František Autrata

František Václav Autrata
František Autrata, 1932
František Autrata, 1932
Narození 10. srpna 1872
Rakousko-Uhersko Křižanov
Úmrtí 28. srpna 1966 (ve věku 94 let)
Československo Brno
Povolání spisovatel, překladatel, literární historik
Alma mater Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Autrata, též František Václav Autrata (10. srpna 1872 Křižanov u Velkého Meziříčí[1] – 28. srpna 1966 Brno) byl český (moravský) spisovatel, překladatel, literární historik a filolog.

Život

Mládí a studium

Pocházel z rodiny drobného rolníka Františka Autraty a jeho manželky Anny, rozené Polákové.[1]

V roce 1892 maturoval na gymnáziu v Brně a po jednom semestru studia teologie přestoupil na filozofickou fakultu české univerzity v Praze. Na studiích se musel udržovat kondicemi i jako soukromý vychovatel. V roce 1894–1895 nastoupil vojenskou službu a v roce 1896 ukončil úspěšně studium v oborech čeština a němčina.[2]

Pedagogická praxe

Po ukončení studií učil do roku 1898 na reálce a obchodní akademii v Prostějově. Dále působil v letech 1898–1900 na reálce v Uherském Brodě a do roku 1905 na učitelském ústavu v Brně. Od roku 1905 do 1922 byl ředitelem učitelského ústavu v Polské Ostravě, s přerušením v době 1. světové války, kdy byl povolán do armády. V letech 1922–1934 se stal ředitelem gymnázia v Litomyšli. Léta důchodu prožil života v Brně a Plavči u Znojma.[2]

Rodinný život

Dne 18. října 1898 se v Prostějově poprvé oženil s Aloisií Zapletalovou (1879–1917).[3] Dcera Milada (provdaná Kudělásková) se narodila 7. listopadu 1899.[4]

Dne 1. března 1919 se jako vdovec v Hranicích oženil s odbornou učitelkou v Polské Ostravě Antonií Hromádkovou (1884–??).[5] Jejich dcera MUDr. Ludmila Uličná (1920–1997) byla lékařka, cestovatelka, autorka cestopisů, básní, literatury pro děti, překlady z italštiny.[6]

Dílo

František Autrata: Stryk Drastich (obálka, 1935)

Filologické, literárněhistorické a pedagogické zájmy se projevily i v šíři díla Františka Autraty. Autobiografické jsou jeho beletristické vzpomínky o gymnazistovi a filozofovi Václavu Outerkovi. Úspěšný byl i při vydávání slovníků, zpracoval též monografii o Magdaleně Dobromile Rettigové. Byl členem Moravského kola spisovatelů. Psal též pod pseudonymem Kato Novotný.

Noviny a časopisy

Povídkami přispíval do řady deníků a časopisů, např. Lidových novin.[7]

Pedagogika a jazykověda (výběr)

  • Přehled písemnictví českého na Moravě v polovici našeho století (1830–1870) (v Prostějově, J. F. Buček, 1898)
  • Spisovatelská družina kalendáře "Moravana" za let 1852–1864 v básnictví a v povídkářství (příspěvek k dějinám písemnictví českého na Moravě; v Uherském Brodě, nákl. vlast., 1899)
  • Uvedení do mluvnice staročeské (František Autrata podle Gebauera a jiných; Olomouc, Promberger, 1902, 1913, 1923, 1936)
  • Mluvnický rozbor vět (v Praze a Telči, E. Šolc, 1906)
  • Kapesní slovník jazyka českého a německého (Třebíč, Kubeš. kap., 1913)
  • Kolibří slovníček německo-český (Praha-Karlín, Emil Šolc, 1913)
  • Němčina maličkých (ilustrace Jindřich Haša; Moravská Ostrava, T. Pospíšil, 1913, 1929)
  • Uvedení do německé mluvnice (Třebíč, Kubeš, 1914)
  • Slovníček českého pravopisu (Moravská Ostrava, T. Pospíšil, 1922)
  • Nový kapesní slovník jazyka českého a německého s mluvnicí (I. Díl německo-český, II. Díl česko-německý; Praha, Svátek, 1923)
  • Rodinná výchova dětí v době předškolní po stránce tělesné (v M. Ostravě, Nákladem A. Perouta, 1923)
  • Rodinná výchova dětí v době předškolní po stránce duševní (M. Ostrava, Perout, 1925)


Beletrie

  • Dětský ráj (Holešov, Pášma, 1902)
  • Výlety do dětského ráje (ilustrace Frant. Vrobel; Praha, Unie, 1925)
  • Václav Outerek na studiích (román ze života studentského; v Olomouci, R. Promberger, 1928)
  • Filosofská léta Václava Outerka (román ze života studentského; v Olomouci, R. Promberger, 1934)
  • Stryk Drastich (kulturní obrázek ze Slezska; Brno, Moravské nakl., 1935)
  • Rozpůlená podobizna (žert o 1 jednání; Praha, Marie Švejdová, 1947)

Překlady

  • Nedej se! (o sebevýchově mládeže, autor Friedrich Wilhelm Foerster; Hlučín, Exerciční dům, 1926)
  • Škola a charakter (autor Friedrich Wilhelm Foerster; Olomouc, R. Promberger, 1928, zobrazení exemplářů s možností jejich objednání)
  • AUTRATA, František Václav. Píseň o Nibelunzích. Praha: Česká akademie věd a umění, 1941. 320 s. Dostupné online. Dostupné po registraci. 

Ostatní

  • Stručný průvodce po Litomyšli (v Litomyšli, nákl. vlastním, 1929), zobrazení exemplářů s možností jejich objednání
  • Zapadlý osvícenec Dr. Jan Melichar (Brno, Moravská jednota záložen, raiffeisenek a družstev, 1939)
  • M. D. Rettigová (v Brně, Družstvo Moravského kola spisovatelů, 1948)

Zajímavost – František Autrata a Leoš Janáček

V roce 1904 začala být z iniciativy rakousko–uherského ministra školství připravována edice rakouských a slovanských lidových písní Das Volkslied in Österreich a Leoš Janáček se stal předsedou brněnského pracovního výboru nazvaného Výbor pro českou lidovou píseň na Moravě a ve Slezsku. V rámci svých mnohých aktivit se členem tohoto výboru stal i František Autrata, spolu s dalšími osobnostmi (např. architektem Dušanem Jurkovičem). Zahajovací schůze výboru se konala v lednu 1906.[8]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Matrika narozených, Křižanov 1850–1877, snímek 113, Záznam o narození a křtu
  2. ↑ a b VLAŠÍN, Štěpán. František Václav Autrata. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1985. ISBN 80-200-0797-0. Svazek 1 A–G. S. 96–97.
  3. ↑ Matrika oddaných, Prostějov U Sv. Kříže, 1898–1906, snímek 14
  4. ↑ Matrika narozených, Uherský Brod 1886–1902, snímek 175, Záznam o narození a křtu
  5. ↑ Matrika oddaných, Hranice 1912–1931, snímek 191
  6. ↑ Československá bibliografická databáze: Ludmila Uličná
  7. ↑ Např. František V. Autrata: Sběratel. Lidové noviny. 19. 5. 1945, s. 1–2. [htthttp://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:4a28d340-6d00-11dd-88f5-000d606f5dc6?page=uuid:4a13aae0-6b0e-11dd-9afe-000d606f5dc6 Dostupné online]. 
  8. ↑ Lubomír Tyllner: Lidová píseň a instituce. Con tempo diverso. 30.-31. 5. 2018, s. 61–68. Dostupné online. 

Literatura

Zdroj