Glomiti

Předpokládaný rozsah území osídleného Glomači

Glomačové (též Glomači, v dílech Jána Kollára Glomiti), někdy též Daleminci (polsky Glomici nebo Dalemińcy, německy Daleminzen, latinsky provinciam quam nos Daleminci vocamus, Slavi autem Glomaci vocant[1])[2] byli středověký západoslovanský kmen.

Historie

Podle Bavorského geografa patřil kmen Glomačů k sousedům dnešních Lužických Srbů (Chutici, Neletici, Nizici, Sermunti a Surbové neboli Sorabové). Obývali území mezi středním tokem Labem a Muldou. Na jihu hraničilo jejich území s Krušnými horami. Podle Dětmara pocházel kmen od svatého pramene Glomače[3].

Patřili mezi tzv. lužickosrbské kmeny společně s Nižany, Sitici, Nižici, Neletici, Susely, Srbiši. Na východ od nich žily další slovanské kmeny ze širší skupiny srbskolužické: Milčané, Lužičané, Bjezunčané, Nicové, Zarové a Slupjané.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Glomici na polské Wikipedii.

  1. ↑ Dětmar I. 3
  2. ↑ nesprávně Głomacze, [w:] Poradnik językowy. Towarzystwo Kultury Języka. Komisja Językowa. 1982. s. 682] obnoveno: Gołomacze, Dalemińce, Dalemińcy, Dolomici
  3. ↑ Aleksander Gieysztor: Mitologia Słowian. Warszawa: Wydawnictwo Uniwersytetu Warszawskiego, 2006, s. 216. ISBN 83-235-0234-X.

Zdroj