Gl 868
| Gl 868 | |
|---|---|
| Astrometrická data (Ekvinokcium J2000.0) | |
| Souhvězdí | Jižní ryba (Piscis Austrinus) |
| Rektascenze | 22h55m46,61s[1] |
| Deklinace | -31° 39′ 21,2″[1] |
| Paralaxa | ~73,5 mas[2] |
| Vzdálenost | ~44,5 ly (~13,6 pc) |
| Zdánlivá hvězdná velikost | ~9,6[1] |
| Vlastní pohyb v rektascenzi | 380,175 mas/rok |
| Vlastní pohyb v deklinaci | −16,712 mas/rok |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Typ proměnnosti | není známá |
| Spektrální typ | K5V[3] |
| Povrchová teplota | 4 473 K |
| Další označení | |
| Henry Draper Catalogue | HD 216803 |
| 2MASS | 2MASS J22404335-2940278 |
| SAO katalog | SAO 191319 |
| Katalog Hipparcos | HIP 113137 |
| Katalog Tycho | TYC 6969-1175-1 |
| Glieseho katalog | Gl 868 |
| Synonyma | GJ 868, HR 8720 (neexistuje, pouze příklad: upravit dle skutečnosti), CD-31 17781, etc. |
|
(V) – měření provedena ve viditelném světle Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Gl 868 (též GJ 868 nebo HD 216803) je oranžový trpaslík spektrální třídy K5V, nacházející se v souhvězdí Jižní ryby (Piscis Austrinus). Od Země je vzdálen přibližně 44,5 světelných let (13,6 parseků).[2]
Díky své hvězdné velikosti kolem 9,6 magnitudy[1] není Gl 868 viditelná pouhým okem. Oranžoví trpaslíci této třídy mají nižší hmotnosti, menší poloměry a chladnější povrchy než Slunce, a proto září méně jasně. Takové hvězdy jsou často zajímavým cílem pro astrofyzikální výzkum, zejména při studiu potenciálních exoplanetárních systémů, stabilních zón obyvatelnosti a dlouhodobého hvězdného vývoje.
O hvězdě Gl 868 je k dispozici omezené množství údajů. Budoucí a přesnější měření, například z družice Gaia, mohou pomoci lépe určit její fyzikální vlastnosti, jako je hmotnost, poloměr, přesnější teplota či stáří, a případně odhalit přítomnost planetárních průvodců.
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Gl 868 na slovenské Wikipedii, Gliese 868 na nizozemské Wikipedii a Gliese 868 na italské Wikipedii.
- ↑ a b c d SIMBAD Astronomical Database: Gl 868 [online]. Centre de Données astronomiques de Strasbourg [cit. 2024-12-20]. Dostupné online.
- ↑ a b VAN LEEUWEN, F. Validation of the new Hipparcos reduction. Astronomy and Astrophysics. 2007, s. 653–664. doi:10.1051/0004-6361:20078357. Bibcode 2007A&A...474..653V.
- ↑ GRAY, R. O., Corbally, C. J. Stellar Spectral Classification.Chybí název periodika! Princeton University Press, 2009. ISBN 978-0-691-12511-4.
