Gustav Heidler

JUDr. Gustav Heidler
Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1920
Stranická příslušnost
Členství nár. soc.
Narození 7. září 1883
Police
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 30. května 1930 (ve věku 46 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Děti Alexander Heidler
Příbuzní Ferdinand Heidler a Jan Heidler (sourozenci)
Alma mater Univerzita Karlova
Profese politik a ekonom
Commons Gustav Heidler
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gustav Heidler (7. září 1883 Police[1] – 30. května 1930 Praha[2][3]) byl český a československý národohospodář a politik; meziválečný poslanec Revolučního národního shromáždění za Československou stranu socialistickou (pozdější národní socialisté).

Biografie

Vystudoval reálné gymnázium v Kolíně a pak práva na české univerzitě v Praze. Zde byl 18. října 1907 promován na doktora práv. Krátce působil na praxi u zemského soudu v Praze a ve Vídni. Od 1. května 1908 pracoval v Obchodní a živnostenské komoře v Plzni, nejprve jako konceptní praktikant.[4] Zde rovněž vedl národohospodářskou rubriku tamního listu Český deník. Roku 1912 se stává jednatelem Spolku pro průmysl cukrovarnický v Čechách a společně s bratrem Ferdinandem Heidlerem byli členy Československé cukerní komise. Zasloužil se o výstavbu Výzkumného ústavu cukrovarnického. Za první světové války působil v protirakouském odboji (člen Maffie) a zajišťoval kontakty s Nizozemskem.[5][6] Za války byl členem Cukerní ústředny ve Vídni.[4] Koncem války předložil během jízdy vlakem z Plzně Jaroslavu Kvapilovi návrh, aby se osobnosti českého uměleckého a veřejného života vyjádřily k budoucnosti státoprávního uspořádání, čímž se zrodil Manifest českých spisovatelů.[4]

Po vzniku samostatného státu vznikla již 2. listopadu 1918 Československá komise cukerní a Gustav Heidler byl jejím vedoucím jednatelem. Roku 1919 se podílel na vzniku Ústředního spolku československého průmyslu cukrovarnického. Inicioval založení Výzkumného ústavu československého průmyslu cukrovarnického v Praze.[4]

Od roku 1918 zasedal v Revolučním národním shromáždění.[7] Byl profesí tajemníkem.[8] Stál v čele skupiny Česká demokracie, soustředěné okolo stejnojmenného listu a tvořené aktivisty, kteří se předtím odštěpili od Národní strany svobodomyslné (mladočeši). V roce 1919 opustil Československou stranu socialistickou.[9]

Po vzniku republiky byl členem bankovního výboru ministerstva financí (až do vzniku centrální banky[4]) a od roku 1924 Národohospodářského ústavu při České akademii.[5][6] Byl také jednatel Ústředního spolku československého průmyslu cukrovarnického,[6]prokurista Společnosti pro pěstění řepového semene a člen Pánského klubu.[10]

Zemřel v květnu 1930 v podolském sanatoriu v Praze.[6] Zemřel náhle, po lehčí operaci.[4]

Rodina

Narodil se v rodině správce šternberského velkostatku v Polici. Jeho děd Ferdinand Heidler, i strýcové Josef Koudela a Friedrich Heidler, byli poslanci Moravského zemského sněmu. Jeho bratry byli historik Jan Heidler, národohospodář Ferdinand Heidler, politik národně socialistické strany a ministr obchodu Československa v letech 1919–1920 a Artur Heidler, advokát. Měl tři děti – syna, teologa Alexandera Heidlera, a dvě dcery; jeho vnukem je politik Cyril Svoboda.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých fary Podolí, sign. POD Z6 • 1923-1935, s. 129. Dostupné online.
  3. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Antonína v Holešovicích, sign. HOL Z6, s. 80
  4. ↑ a b c d e f JUDr. Gustav Heidler mrtvý. Národní politika. Květen 1930, roč. 48, čís. 149, s. 3. Dostupné online. 
  5. ↑ a b Kühtreiberová, Lenka: Zemští poslanci za okres Jemnice v letech 1861 - 1914 [online]. muni.cz [cit. 2011-11-18]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d Dr. Gustav Heidler. Národní listy. Květen 1930, roč. 70, čís. 148, s. 1. Dostupné online. 
  7. ↑ Gustav Heidler [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-18]. Dostupné online. 
  8. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-18]. Dostupné online. 
  9. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 763, 771. 
  10. ↑ Společenský adresář československý, Roč. 1930-1931. Praha: Josef Zeibrdlich, [1931], s. 86. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:532469b8-5f5e-4b8b-a639-fb8fc3b58116

Externí odkazy

Zdroj