George Villiers, 4. hrabě z Clarendonu

George Villiers, 4. hrabě z Clarendonu
George Villiers, 4. hrabě z Clarendonu
George Villiers, 4. hrabě z Clarendonu
Ministr zahraničí Spojeného království
Ve funkci:
9. prosince 1868 – 27. června 1870
Předchůdce Edward Stanley, lord Stanley
Nástupce Granville Leveson-Gower, 2. hrabě Granville
Ve funkci:
3. listopadu 1865 – 6. července 1866
Předchůdce John Russell, 1. hrabě Russell
Nástupce Edward Stanley, lord Stanley
Ve funkci:
21. února 1853 – 26. února 1858
Předchůdce Lord John Russell
Nástupce James Harris, 3. hrabě z Malmesbury
Místokrál v Irsku
Ve funkci:
26. května 1847 – 10. března 1852
Předchůdce John Ponsonby, 4. hrabě z Bessborough
Nástupce Archibald Montgomerie, 13. hrabě z Eglintonu
Ministr obchodu Spojeného království
Ve funkci:
6. července 1846 – 22. července 1847
Předchůdce James Broun-Ramsay, 10. hrabě z Dalhousie
Nástupce Henry Labouchere
Stranická příslušnost
Členství Liberální strana
Narození 12. ledna 1800
Londýn
Úmrtí 27. června 1870 (ve věku 70 let)
Londýn
Choť Lady Katherine Grimston (od 1839)
Rodiče George Villiers a Theresa Villiers
Děti Francis Hyde Villiers
Edward Villiers, 5th Earl of Clarendon
Emily Russell, Baroness Ampthill
Constance Stanley, Countess of Derby
Lady Alice Villiers
Edward Hyde Villiers, Lord Hyde
George Villiers
Lady Florence Villiers
Příbuzní Charles Pelham Villiers, Thomas Hyde Villiers a Henry Villiers (sourozenci)
Algernon Hyde Villiers, Gerald Hyde Villiers[1], Dorothy Villiers[1], Eric Hyde Villiers[1] a Marjory Mildred Villiers[1] (vnoučata)
Alma mater St John’s College
Profese diplomat a politik
Ocenění velkokříž Řádu lázně
Podvazkový řád
Commons George Villiers, 4th Earl of Clarendon
Některá data mohou pocházet z datové položky.

George William Frederick Villiers, 4. hrabě z Clarendonu (George William Frederick Villiers, 4th Earl of Clarendon, 4th Baron Hyde of Hindon) (12. ledna 1800, Londýn – 27. června 1870, Londýn) byl britský diplomat a státník ze starobylého šlechtického rodu Villiersů. Patřil k výrazným osobnostem Liberální strany 19. století, osvědčil se především jako diplomat a celkem třikrát byl britským ministrem zahraničí, ještě předtím zastával funkci místokrále v Irsku.

Mládí

Pocházel z významného šlechtického rodu Villiersů, jeho otec George Villiers (1759-1827) byl dlouholetým členem Dolní sněmovny a vrchním intendantem námořnictva. Vystudoval v Cambridge a po absolvování univerzity působil jako atašé v Petrohradě (1820–1823). V letech 1823–1833 byl komisařem celního úřadu, v roce 1831 byl mimořádným vyslancem ve Francii. V letech 1833–1839 byl vyslancem v Madridu, kde měl důležitou úlohu v době španělské občanské války. Mezitím po strýci zdědil titul hraběte z Clarendonu a vstoupil do Sněmovny lordů (1838), kde jako aktivní řečník obhajoval vládní politiku.

Federico de Madrazo y Rojas: George Villiers, 4. hrabě z Clarendonu, jako britský vyslanec ve Španělsku

Místokrál v Irsku a ministr zahraničí

Po návratu ze Španělska zaujal místo ve vládě, nejprve jako lord strážce tajné pečeti a lord kancléř vévodství lancasterského (1840–1841), v dalším liberálním kabinetu byl ministrem obchodu (respektive prezidentem úřadu pro obchod; 1846–1847). V letech 1847–1852 byl místokrálem v Irsku. Proti irským emancipačním snahám vystupoval velmi přísně a i v Anglii byl kritizován, naopak královna Viktorie jeho činnost ocenila osobním projevem v parlamentu a v roce 1849 obdržel Podvazkový řád.

Ve vládních funkcích se od čtyřicátých let aktivně zabýval diplomatickou situací v Evropě a kvůli neochotě opustit kontinent odmítl opakované nabídky na post generálního guvernéra v Kanadě a Indii. Své zkušenosti plně zúročil ve funkci ministra zahraničí, kterou zastával celkem třikrát (1853–1858, 1865–1866 a 1868–1870). Projevil značné diplomatické nadání a pomáhal udržovat velmocenské postavení Británie, v roce 1856 se zúčastnil kongresu v Paříži, který ukončil krymskou válku. Zde dosáhl úspěchu mimo jiné díky přátelství s francouzskou císařovnou Evženií, s níž se znal již z doby svého působení ve Španělsku[2]. Naopak přílišné sympatie k francouzské císařské rodině mu později uškodily a v roce 1859 se do vlády nedostal. V letech 1861–1864 byl předsedou vládní komise pro školství, ministrem se stal znovu až v roce 1864 jako lord kancléř vévodství lancasterského, ministrem zahraničí byl opět v letech 1865-1866 a 1868-1870. V této době uspěl v jednáních se Spojenými státy, naopak se mu nepodařilo prosadit britské zájmy proti Rusku ve střední Asii

Zemřel v budově ministerstva zahraničí v Londýně 27. června 1870 ve věku 70 let.

Rodina

Zámek The Grove, Hertfordshire

Byl ženatý s Catherine Grimston (1810-1874), dcerou 1. hraběte z Verulamu. Z jejich manželství pocházelo osm dětí, z nichž dvě zemřely v dětském věku. Dcery se provdaly za významné osobnosti politiky (16. hrabě z Derby, 1. hrabě z Lathomu). Dědicem hraběcího titulu byl Edward Hyde Villiers, 5. hrabě z Clarendonu (1846-1914), který zastával funkci lorda nejvyššího komořího. Mladší syn Sir Francis Villiers (1852-1925) působil v diplomacii a byl vyslancem v Lisabonu a Bruselu.

Hlavním rodovým sídlem hrabat z Clarendonu byl zámek The Grove v Hertfordshire. V době 4. hraběte z Clarendonu byla hlavní budova zámku rozšířena o třetí patro a byly zde soustředěny cenné sbírky starých mistrů.

Reference

  1. ↑ a b c d Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. ↑ Tarle, J. V.: Krymská válka; Praha, 1951, str. 151 ad.

Literatura

Ottův slovník naučný, díl V.; Praha, 1892 (reprint 1997) ISBN 80-7185-102-7

Externí odkazy

Zdroj