Giuseppe Siri

Jeho Eminence
Giuseppe Siri
arcibiskup janovský
Arcidiecéze Janov
Jmenování 14. května 1946
Uveden do úřadu 29. května 1946
Emeritura 6. července 1987
Předchůdce Pietro Boetto, S.J.
Nástupce Giovanni Canestri
Titulární kostel Santa Maria della Vittoria
Heslo „Non nobis Domine“
„Nikoli nám Pane“
Znak Znak
Svěcení
Kněžské svěcení 22. září 1928
světitel Carlo Dalmazio Minoretti
Biskupské svěcení 11. 3. 1944
světitel Pietro Boetto, S.J.
1. spolusvětitel Amedeo Casabona
2. spolusvětitel Francesco Canessa
Kardinálská kreace 12. ledna 1953
kreoval Pius XII.
Titul kardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • Titulární biskup Liviadský (1944–1946)
  • Pomocný biskup v Janově (1944–1946)
  • Arcibiskup-metropolita Janovský (1946–1986)
  • Předseda italské biskupské konference (1959–1965)
  • Apoštolský administrátor Bobbio (1973–1986)
  • Kardinál protopresbyter (1982–1989)
  • Arcibiskup-metropolita Janov-Bobbio (1986–1987)
Zúčastnil se
Osobní údaje
Rodné jméno Giuseppe Siri
Země ItálieItálie Itálie
Datum narození 20. května 1906
Místo narození Janov
Datum úmrtí 2. května 1989 (ve věku 82 let)
Místo úmrtí Janov
Místo pohřbení Janovská katedrála
Národnost italská
Alma mater Papežská univerzita Gregoriana
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Giuseppe Siri (20. května 1906 Janov – 2. května 1989 tamtéž) byl italský kardinál a katolický arcibiskup Janova. Byl známý obránce věroučné a liturgické tradice Církve[1] a odpůrce totalitních ideologií 20. století, které považoval za neslučitelné s katolickou vírou.[2]

Siri rychle stoupal církevní hierarchií. V 38 letech byl jmenován pomocným biskupem, o dva roky později se stal janovským arcibiskupem a ve 47 letech byl kreován kardinálem.[3] Janovskou diecézi řídil 41 let od roku 1946 do roku 1987. Jeho episkopát byl pravděpodobně nejdelší[pozn. 1] v dějinách této diecéze.[4] Zúčastnil se čtyř konkláve, při kterých byl vždy považován za papabile.[5] Siri zastával také různé úřady, předsedou Italské biskupské konference byl od roku 1959 do roku 1965.[6]

Byl znám svým pevným charakterem a neochotou dělat kompromisy[7] a tato houževnatá obhajoba vlastního přesvědčení často rozdělovala veřejné mínění. Měl hodně příznivců, ale na druhou stranu měl i silnou opozici.[8] V Janově, s kterým byl hluboce svázán, založil četné podpůrné, pastorační a kulturní organizace.[9] Byl velmi plodným spisovatelem, jeho obsáhlá tvorba čítá na stovky titulů a obsahuje knihy, pastýřské listy, projevy, homilie, články a zprávy.[10]

Jeho rodné město po něm pojmenovalo hlavní vstup do divadla Carlo Felice.[11]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Chronologie ordinářů Janova uvádí jistého biskupa Viatora, který měl být 55 let janovským biskupem (732–787). Vzhledem k nedostatku dobových dokumentů to ovšem nemůžeme tvrdit s jistotou.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Giuseppe Siri na italské Wikipedii.

  1. ↑ SPIAZZI, Raimondo. Il cardinale Giuseppe Siri, arcivescovo di Genova dal 1946 al 1987. La vita, l'insegnamento, l'eredità spirituale, le memorie. Bologna: Edizioni Studio Domenicano, 1990. ISBN 978-88-7094-018-3. S. 253. 
  2. ↑ Rosso porpora antitotalitario [online]. ilcattolico.it, 4.5.2010 [cit. 2019-12-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-26. (italština) 
  3. ↑ Spiazzi, s. 253.
  4. ↑ Metropolitan Archdiocese of Genova [online]. gcatholic.org [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. (angličtina) 
  5. ↑ Spiazzi, s. 94.
  6. ↑ Spiazzi, s. 82.
  7. ↑ Spiazzi, s. 266.
  8. ↑ Spiazzi, s. 252.
  9. ↑ Spiazzi, s. 52.
  10. ↑ Spiazzi, s. 140-141.
  11. ↑ Archivovaná kopie [online]. carlofelicegenova.it [cit. 2019-12-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-05-29. (italština) 

Literatura

  • ARCIDIOCESI DI GENOVA, Il Cardinale Giuseppe Siri. Testimonianze a cento anni dalla nascita. Atti del convegno tenutosi a Genova nel 2006, Genova, Arcidiocesi di Genova, 2007, bez ISBN.
  • Fondazione Cassa di risparmio di Genova e Imperia, Fondazione regionale Cristoforo Colombo, Vaticano e Unione Sovietica. L'azione e il ruolo del cardinale Siri. Atti del convegno tenutosi a Genova nel 2001, Genova, De Ferrari & Devega, 2003, ISBN 88-7172-495-X.
  • AGNOLI, Francesco; BERTOCCHI, Lorenzo. Sentinelle nel post-concilio. Dieci testimoni controcorrente Siena, Edizioni Cantagalli, 2011, ISBN 88-8272-735-1.
  • BUONASORTE, Nicla. Siri, Tradizione e Novecento. Bologna, Il Mulino, 2006, ISBN 88-15-11350-9.
  • CAPONE, Aldo. Il Cardinale Giuseppe Siri al „Gaslini“. Genova, Associazione Culturale Cardinal Siri, 2006.
  • CAPPONI, Candido. Magna cum parvis componere. I fioretti del cardinale Siri. Genova, ECIG, 2006, ISBN 88-7544-070-0.
  • DOLDI, Marco. Giuseppe Siri. Il Pastore, 1946–1987. Città del Vaticano, Libreria Editrice Vaticana, 2006, ISBN 88-209-7819-9.
  • GHEDA, Paolo. Siri, la Chiesa, l'Italia. Milano, Editrice Marietti, 2009, ISBN 978-88-211-6531-3.
  • GRONE, Mario. Accanto al „mio“ cardinale Giuseppe Siri. Milano, Editrice Marietti, 1999, ISBN 88-211-7232-5.
  • LAI, Benny. Il Papa non eletto: Giuseppe Siri, cardinale di Santa Romana Chiesa. Roma e Bari, Laterza, 1993, ISBN 88-420-4267-6.
  • LAI, Benny. Annamaria Scavo, Giuseppe Siri, le sue immagini, le sue parole. Genova, De Ferrari Editore, 2008, ISBN 978-88-7172-968-8.
  • SPIAZZI, Raimondo. Il cardinale Giuseppe Siri, arcivescovo di Genova dal 1946 al 1987. La vita, l'insegnamento, l'eredità spirituale, le memorie. Bologna, Edizioni Studio Domenicano, 1990, ISBN 978-88-7094-018-3.
  • ZIZOLA, Giancarlo. Il conclave, storia e segreti. Roma, Newton & Compton, 1997, ISBN 88-8183-425-1.

Související články

Externí odkazy

Zdroj