s. š., 29°43′12,61″ v. d.
Další informace
Web Oficiální web
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hagia Sofia (Svatá moudrost) v İzniku (dříve Nikaii) v turecké provincii Bursa je původně bazilika z byzantské doby.[1] Po dobytí Osmany byla přeměněna na Orhanovu mešitu (turecky Orhan Camii), v roce 1935 se z ní stalo muzeum a od roku 2011 se používá opět jako mešita.[2] Nachází se v centru města İznik, ve starém opevněném středu města. V předchozích kostelech na tomto místě se konaly první a druhý nikajský koncil.

Dějiny

První kostel zde byl postaven ve 4. století.[3] V něm se v roce 325 konal první nikajský koncil. V polovině 6. století byl kostel pod patronací císaře Justiniána I. přestavěn. V roce 787 se zde konal druhý nikajský koncil, který oficiálně ukončil první období byzantského ikonoklasmu.[4] Justiniánův chrám byl zničen zemětřesením v 11. století a současná stavba vznikla kolem roku 1065 nad jeho troskami.[5]

Po pádu města do rukou osmanských Turků vedených Orhanem Ghazim v roce 1331 byl kostel Hagia Sofia přeměněn na Orhanovu mešitu. Byla v provozu až do roku 1935, kdy se budova za vlády Mustafy Kemala Atatürka stala muzeem. V listopadu 2011 byla stavba znovu přeměněna na mešitu.[6]

Architektura

Pozůstatky Hagia Sofia v roce 1962 (foto Paolo Monti)

Současná bazilika, z níž velká část pochází z přestavby kostela v roce 1065, sestává z centrální lodi a dvou bočních lodí. Před přestavbou za Osmanů měl kostel dvě řady trojitých arkád na sloupech, které nesly zeď s pěti okny.[7] Přeměna budovy na mešitu ve 14. století přinesla přestavbu včetně připojení mihrábu. Za vlády Sulejmana Nádherného v 16. století byla budova obnovena po katastrofálním požáru a byl vztyčen minaret.[8] Architekt Mimar Sinan v té době také navrhl dekorace, které zdobí stěny mešity.[9]

Přestavba takové historické památky, aby mohla být znovu použita jako mešita, byla - a zůstává - velmi kontroverzní. Práce probíhaly v letech 2007 až 2011.[10]

Galerie

  • Front of Hagia Sophia in İznik

    Průčelí

  • Exterior of Hagia Sophia in İznik

    Exteriér

  • Opus sectile floor in entrance of Hagia Sophia in İznik

    Podlaha zdobená metodou opus sectile u vchodu

  • Interior of Hagia Sophia in Iznik

    Interiér

  • Synthronon in choir area of Hagia Sophia in İznik
    Synthronon v kněžišti
  • View of secondary dome in Hagia Sophia in İznik

    Druhá kupole

  • Fresco in Hagia Sophia in İznik

    Freska

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hagia Sophia, İznik na anglické Wikipedii.

  1. ↑ CENTRE, UNESCO World Heritage. İznik. UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2023-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ GUSTEN, Susanne. The Church That Politics Turned Into a Mosque. The New York Times. 2012-02-08. Dostupné online [cit. 2023-11-27]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  3. ↑ CENTRE, UNESCO World Heritage. İznik. UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2023-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Hagia Sophia in Nicaea. The Byzantine Legacy [online]. [cit. 2023-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ CENTRE, UNESCO World Heritage. İznik. UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2023-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ GUSTEN, Susanne. The Church That Politics Turned Into a Mosque. The New York Times. 2012-02-08. Dostupné online [cit. 2023-11-27]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  7. ↑ Richard Krautheimer, Early Christian and Byzantine Architecture, 4th edition, 1986, p365.
  8. ↑ Hagia Sophia, ‘a mosque of conquest’ in İznik. Hürriyet Daily News [online]. 2018-06-14 [cit. 2023-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ CENTRE, UNESCO World Heritage. İznik. UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2023-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Ayasofya Orhan Camiisindeki restorasyon sorunları ufak tefekmiş! haberi. Arkeolojik Haber [online]. 2019-01-25 [cit. 2023-11-27]. Dostupné online. 

Zdroj