Giancarlo Giorgetti

Giancarlo Giorgetti
Giorgetti v roce 2018
Giorgetti v roce 2018
Ministr ekonomiky a financí
Italské republiky
Úřadující
Ve funkci od:
22. října 2022
Předseda vlády Giorgia Meloni
Předchůdce Daniele Franco
Ministr hospodářského rozvoje
Italské republiky
Ve funkci:
13. února 2021 – 22. října 2022
Předseda vlády Mario Draghi
Předchůdce Stefano Patuanelli
Nástupce Adolfo Urso
Tajemník rady ministrů
Italské republiky
Ve funkci:
1. června 2018 – 5. září 2019
Předseda vlády Giuseppe Conte
Předchůdce Maria Elena Boschi
Nástupce Riccardo Fraccaro
Člen Poslanecké sněmovny
Úřadující
Ve funkci od:
9. května 1996
Volební obvod Lombardie
Stranická příslušnost
Členství Liga severu
Narození 16. prosince 1966 (57 let)
Cazzago Brabbia, Varese, ItálieItálie Itálie
Choť Laura Ferrari
Děti jedno
Příbuzní Massimo Ponzellini (bratranec)
Alma mater Univerzita Bocconi
Profese politik
Commons Giancarlo Giorgetti
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Giancarlo Giorgetti (* 16. prosince 1966, Cazzago Brabbia) je italský politik a prominentní člen Ligy severu, jíž je od roku 2016 místopředsedou. Od roku 2022 je ministrem financí Itálie, předtím rok a půl vedl resort hospodářského rozvoje ve vládě Maria Draghiho, v letech 2018 až 2019 působil jako tajemník rady ministrů v první vládě Giuseppa Conteho.

Raný život a kariéra

Giorgetti se narodil v Cazzago Brabbia, malém městě v provincii Varese. Vystudoval univerzitu Bocconi a stal se daňovým poradcem a účetním auditorem.

Během studentských let byl blízký mládežnické organizaci nacionalistického Italského sociálního hnutí.[1] Na začátku devadesátých let nicméně vstoupil do Ligy severu, separatistického hnutí založeného Umbertem Bossim. V jejích barvách se roku 1995 stal starostou svého rodného města Cazzago Brabbia. Ve funkci zůstal až do roku 2004.[2]

Politická kariéra

Ve volbách 1996 byl poprvé zvolen do Poslanecké sněmovny. Znovuzvolen byl v letech 2001, 2006, 2008, 2013 a 2018. Ve volebním období 2001–2006 byl předsedou rozpočtového výboru sněmovny. V rámci stranických funkcí v letech 2002–2012 šéfoval pobočce Ligy v Lombardii a od roku 2016 je jedním ze tří celostátních místopředsedů.

List New York Times Giorgettiho popsal jako silného pobočníka Umberta Bossiho, šéfa Ligy mezi lety 1991 a 2012.[3]The Guardian ho označil za vlivného člena Ligy severu.[4] I poté, co se v roce 2013 stal lídrem Ligy Bossiho rival Matteo Salvini, Giorgetti zůstává jedním z nejvlivnějších členů strany.[5]

Názory a postoje

Giorgetti se řadí mezi umírněné členy Ligy.[6][7] Zasadil se o vstup do proevropské vlády Maria Draghiho.[6] Se samotným Draghim ho podle agentury Reuters pojí přátelství.[7] Na rozdíl od Salviniho ve funkci podporoval všechna vládní opatření proti covidu-19.[8] Kritizoval záměr Salviniho spojit na evropské úrovni krajní pravici a naopak prosazuje vstup do proevropské Evropské lidové strany.[8] Pro volbu starosty Říma v říjnu 2021 nepodpořil kandidáta Středopravicové koalice, nýbrž centristického europoslance Carla Calendu.[9]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Giancarlo Giorgetti na anglické Wikipedii.

  1. ↑ CAZZULLO, Aldo. Ignazio e Bobo, eterni rivali. Corriere della Sera [online]. 2008-09-25 [cit. 2022-01-02]. Dostupné online. (italsky) 
  2. ↑ GIOVARA, Brunella. Giorgettix, il villaggio del ministro pescatore. La Repubblica [online]. 2021-02-26 [cit. 2022-01-02]. Dostupné online. (italsky) 
  3. ↑ DONADIO, Rachel. A New Power Broker Rises in Italy. The New York Times [online]. 2010-09-16 [cit. 2022-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ SCOTT, Matt. Questions remain over Notts County affairs ahead of court date. The Guardian [online]. 2010-01-27 [cit. 2022-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ DA ROLD, Alessandro. MilanoTanti consiglieri intorno a Salvini, ma il leader ascolta solo Giorgetti. Linkiesta [online]. 2015-06-26 [cit. 2022-01-02]. Dostupné online. (italsky) 
  6. ↑ a b ROBERTS, Hannah. Italy’s Draghi to League: Learn to love the euro. Politico [online]. 2021-02-17 [cit. 2022-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b CRISPIAN, Balmer; VAGNONI, Giselda. Cornered by Draghi, Italy's Salvini shifts his party out of far-right camp. Reuters [online]. 2021-02-10 [cit. 2022-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b STEFANELLO, Viola. Key League member: Salvini’s plan to unite EU far-right ‘makes no sense’. Euractiv [online]. 2021-11-04 [cit. 2022-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ PAOLO, Michele. What's to come after Italy's local elections?. Italics Magazine [online]. 2021-10-13 [cit. 2022-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj