Giuseppe Mercalli

Giuseppe Mercalli
Giuseppe Mercalli na úpatí Vesuvu
Giuseppe Mercalli na úpatí Vesuvu
Narození 21. května 1850
Milán
Úmrtí 19. března 1914 (ve věku 63 let)
Neapol, Italské královstvíItalské království Italské království
Místo pohřbení Neapol
Alma mater Neapolská univerzita Fridricha II.
Povolání seismolog, vulkanolog, vysokoškolský učitel a geolog
Zaměstnavatel Neapolská univerzita Fridricha II.
Nábož. vyznání katolická církev
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Giuseppe Mercalli (21. května 1850 Milán – 19. března 1914 Neapol) byl italský seismolog, vulkanolog, římskokatolický duchovní a autor po něm pojmenované Mercalliho stupnice sloužící k určení intenzity zemětřesení.

Život

Po svém vysvěcení studoval Mercalli u Antonia Stoppaniho geologii. Poté se stal profesorem na semináři v Miláně a Domodossole. V roce 1892 odešel na Univerzitu v Catanii, kde přednášel mineralogii a geologii, od roku 1892 přednášel vulkanologii na Neapolské univerzitě. Mezi jeho žáky byli například Giuseppe Moscati a Achille Ratti (pozdější papež Pius XI.). Od roku 1911 až do své smrti v roce 1914 byl ředitelem nejstarší vulkanologické observatoře na světě – Osservatorio Vesuviano.

V roce 1889 vydal Mercalli knihu Aktivní vulkány Země. V roce 1902 sestavil stupnici ke kategorizaci zemětřesení podle intenzity, zveřejnil ji v roce 1903.

Giuseppe Mercalli také pozoroval výbuchy vulkánů Stromboli a Vulcano na Liparských ostrovech. Jeho popis těchto erupcí dal název dvěma typům sopečných erupcí, které užívá Indexu sopečné výbušnosti: stupeň č. 1 – strombolská erupce a č. 2 – vulkánská erupce. Mercalli také fotografoval Vesuv bezprostředně po erupci v roce 1906.

Giuseppe Mercalli zemřel za nejasných okolností ve svém domě, nejspíše poté, co v noci při vědecké práci na sebe převrátil petrolejovou lampu.[1] Jeho tělo bylo ohořelé nalezeno druhý den v posteli s přikrývkou, kterou se nejspíš snažil oheň uhasit. Podle jiné verze spíše šlo o loupežnou vraždu s požárem sloužícím k zakrytí stop, podle úřadů z bytu zmizela hotovost činící v přepočtu asi 1400 dolarů.

Dílo

Mercalliho fotografie Vesuvu krátce po erupci v roce 1906

Mercalli navrhl dvě stupnice k měření intenzity zemětřesení, obě byly modifikací Rossiho-Forelovy stupnice. První,[2] dnes téměř zapmenutá, měla šest stupňů zatímco Rossiho–Forelova stupňů deset.[3] Druhá stupnice, známá jako Mercalliho stupnice, byla desetistupňová a její popis upřesňoval Rossiho–Forelovu stupnici.[4]

výběr
  • I vulcani attivi della Terra (1889) – Aktivní vulkány Země, studie zemětřesení: Casamicciola (1883), Isole Pontine (1892) a Messina (1908).
  • Studie o sopkách Vesuv, Stromboli a Vulcano
  • I vulcani e i fenomeni vulcanici in Italia (Milano, Francesco Vallardi, 1883), třetí svazek Geologia d'Italia
  • Il terremoto di Lombardia (1884)
  • Il terremoto di Lecco (1887)
  • Il terremoto dell'Andalusia (1897)
  • I vulcani attivi della Terra (Milano 1897)
  • Notizie vesuviane (1901-1907)
  • Studi sui terremoti della Calabria meridionale
  • Il risveglio del Vesuvio (1913)

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Giuseppe Mercalli na německé Wikipedii a Giuseppe Mercalli na anglické Wikipedii.

  1. ↑ PROF. G. MERCALLI BURNED TO DEATH; Famous Director of Vesuvian Observatory Upsets Oil Lamp Upon Himself. The New York Times. March 20, 1914. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ MERCALLI, Giuseppe. Vulcani e Fenomeni Vulcanici in Italia. Milan: Francesco Vallardi (Geologia d’Italia; sv. 3). S. 217–218. (anglicky) 
  3. ↑ DAVISON, C. On scales of seismic intensity and on the construction of isoseismal lines. Bull. Seismol. Soc. Am.. 1921, s. 95–129. (anglicky) 
  4. ↑ MERCALLI, Giuseppe. Sulle modificazioni proposte alla scala sismica De Rossi-Forel. Boll Soc Sismol Ital. 1902, s. 184–191. (anglicky) 

Literatura

Externí odkazy

Zdroj