Gustav Svoboda (Centrokomise)

Gustav Svoboda
Jiná jména „Havlíček“; „Roudný“ (krycí jména v odboji)
Narození 3. června 1890
Praha; Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 1. června 1943
Berlín–Charlottenburg, Věznice Plötzensee; Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtí popraven gilotinou
Povolání obchodní ředitel
Zaměstnavatel Centrokomise
Děti
  • syn: Gustav Svoboda mladší (* 1930)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Gustav Svoboda se svým synem Gustavem

Gustav Svoboda (3. června 1890 Praha – 1. června 1943 Berlín–Charlottenburg, Věznice Plötzensee) byl bývalý příslušník československých legií na Rusi. V období protektorátu vykonával funkci ředitele Centrokomise (legionářského podniku pro zahraniční obchod), v protiněmeckém odporu byl napojený na zastřešující orgán odboje – Politické ústředí (PÚ) a na vojenskou ilegální odbojovou organizaci Obrana národa (ON) v jejímž rámci úzce spolupracoval se skupinou odbojářů kolem zpravodajsko–sabotážní skupiny tři králové.[1][2] Pro podplukovníka Josefa Balabána (velitele tří králů) získával souhrnné informace o pohybu zboží (importu a exportu) v protektorátu,[3][2] finančními částkami podporoval domácí odboj, byl i důležitým organizátorem nelegálních odchodů odbojářů za hranice protektorátu[3][2] a vzhledem k tomu, že mohl cestovat za hranice protektorátu vykonával pro odboj i funkci zpravodajského kurýra.

Život

Gustav Svoboda se narodil 3. června 1890 v Praze. Povinnou vojenskou službu v rakousko-uherské armádě absolvoval u 45. pěšího pluku a po vypuknutí první světové války byl s tímto útvarem odvelen na východní frontu. V hodnosti praporčíka padl v Bukovsku dne 25. prosince 1914 do nepřátelského zajetí. Přihlášku za příslušníka československých legií na Rusi si podal v Tjumeni 21. září 1917 a v hodnosti vojína byl přiřazen k 8. střeleckému pluku československých legií v Rusku. Svoji legionářskou kariéru na Rusi skončil v hodnosti kapitána u finanční správy československých legií a dne 4. dubna 1921 byl ze služby v legiích vyřazen (demobilizován).[4]

První republika

Po návratu do nově konstituovaného Československa se Gustav Svoboda záhy zařadil do řad příslušníků prvorepublikové společenské smetánky. Byl členem elity první republiky a to nejen finanční, ale i umělecké. V roce 1941 jeho majetek čítal údajně téměř 7 milionů korun (z toho 2,5 miliónů korun v hotovosti), byl silně pravicově orientován, což potvrdil i tím, že (v době protektorátní) byl zástupcem vedoucího mládežnické organizace Národního souručenství, která se nazývala Mládež Národního souručenství.[5] Obecně požíval Svoboda vážnosti pro svoji zásadovost, charakternost, obětavost a postupem doby získané znalosti z oblasti hospodářské a zahraničně–obchodní.[6]

Začátky v odboji

Pokud lze o někom prohlásit, že „stál u zrodu domácího odboje“, pak to byl právě Gustav Svoboda.[6] Od podzimu roku 1938 (od podepsání Mnichovské dohody) se v Praze – Dejvicích, v bytě podplukovníka Josefa Balabána (v ulici Na hutích 581/1[7])[p. 1] nebo v legionářské restauraci Bajkal na Vítězném náměstí v Praze (dnešní Dům armády Praha – DAP), začala scházet neformální skupina, ve které se společně setkávali bývalí příslušníci zahraničních československých legií, především ruských, z doby první světové války (plukovník Josef Churavý, podplukovník Josef Balabán, podplukovník Josef Mašín, major letectva RNDr. Josef Jedlička, major Alois Janotka) a rovněž mladší vlastenecky smýšlející Balabánovi známí (bratr Balabánovy družky Bohuslav Sleza, ředitel Centrokomise Gustav Svoboda a lékárník Otakar Schiedeck – funkcionář skautské organizace).[8][9][5]

Od začátku německé okupace Čech, Moravy a Slezska se v kancelářích legionářské obchodní organizace – Centrokomise[p. 2] (sídlící v budově na adrese: Na Florenci 1496/5, německy se ulice jmenovala Florenzgasse) – scházeli s jejím ředitelem Gustavem Svobodou přední činitelé Politického ústředí (PÚ), například Vladimír Klecanda nebo František Němec.[3][2]

Jako ředitel legionářské obchodní společnosti Centrokomise měl Gustav Svoboda rozsáhlé známosti mezi pracovníky hospodářských a finančních institucí a zároveň byl osobou mající přístup do nejvyšších hospodářských a finančních kruhů protektorátu. To jej činilo klíčovým zdroje informací pro zpravodajskou síť Tří králů. Navíc jej s podplukovníkem Josefem Balabánem pojilo spolubojovnické pouto vytvořené z dob, kdy oba bojovali v legionářských útvarech na Rusi. Kromě toho, že Gustav Svoboda získával pro odboj zpravodajsky cenné informace hospodářského a finančního druhu, oplýval dostatečným přehledem a analytickými schopnostmi potřebnými pro jejich sumarizaci a vypracovávání přehledů o celkové hospodářské situaci v protektorátu.[5]

Zpravodajské aktivity

S ředitelem Centrokomise Gustavem Svobodou (odbojové krycí jméno „Havlíček“ nebo „Roudný“) úzce spolupracovala poměrně samostatná ilegální skupina vedená ředitelem Národní banky Josefem Filipem a složená z pracovníků Národní banky pro Čechy a Moravu.[5] Josef Filip opatřoval kromě toho například cizí valuty osobám, které pak byly převáděny do zahraničí.[6][p. 3] Filipova skupina měla přímé spojení na podplukovníka Josefa Balabána, její členové se vyskytovali v objektu Národní banky pro Čechy a Moravu což byl jediný peněžní ústav v protektorátu (zcela ovládaný německou Říšskou bankou). Národní banka pro Čechy a Moravu sídlila v budově na adrese: Politických vězňů 936/7 (ulice se v letech 175 až 1946 jmenovala Bredovská, německy Bredauergasse).[2] Členové této ilegální Svobodovy/Filipovy zpravodajské skupiny měli přístup i k informacím ze struktur Ministerstva obchodu odkud získávali zejména cenné údaje o vývozu a dovozu zboží z a do protektorátu. Gustavu Svobodovi pomáhal se shromažďování a vyhodnocování údajů prokurista Centrokomise ing. Feist.[5]

Kromě spolupráce s lidmi ve vojenské ilegální skupině kolem podplukovníka Josefa Balabána pracoval Gustav Svoboda i pro ilegální organizaci ÚVOD, kde se stýkal s Františkem Němcem (krycí jméno „Přibyl“), dr. Václavem Holým (1900–1941) a dr. Kohákem. Pro ÚVOD dodával Gustav Svoboda v roce 1940 zprávy hospodářského charakteru (výsledky souhrnné hospodářské a politické špionáže) tak, že sumarizoval informace získané od Prokopa Drtiny (krycí jméno „Pavel Svatý“), od Františka Němce a od prof. Vladimíra Klecandy (krycí jméno „Kalvoda“).[6]

Kurýrní činnost

Kromě zpravodajských aktivit působil Gustav Svoboda též jako kurýr převážející zpravodajské informace z protektorátu do zahraničí, kam jezdil často na služební cesty (většinou cílící na Balkán).[6][5] V létě 1939 podnikl Svoboda například obchodní cestu do Londýna, kde jednal o politických věcech s vyslancem Janem Masarykem a také (při stejném služební výjezdu) navštívil Paříž. V roce 1940 podnikl významnou cestu na Balkán, kde navštívil Bělehrad, Sofii a Cařihrad, kde měl projev k příslušníkům tamní československé emigrace.[6]

Jako kurýra pro převoz dokumentů a zpravodajských informací používal domácí odboj i zaměstnance mezinárodní spediční firmy Jarolímek Vojtěcha Vrňatu, který často cestoval služebně na Balkánský poloostrov a který byl v kontaktu s pražskými odbojáři: Gustavem Svobodou a Ctiborem Trägerem[5]

Financování odboje

Kromě všeho uvedeného ovšem těžiště Svobodovy ilegální činnosti (při níž používal krycí označení „Havlíček“ nebo „Roudný“) spočívalo ve financování domácího odboje,[6] neboť na fungování a chod protiněmeckých aktivit poukazoval nemalé finanční částky. Například před Vánocemi 1940 předal podplukovníku Josefu Balabánovi obnos 75 tisíc korun. Svoboda se podílel i na formulování hospodářských pasáží při tvorbě politického programu domácího odboje „Za svobodu“.[5]

Přechody za hranice

Jedním z příkladů organizování nelegálních přechodů osob z protektorátu za jeho hranice, na nichž se Gustav Svoboda organizačně podílel, se uskutečnil 26. prosince 1939. Tehdy se podařilo zorganizovat cestu vlakem do Bělehradu pro prvorepublikového politika a významného představitele Politického ústředí (PÚ) Prokopa Drtinu a jeho manželku i pro Vladimíra Klecandu. Kromě Gustava Svobody se na transportu podílel i další ze spolupracovníků tří králů Jiří Zeman.[1] Kromě Zemana organizoval Svoboda přepravu významných osob z protektorátu do zahraničí i s bývalým československým legionářem v Francii a průvodčím lůžkových vozů Aloisem Fürbacherem (* 5. ledna 1893).[6]

Zatčení, věznění, rozsudek, ...

Gustav Svoboda byl v Praze zatčen gestapem 6. prosince 1941.[1][3][2] Svoboda při vyšetřování tvrdil, že sice podporoval rodiny vězněných a popravených, ale že šlo o jeho finanční prostředky, které jim dával. Byl nařčen ze zprostředkovávání přepravy balíčků ze zahraniční (dále předávané hlavně podplukovníku Josefu Balabánovi). Tuto skutečnost Svoboda doznal, a sice, že v kanceláři přijímal a doručoval balíčky známým, ale že neznal jejich obsah. Žaloba tvrdila, že šlo o anglické a francouzské časopisy a ilegální literaturu.[6]

Svoboda byl nejprve vězněn v policejní věznici v Malé pevnosti Terezín[p. 4] a pak v Berlíně.[1]

Dne 10. března 1943 byl odsouzen Lidovým soudním dvorem v Berlíně k trestu smrti za přípravu k velezradě a zemězradu (především za spolupráci s odbojovou organizací Obrana národa).[6][10] Téhož dne byl odsouzen k trestu smrti i generál Alois Machačík, pokladník Obrany národa Josef Srstka a štábní kapitán Václav Adam.[6]

Dne 26. května 1943 se Svobodův právní zástupce berlínský advokát dr. Grüll dozvěděl o zamítnutí žádosti o milost pro Gustava Svobodu.[6]

Rozsudek byl vykonán stětím gilotinou 1. června 1943 ve věznici Plötzensee[3] v Berlíně–Charlottenburgu.[1][2] Společně s Gustavem Svobodou byli ve stejný den a na stejném místě popraveni: Josef Srstka, Alois Machačík a Václav Adam.[11][5]

Vyšetřován byl i jedenáctiletý Svobodův syn Gustav Svoboda mladší, ale nakonec (když se od něj nic podstatného nedozvěděli) jej němečtí vyšetřovatelé propustili na svobodu.[1][3][2][6]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Na hutích 581/1 (v letech 1940 až 1945 Fichteova (německy Fichtestrasse) Praha 6 (Praha 17). Na této adrese bylo poslední legální bydliště podplukovníka Josefa Balabána a jeho družky Josefy Kochmannové před Balabánovým odchodem do ilegality.[7]
  2. ↑ Legionářská organizace nazývaná Centrokomise byla stěžejním „životním dílem“ Gustava Svobody. Organizace se zaměřovala především na obchodování s balkánskými státy. Kromě toho ale měla pobočné závody ve světových centrech (Londýn, Hamburk, Káhira, Tallin) a též disponovala svými zahraničními agenturami (Paříž, New York).[6]
  3. ↑ K osobám převedeným za hranice protektorátu patřili: ministr Jaromír Nečas, generál Alois Vicherek, generál Bedřich Neumann, poslanec Němec, dr. Prokop Drtina s chotí, prof. Vladimír Klecanda, paní Kudláčková – manželka Čeňka Kudláčka, a další.[6]
  4. ↑ V listopadu 1942 měl být Svoboda, odvezen do Budyšína, ale vězeňský lékař MUDr. Navara mu předepsal a dával injekce, takže jeho odjezd byl odložen.[6]

Reference

  1. ↑ a b c d e f PADEVĚT, Jiří. Kronika protektorátu. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 871 s. ISBN 978-80-200-3203-4. Kapitola Jmenný rejstřík: Gustav Svoboda, s. 138, 331. 
  2. ↑ a b c d e f g h PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: Gustav Svoboda a Gustav Svoboda mladší). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 168, 226. 
  3. ↑ a b c d e f PADEVĚT, Jiří. Tři králové - odbojová činnost legendární skupiny a vysílací místa radiostanic Sparta I a Sparta II (rejstřík osob: Gustav Svoboda a Gustav Svoboda mladší). 1. vyd. Praha: Academia, 2017. 169 s. ISBN 978-80-200-2677-4. S. 89. 
  4. ↑ Gustav Svoboda (narozen: 3. 6. 1887 nebo 3. 6. 1890 Praha – zemřel: 1939-1945), domovská obec: Poděbrady; zaměstnání bankovní úředník; vzdělání: akademické; politická příslušnost: národní socialisté; zájmové organizace: Sokol. [online]. Československá obec legionářská / projekt: Legie 100 / krev legionáře [cit. 2025-02-19]. Gustav Svoboda položil život za osvobození Československa. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f g h i KOURA, Petr. Podplukovník Josef Balabán : život a smrt velitele legendární odbojové skupiny Tři králové. Praha: Rybka, 2003. 309 s. ISBN 80-86182-72-X. S. 34, 73, 74, 79, 88, 108, 187, 212, 213, 220, 225. 
  6. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p VOZKA, Jaroslav. Hrdinové domácího odboje. Ilustrace Obálka: Milada Marešová. Praha: Práce, 946. 152 s., 16 hlubotiskových příloh. (Tvář století; sv. 3). Dílo nedostupné na trhu. Kapitola Financiér domácího odboje, s. 97 až 104. 
  7. ↑ a b PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. Kapitola Praha 6 (Praha 17), Na hutích 581/1, s. 582. 
  8. ↑ KOURA, Petr. Podplukovník Josef Balabán : život a smrt velitele legendární odbojové skupiny Tři králové. Praha: Rybka, 2003. 309 s. ISBN 80-86182-72-X. Kapitola rejstřík osob: Josef Jedlička, s. 34, 35, 135 158, 176, 177, 213. 
  9. ↑ FLAJŠMAN, Miroslav, Ing. Mjr. RNDr. Josef JEDLIČKA - zapomenutá historie československé meteorologie a národně osvobozeneckého hnutí v době 1. a 2. světové války [online]. (www.vojzesl.cz) Sdružení přítel vojenské zeměpisné služby [cit. 2017-10-13]. Kapitola RNDr. Josef Jedlička - zapomenutá historie. Dostupné online. 
  10. ↑ Dokumentace popravených Čechoslováků za druhé světové války v Berlíně-Plötzensee [online]. Ústav pro studium totalitních reřimů (ÚSTR) [cit. 2025-02-19]. Gustav Svoboda (* 3. června 1890 Praha – 1. června 1943 sťat gilotinou v Berlíně-Plötzensee) – obchodní ředitel.. Dostupné online. 
  11. ↑ Václav Adam (* 26. September 1905, Prag – 1. Juni 1943 Berlin–Plötzensee) [online]. Gedenkstätte Plötzensee / Památník berlínské věznice Plötzensee [cit. 2025-02-20]. Dostupné online. (němčina) 

Literatura

  • Vozka, Jaroslav. Hrdinové domácího odboje. Praha: Nakladatelství Práce, 1946; 152 stran; edice: Tvář století; Svazek 3.; (strany 97 až 104 včetně).

Související články

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Gustav Svoboda na Wikimedia Commons

Zdroj