Georg Olivier Wallis

Georg Olivier Wallis
Georg Oliver Graf Wallis, Kayserl: General Feld-Marschall. Mědirytina z doby po roce 1736
Georg Oliver Graf Wallis, Kayserl: General Feld-Marschall. Mědirytina z doby po roce 1736
Narození 1673
Vídeň
Úmrtí 19. prosince 1744 (ve věku 70–71 let)
Vídeň
Bydliště Vídeň
Povolání voják
Rodiče Ernst Georg Olivier Wallis
Příbuzní Franz Paul Wallis (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Georg Olivier hrabě Wallis, svob. pán z Carighmain (8. únor 1673, Vídeň – 19. prosinec 1744, tamtéž) byl císařský generál polní maršál, hlavní vojenský velitel Království obojí Sicílie a poslední správce Srbského království (habsburské korunní země).

Ačkoliv byl dobrým vojákem, v historii je spíše znám svou neúspěšnou kampaní a porážkou ve čtvrté, resp. sedmé rusko-rakousko-turecké válce z let 1735/37–1739, v jejímž důsledku habsburská monarchie navždy přišla o všechny oblasti na jih od Sávy, Dunaje a Jižních Karpat, které dvě dekády předtím dobyl Evžen Savojský.

Život

Wallisův zámek Kolešovice

Příbuzenstvo
manželka Maria Antonia von Götzen
manželka Marie Terezie Kinská
syn Georg Stephan Olivier Wallis
otec Ernst Georg Olivier Wallis
matka Maria Magdalena Elisabeth von Attems
bratr Franz Paul Wallis

Pocházel ze starého irského rodu Wallisů (Walshů), jehož jedna větev z důvodu nábožensko-politického pronásledování opustila rodné panství Carighmain (dnes Carrickmines na jižním předměstí Dublinu) a přešla již roku 1612 do císařských služeb.

Díky vojenským úspěchům svého otce Ernsta Georga a zejména děda Oliviera, generálmajora a osobního komorníka císaře Leopolda I., měl mladý Georg Olivier otevřené dveře ke kariéře. V 16 letech přišel jako páže na vídeňský dvůr; o rok později už vstoupil do císařské armády. V roce 1697, již v hodnosti kapitána, bojoval pod Evženem Savojským ve vítězné bitvě u Zenty. Během války o španělské dědictví sloužil v severní Itálii a roku 1707 se účastnil dobytí Neapole. Do roku 1713 se účastnil bitev ve Španělsku. Na konci války dosáhl hodnosti polního podmaršála.

V rakousko-turecké válce bojoval v letech 1716–18 opět pod velením prince Evžena v bitvě u Petrovaradína a o rok později velel třem plukům a byl odeslán do Neapole. Během války čtverné aliance patřil k rakouskému vojsku na Sicílii. Během bitev o Messinu byl raněn a krátce na to byl určen guvernérem této pevnosti až do roku 1727. Od roku 1731 do roku 1734 byl guvernérem pevnosti Mohuč. V následné válce o polské následnictví bojoval v Itálii proti Francii.

Nešťastná rusko-rakousko-turecká válka znamenala zlom v jeho kariéře: během ní se stal nejvyšším velitelem císařských vojsk a jako takový nesl velkou odpovědnost za prohranou rozhodující bitvu u Grocky (1739), po níž musel být s Turky podepsán nevýhodný bělehradský mír. Vzápětí byl Wallis souzen spolu s dalšími veliteli a v únoru 1740 odsouzen k věznění v pevnosti Špilberk. Po nástupu Marie Terezie o osm měsíců později sice omilostněn, nicméně původní vojenské hodnosti již nezískal.

Zbytek života dožil na svých panstvích, především v Kladsku a středozápadních Čechách (Kolešovice, Petrovice, Zavidov a Vysoká Libyně).

Literatura

  • [1] Oscar Criste: Wallis, Georg Olivier Graf von. v: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 40, Duncker & Humblot, Leipzig 1896, S. 749–751

Externí odkazy

Zdroj