Franz Isidor Proschko

JUDr. et PhDr. Franz Isidor Proschko
Narození 2. dubna 1816
Vyšší Brod
Úmrtí 6. února 1891 (ve věku 74 let)
Vídeň
Místo pohřbení Vídeňský ústřední hřbitov
Povolání spisovatel, básník, právník a publicista
Děti Hermine Proschko
Emilie Proschko
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Franz Isidor Proschko, pseudonym: Franz von Hohenfurth, (2. duben 1816 Vyšší Brod – 6. únor 1891 Vídeň) byl spisovatel a právník.

Život

Od roku 1828 navštěvoval střední školu v Českých Budějovicích a poté studoval občanské a trestní právo na pražské univerzitě. Přijal místo stážisty na policejním ředitelství v Linci, kde se oženil. Koncem července 1851 se mu tam narodila dcera Hermine Camilla, která později působila i jako spisovatelka. V roce 1852 získal v Gießen titul doktora filosofie a magistra svobodných umění. Dne 22. října 1853 byl jmenován tajemníkem muzea Francisco Carolinum v Linci. V roce 1857 získal na univerzitě ve Vídni diplom doktora obojího práva. V roce 1861 byl jmenován vrchním policejním komisařem.[1], Od roku 1865 sloužil ve Štýrském Hradci a od roku 1867 ve Vídni. V roce 1878 mu byl udělen titul policejního rady. V roce 1883 odešel do penze. Franz Isidor Proschko zemřel ve Vídni 6. února 1891 ve věku 75 let. Místo posledního odpočinku našel v čestném hrobě na vídeňském ústředním hřbitově (skupina 0, řada 1, číslo 37) mezi skladateli Josephem Maysederem a Johannesem Baptistem Moserem.[1]

Výběr z díla

Celkem Proschko napsal kolem 75 děl – především básní, povídek a románů.

  • Streifzüge im Gebiete der Geschichte und Sage des Landes Oesterreich ob der Enns
  • Die Höllenmaschine (Historický román z francouzského konzulárního a císařského období), vydáno v roce 1854
  • Der Jesuit (Historický román z třicetileté války o Jiřím Plachém),[1] vydáno v roce 1857
  • Ein böhmischer Student (1861)
  • Der Letzte der Rosenberger (historický román ze 17. století), vydáno v roce 1861
  • Ein Hexenprozess (ze života astronoma Johannese Keplera), vydáno v roce 1866.
  • Die Nadel, 2,svazky (historický román z francouzských dějin), vydáno v roce 1858
  • Der schwarze Mann (1863)
  • Deutschland und Ungarn, 3 svazky (1867)
  • Geschichte und Sage aus Mähren (1878)
  • Maria Theresia (1876)
  • Erasmus Tattenbach (historický román ze 17. století)
  • Recht und Gewalt (divadelní hra o Čertově stěně)[1]
  • Libussa (román, jehož děj je mj. položen i do okolí Loučovic)[1]

Uznání

Získal četná vyznamenání mj. Zlatý záslužný kříž s korunou. Od velkovévody Ludvíka Hesenského obdržel Řád Filipa Statečného. Od papeže obdržel rytířský kříž Řádu svatého Řehoře Velikého. Velkou zlatou medaili za umění a vědu mu udělili císař František Josef I.[1]

Ve Vídni a Vyšším Brodě jej připomínají pamětní desky. V Linci je po něm pojmenována ulice (německy Proschkogang).

Odkazy

Externí odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Franz Isidor Proschko na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f MAREŠ, Jan; KAREŠ, Ivo. Kohoutí kříž: Franz Isidor Proschko. kohoutikriz.org [online]. 2001-01-01 [cit. 2023-01-14]. Dostupné online. 

Zdroj