Franz Rzebitschek

Franz Rzebitschek
Narození 26. listopadu 1801
Dašice
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 12. prosince 1889 (ve věku 88 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Bydliště Praha
Povolání mechanik, hodinář
Znám jako František Řebíček
Choť Wallburga Willenbacher
Christine Brandl
Děti Josef Řebíček
Gustav Řebíček
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Franz Rzebitschek, v matrice Franz Řebicžek, v literatuře také František Řebíček (26. listopadu 1801 Dašice – 12. prosince 1889 Praha[1]) byl český mechanik a hodinář.

Život

Pocházel z východočeských Dašic, narodil se tam jako syn hodinářského mistra Martina Řebíčka (1767–1845) a jeho manželky Anny, rozené Scheyballové.[2] Vyučil se pravděpodobně u otce. V roce 1819 začal v Čechách s výrobou mechanických hracích hřebenových strojků po švýcarském vzoru. Díky svému provedení a kvalitě hudebního aranžmá začaly být brzy uznávány nejen na území Rakouska-Uherska, ale i v celé Evropě. Ve velmi omezené míře kompletoval celé hrací skříňky. Většinou dodával své výrobky v jednoduchých etujích, aby mohly být montovány do stolních sloupkových nebo nástěnných obrazových hodin.

Zemřel 12. prosince roku 1889 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Rodina

Se svou první ženou Wallburgou Willenbacherovou (1799–1825), dcerou josefovského hodináře Ignatze Willenbachera, měl syna Václava (1822–1825).

Dne 25. listopadu 1833 se v kostele sv. Františka u křižovníků v Praze jako vdovec oženil s Christinou Brandlovou (1813–1865), dcerou pražského zlatníka Antonína Brandla.[2] Rzebitschek získal staroměstské městské právo a dal se zapsat jako továrník (fabrikant). Manželé bydleli na Starém Městě zprvu v domě čp. 85/I, pak v rohovém domě čp. 251/I na nároží Betlémského náměstí a Liliové ulice a měli pět dětí.[3]

Z jejich synů Gustav (1838–1916) pokračoval v otcově živnosti. Syn Josef (1844–1904) byl houslistou, skladatelem a dirigentem berlínské filharmonie.

Vývoj firmy

  • Alois Willenbacher & Franz Rzebitschek (1819 - 1842) - ve zprávě obchodní komise z roku 1836 je zmíněno 47 zaměstnanců továrny, kteří mají za sebou výrobu 8821 kusů hracích strojků.[4] Továrna byla schopna produkovat kolem 30 kusů hracích strojků denně.
  • Franz Rzebitschek (1842 - 1870)
  • Gustav Rzebitschek (1870 - 1897) - Provoz továrny byl roku 1897 ukončen kvůli snížení počtu objednávek, ale také kvůli náročnějším provozním podmínkám.[4]

Zastoupení v muzejních sbírkách

Samostatné hrací strojky jsou zastoupeny například ve sbírce Národním muzea, Uměleckoprůmyslového muzea nebo Národního technického muzea v Praze. Ve sbírce Národního technického muzea je uchován přípravek pro osazování ocelových kolíčků do hracího válce, který byl v továrně užíván kolem roku 1840 (i. č. 36 070) a kazeta se čtyřmi hracími stroji, užívaná pravděpodobně k obchodním účelům.

Galerie

  • Detail hracího stroje F. Rzebitschka

    Detail hracího stroje F. Rzebitschka

  • Etiketa na hracím stroji F. Rzebitschka

    Etiketa na hracím stroji F. Rzebitschka

  • Hrobka rodiny Rzebitschek (některá jména později počeštěna a přetesána na Řebíček).

    Hrobka rodiny Rzebitschek (některá jména později počeštěna a přetesána na Řebíček).

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matrika JIL Z11, sn. 87 [online]. AHMP [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b AhMP Matrika oddaných u sv. Františka
  3. ↑ Národní archiv ČR, Pobytová přihláška pražského policejního ředitelství
  4. ↑ a b WITZMANN, Erich. Die große Zeit der Musikmaschinisten. Die Presse [online]. [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. 

Literatura

  • Helmut Kowar: The Music of the Austrian Monarchy, Mechanical Music, Journal of the Musical Box Society International [MBSI], 66, 5, Sept/Oct 2020, S. 20–31.
  • Helmut Kowar: Musical Boxes from Prague and Vienna. Vienna, 2019.
  • Otmar Seemann (rechtlich verantwortlich) unter Mitarbeit von Hans-Jürgen Eisel (2018-2020): Spielwerke aus Böhmen und Wien
  • Helmut Kowar: Spielwerke aus Prag und Wien. Wien, 2017
  • Paul Bellamy: The Music Makers of Switzerland. 2015.
  • Peter Balog, Taťána Součková: Monarchie - kouzelné hrací strojky. Národní muzeum, Praha, 2013.
  • Švejda Antonín: Hnací stroje v českých zemích v 19. a na počátku 20. století, in: Člověk a stroj v české kultuře 19. století : sborník příspěvků z 32. ročníku sympozia k problematice 19. století : Plzeň, 23.-25. února 2012 / Člověk a stroj v české kultuře 19. století (sympozium) Vyd. 1. Praha : Academia, 2013 342 s., [8] s. obr. příl. : il. (některé barev.), portréty, faksim. + 1 mapa 978-80-200-2232-5 s. 294-305
  • Luuk Goldhoorn: Die Österreichische Spielwerkmanufaktur. Utrecht, 1999.
  • Helmut Kowar: Mechanische Musik. Eine Bibliographie. Wien, 1996.

Externí odkazy

Zdroj