Franz König
|
Jeho Eminence Franz König | |
|---|---|
| Kardinál-kněz Arcibiskup vídeňský | |
 | |
| Církev | Římskokatolická církev |
| Arcidiecéze | Vídeňská |
| Jmenování | 10. května 1956 |
| Emeritura | 16. září 1985 |
| Předchůdce | Theodor Innitzer |
| Nástupce | Hans Hermann Groër, O.S.B. |
| Titulární kostel | Sant'Eusebio |
| Heslo | „Veritati in caritate“ |
| Znak |  |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení |
29. října 1933 světitel Francesco Marchetti Selvaggiani |
| Biskupské svěcení |
31. srpna 1952 světitel Michael Memelauer 1. spolusvětitel Leo Pietsch 2. spolusvětitel Franz Sales Zauner |
| Kardinálská kreace |
15. prosince 1958 kreoval Jan XXIII. |
| Titul | Kardinál-kněz |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady |
|
| Zúčastnil se |
|
| Osobní údaje | |
| Země |
 Rakousko
|
| Datum narození | 3. srpna 1905 |
| Místo narození | Warth bei Rabenstein, Rakousko |
| Datum úmrtí | 13. března 2004 (ve věku 98 let) |
| Místo úmrtí | Vídeň, Rakousko |
| Národnost | Rakouská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Franz König, křtěn Franz Borgia König (3. srpna 1905, Rabenstein an der Pielach[1] – 13. března 2004, Vídeň) byl rakouský kardinál a prelát Římskokatolické církve. Mezi lety 1956–1985 zastával funkci vídeňského arcibiskupa. V roce 1958 se stal kardinálem (titulární kostel Sant'Eusebio).
Ve Vídni je na jeho počest pojmenováno náměstí Kardinal-König-Platz. V roce 1990 se stal spoluzakladatelem Evropské akademie věd a umění se sídlem v Salcburku.
Vyznamenání
-
velká čestná dekorace ve zlatě na stuze Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku – Rakousko, 1995[2]
-
velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky – Polsko, 7. září 1998 – udělil prezident Aleksander Kwaśniewski[3]
-
velkokříž Záslužného řádu Maďarské republiky – Maďarsko, 1999 -
Řád bílého dvojkříže I. třídy – Slovensko, 21. listopadu 2000 – udělil prezident Rudolf Schuster[4][5]
Dílo (výběr)
- Pontif. Univ. Gregoriana. Die Amesha Spentas des Awesta und die Erzengel im Alten Testament. Eine religionsgeschichtliche Untersuchung. Verlag Wedl, Melk 1935
- Christus und die Religionen der Erde. 3 svazky. Herder, Vídeň 1951
- Bilanz des Konzils. Katholisches Bildungswerk der Erzdiözese Wien, Vídeň 1966
- Der Aufbruch zum Geist. Styria, Graz u. a. 1972, ISBN 3-222-10723-8
- Mein zweiter Weg zu Christus. Hoffnungen im Umgang mit Jugendlichen, v: entschluss, 1984, sešit 4, strana 17.
- Felix Unger und Franz Kardinal König, Und wir haben doch eine Zukunft. Mensch und Natur an der Schwelle zum 3. Jahrtausend. Verlag Herder, Freiburg - Basel - Wien 1990. ISBN 3-451-21800-3.
- Franz König/ Hans Waldenfels: Lexikon der Religionen. Herder, Freiburg - Basel - Wien 1999, ISBN 3-451-04090-5.
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Rabenstein; str. 02-Taufe_0122, záznam č. 40
- ↑ https://www.parlament.gv.at/PAKT/VHG/XXIV/AB/AB_10542/imfname_251156.pdf
- ↑ Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 7 września 1998 r. o nadaniu orderów i odznaczeń.. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-09-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-10.
- ↑ » State Honours | Slovak-Republic.org [online]. [cit. 2019-09-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Prezident SR - Rad bieleho dvojkrza, I. trieda. web.archive.org [online]. 2011-05-15 [cit. 2022-07-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-05-15.
Literatura
- BALÍK, Stanislav; HANUŠ, Jiří, a kol. Primasové katolické církve : země střední Evropy v čase komunismu. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2010. 212 s. ISBN 978-80-7325-225-0.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Franz König na Wikimedia Commons
- Osoba Franz König ve Wikicitátech
