Giovanni Verga

Giovanni Verga
Narození	2. září 1840 Katánie
Úmrtí	27. ledna 1922 (ve věku 81 let) Katánie
Příčina úmrtí	cévní mozková příhoda
Povolání	spisovatel, fotograf, scenárista, politik, prozaik a dramatik
Alma mater	University of Catania
Žánr	novela a román
Témata	beletrie, italská literatura a fotografie
Významná díla	I Malavoglia Il marito di Elena Mastro-don Gesualdo La duchessa di Leyra Nedda (novela) … více na Wikidatech
Ocenění	Řád sv. Mauricia a sv. Lazara
Politická příslušnost	Historická levice
Podpis
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Giovanni Verga (2. září 1840 Katánie – 27. ledna 1922 Katánie) byl italský realistický spisovatel, známý svými obrazy ze života na Sicílii. Proslavil, zejména novelou Cavalleria Rusticana, známou i díky stejnojmenné opeře Pietra Mascagniho, a románem I Malavoglia (česky Dům u mišpule). Věnoval se rovněž portrétní fotografii. Patří mezi nejvýznamnější představitele verismu, jehož pojmenování pochází od latinského vero – pravda. Snažil se pravdivě zachytit lidskou tvář nejen v literatuře, ale také na fotografii.^[1]

Život a dílo

Narodil se jako první syn bohatého katánského statkáře šlechtického původu Giovanni Battisty Vergy a matky Cateriny Di Mauro, patřící ke katánské buržoasii. Základní vzdělání mu poskytla soukromá škola literáta Antonia Abata, který ho přivedl k zájmu o literaturu.^[2] V roce 1858 se zapsal na právnickou fakultu v Katánii, kterou však po několika letech opustil. Když se v roce 1860 vylodil na Sicílii Giuseppe Garibaldi, narukoval do národní gardy a zůstal v ní čtyři roky.^[3]

V polovině 60. let se Verga přestěhoval do Florencie. Zde vystoupil z literární anonymity a navázal přátelství s významnými spisovateli té doby, mj. s Luigi Capuanou, Aleardo Aleardim, Giovanni Pratim či Vittorio Imbrianim.

V listopadu 1872 Verga opět změnil bydliště, tentokrát odešel do Milána. Oproti přece jen poněkud provinční metropoli Toskánska se v milánských intelektuálních kruzích probíraly nejnovější evropské literární směry.^[4] Rok 1874 byl rozhodující pro Vergovu spisovatelskou kariéru. Tehdy vyšla jeho povídka Nedda, která zaznamenala velký úspěch u kritiky i čtenářů. Líčí se v ní tragický osud venkovské dívky, které postupně zemřela matka, manžel i jediná dcera.

Jeho překladatelem do francouzštiny byl Édouard Rod. Verga ho jel do Paříže navštívit v roce 1882. Při té příležitosti se sešel i se svým vrstevníkem Zolou.^[5] Zásadní pro Vergu bylo setkání s Giuseppem Giacosou, který u něj obnovil zájem o divadelní úpravy jeho románů. Velký úspěch měla adaptace novely Cavalleria rusticana, kterou Verga napsal v roce 1880 a která byla v Turíně provedena o dva roky později. Nicméně ve druhé polovině 80. let se Verga dostal do finančních potíží a dlouhá období trávil v Římě. V roce 1887 se přestěhoval zpět na Sicílii. Roku 1891 se začal soudit s Pietrem Mascagnim o autorská práva na operní verzi Cavallerie rusticany. V roce 1893 soud vyhrál a získal odškodné ve výši 140 000 lir.^[6] Pak se natrvalo usadil v Katánii, kde setrval do konce svého života. Zde začal psát román Vévodkyně z Leyry, který však nedokončil. Více než psaní se věnoval péči o svoje pozemky. V noci 24. ledna 1922, po návratu z klubu, ho postihla mozková mrtvice. Na její násladky tři dny nato zemřel.^[7]

Verga byl rovněž kvalitní portrétní fotograf. V letech 1892–1897 pořizoval portréty sedláků, jejich žen a dětí na Sicílii, které s neúprosnou věrohodností odhalovaly tamější těžký život v té době.^[1]

Již za svého života byl Verga oceňovaný. Byl nositelem Řádu svatých Mořice a Lazara a v roce 1920 byl jmenovaný doživotním senátorem. V roce 2022 proběhl v Itálii velký kulturní festival pod názvem Verga 100.^[8]

Bibliografie

Romány

• Amore e Patria (1856–1857)
• I carbonari della montagna (1861–1862)
• Sulle lagune (1862–1863)
• Una peccatrice (1866)

• 

  Storia di una capinera (1871)
• Eva (1873)^[9] – česky Eva, Praha 1889, přel. Otakar Auředníček
• Eros (1875) – česky Oběti nerozvážné lásky, Praha 1889
• Tigre reale (1875) – česky Tygřice, Praha 1927, přel. Karel Lužan
• I Malavoglia (1881) – česky Dům u mišpule, Praha 1963, přel. Nina Tučková
• Il marito di Elena (1882) – česky Poprvé, podruhé, potřetí, Praha 1914, přel. Pavel Projsa
• Mastro-don Gesualdo (1889) – česky Mistr don Gesualdo, Praha 1970, přel. Václav Čep
• Dal tuo al mio (1905)

Krátké povídky

• Nedda (1874)

Soubor novel (1877)

• Primavera
• La coda del diavolo
• X
• Certi argomenti
• Le storie del castello di Trezza
• Vita dei campi. Nuove novelle (1880)
• Cavalleria rusticana (1880) – libreto k opeře Sedlák kavalír od Pietra Mascagniho přeložil Zdeněk Knittl, Praha 1960. Román přeložila pod názvem Sedlák kavalír a jiné povídky Marie Kalašová, Praha 1894.

• Výbor z povídek pod názvem Znamení lásky a jiné novely v překladu Hanuše Hackenschmieda vyšel v Praze roku 1920.
• Výbor z povídek s názvem Sicilské povídky v překladu Aleny Treybalové vyšel v Praze roku 1960.

Odraz díla ve filmu

Vergovy romány a povídky se staly inspirací k následujícím filmům:

• Země se chvěje, rež. Luchino Visconti, 1949
• Vlčice, rež. Alberto Lattuada, 1953
• Zbojníkova milenka, rež. Carlo Lizzani, 1969
• Sedlák kavalír, rež. Franco Zeffirelli, 1982

Fotogalerie

• 
  Giovanni Verga
• 
  Giovanni Verga
• 
  Vergův dům – muzeum v Katánii
• 
  Dílo 'I Malavoglia'

Odkazy

Reference

Související články

• Seznam italských spisovatelů

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Giovanni Verga na Wikimedia Commons
• (italsky) Collected works of Giovanni Verga
• (italsky) Giovanni Verga: all the works
• (italsky)I Malavoglia Archivováno 12. 3. 2007 na Wayback Machine. free e-book
• (italsky) Stránky Vergova muzea v Katánii

Zdroj