Gleditsia

Jak číst taxoboxDřezovec
alternativní popis obrázku chybí
Dřezovec trojtrnný (Gleditsia triacanthos)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád bobotvaré (Fabales)
Čeleď bobovité (Fabaceae)
Podčeleď Caesalpinioideae
Rod dřezovec (Gleditsia)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kvetoucí dřezovec trojtrnný (Gleditsia triacanthos)

Dřezovec (Gleditsia) je rod rostlin patřící do čeledi bobovité (Fabaceae). Dřezovce jsou dřeviny se složenými listy a často s nápadnými dlouhými trny na kmenech a větvích. Pocházejí z Asie a Severní i Jižní Ameriky. Některé druhy jsou pěstovány v celé řadě kultivarů jako cenné okrasné dřeviny. V České republice se pěstuje zejména dřezovec trojtrnný.

Popis

Dřezovce jsou opadavé jednodomé nebo dvoudomé stromy a keře se střídavými složenými listy. Na větvích a kmenech jsou často nápadné trny. Listy jsou jednoduše zpeřené nebo dvakrát zpeřené, v některých případech i obojí na téže rostlině. Listy jsou složené z početných střídavých až téměř vstřícných lístků, které jsou na okraji pilovité až vroubkované nebo řidčeji celokrajné. Na brachyblastech jsou listy často nahloučené do svazečků. Palisty jsou drobné a opadavé. Květy jsou uspořádány v úžlabních nebo výjimečně vrcholových hroznech nebo klasech, řidčeji latách. Květy jsou žlutavě zelené až zelenavě bílé. Okvětí je 3-5 četné. Koruna je stejně dlouhá nebo o něco delší než kalich. Tyčinek je 56 až 10 a vyčnívají z květu. Semeník je přisedlý nebo krátce stopkatý, s krátkou čnělkou a vrcholovou bliznou. Obsahuje 1 až mnoho vajíček. Plodem je nepukavý nebo jen obtížně pukající plochý lusk. Mezi zploštělými velmi tvrdými semeny je sladká rosolovitá hmota.[1][2]

Rozšíření

Rod dřezovec zahrnuje asi 12 druhů. Je rozšířen v jihozápadní, střední a východní Asii a v Severní a Jižní Americe.[1] Nejvíce druhů se vyskytuje v Číně, některé přesahují též do Vietnamu, Koreji nebo Japonska. V Severní Americe rostou 2 druhy: dřezovec trojtrnný (G. triacanthos) a dřezovec vodomilný (G. aquatica), a v oblastech se společným výskytem i kříženec těchto dvou druhů, G. x texana. Na Kavkazu dále roste dřezovec kaspický (G. caspica), v severovýchodní Indii dřezovec Gleditsia assamica. V Jižní Americe roste jediný druh, Gleditsia amorphoides, rozšířený v jižní Brazílii, Paraguayi, Bolívii, Uruguayi a severní Argentině.[3][1][4][5] Některé zdroje uvádějí výskyt i v tropické Africe, a sice druhu Gleditsia africana. Tento taxon, rostoucí v Angole, byl však přeřazen do jiného rodu a platné jméno je Erythrophleum africanum.[6]

Obsahové látky

U dřezovce japonského (Gleditsia japonica) byl prokázán obsah saponinů, flavonoidů a fenylpropanoidů.[7]

Taxonomie

Rod Gleditsia je v rámci čeledi Fabaceae řazen do podčeledi Caesalpinioideae a tribu Caesalpinieae. V minulosti byl řazen do čeledi Caesalpiniaceae (sapanovité), která byla v systému APG vřazena na základě fylogenetických studií do široce pojaté čeledi Fabaceae. Nejblíže příbuzným rodem je Gymnocladus (nahovětvec). Oba rody zřejmě vznikly v oblasti východní Asie v období eocénu.[8][9]

Zástupci

  • dřezovec čínský (Gleditsia sinensis)
  • dřezovec japonský (Gleditsia japonica)
  • dřezovec kaspický (Gleditsia caspia)
  • dřezovec trojtrnný (Gleditsia triacanthos)
  • dřezovec velkotrnný (Gleditsia macracantha, syn. G. sinensis)
  • dřezovec vodomilný (Gleditsia aquatica)[5]

Přehled druhů a jejich rozšíření

  • Gleditsia amorphoides - Jižní Amerika (Argentina, Brazílie, Paraguay, Uruguay)
  • Gleditsia aquatica - USA
  • Gleditsia assamica - Indie
  • Gleditsia australis - Čína, Hong Kong, Vietnam
  • Gleditsia caspica - Ázerbájdžán, Írán, Turkmenistán, Uzbekistán
  • Gleditsia fera - Čína až jihovýchodní Asie
  • Gleditsia japonica - Čína, Japonsko, Korea, Assam
  • Gleditsia medogensis - Tibet
  • Gleditsia microphylla - Čína
  • Gleditsia rolfei - Filipíny a Sulawesi
  • Gleditsia sinensis - Čína
  • Gleditsia x texana - USA
  • Gleditsia triacanthos - USA.[3]

Význam

Kmen dřezovce čínského (Gleditsia sinensis)

Dřezovce jsou atraktivní dřeviny vysazované zejména jako solitéry. Jsou vhodné také do vysokých živých plotů. Vyžadují světlá a teplá stanoviště a jsou dosti odolné proti suchu.[5] V České republice je různých kultivarech pěstován především dřezovec trojtrnný (Gleditsia triacanthos). Jednotlivé kultivary se odlišují zejména celkovým vzrůstem a habitem, barvou listů a přítomností nebo četností trnů.[5] Mimo tento druh se lze v českých botanických zahradách a arboretech poměrně zřídka setkat i s dřezovcem vodomilným (G. aquatica), dřezovcem kaspickým (G. caspica) nebo dřezovcem japonským (G. japonica).[10]

Dřeň plodů dřezovce trojtrnného (Gleditsia triacanthos) využívali američtí Indiáni jako sladidlo, zahušťovadlo a v léčitelství.[11]Dřezovec čínský (Gleditsia sinensis) je využíván v tradiční čínské medicíně,[12]dřezovec japonský (Gleditsia japonica) v Koreji.[7]

Dřevo dřezovce trojtrnného (Gleditsia triacanthos) je vlastnostmi podobné dřevu akátovému, je pevné, obtížně opracovatelné a trvanlivé. Je používáno zejména na pražce, vodní stavby, mosty a podobně.[13]

Reference

  1. ↑ a b c Flora of China: Gleditsia [online]. Dostupné online. 
  2. ↑ KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4. 
  3. ↑ a b Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ SCHNABEL, A. et al. Phylogenetic relationships in Gleditsia (Leguminosae) based on ITS sequences. American Journal of Botany. 
  5. ↑ a b c d Dendrologie online: Gleditsia [online]. Dostupné online. 
  6. ↑ The Plant List [online]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b HAN, S. T. et al. Medicinal Plants in the Republic of Korea. Manila: WHO, 1998. ISBN 92-9061-120-0. 
  8. ↑ SCHNABEL, Andrew et al. Phylogenetic relationships in Gleditsia (Leguminosae) nased on ITS sequences. American Journal of Botany. 2003, čís. 90/2). 
  9. ↑ CHRISTENHUSZ, Maarten J. M.; FAY, Michael F.; CHASE, Mark W. Plants of the World. An illustrated encyclopedia of vascular plants. [s.l.]: Kew Publishing, 2017. ISBN 978-1-84246-636-0. (anglicky) 
  10. ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 
  11. ↑ RIDSDALE, Colin et al. Trees. New York: DK Publishing, 2005. ISBN 0-7566-1359-0. 
  12. ↑ VALÍČEK, Pavel et al. Léčivé rostliny tradiční čínské medicíny. Hradec Králové: Svítání, 1998. ISBN 80-86198-01-4. 
  13. ↑ WAGERFUHR, R. Dřevo. Obrazový lexikon. Praha: Grada Publishing, 2002. ISBN 80-247-0346-7. 

Externí odkazy

Zdroj