František Maxián ml.
František Maxián mladší (15. dubna 1950 Praha – 27. února 2024 Praha) byl český klavírista a pedagog, profesor na Pražské konzervatoři; syn Františka Maxiána staršího, otec Jana Maxiána
| František Maxián | |
|---|---|
 | |
| Narození | 15. 4. 1950 Praha, Československo |
| Úmrtí | 27. 2. 2024 Praha, Česká republika |
| Vzdělání | Pražská konzervatoř v Praze,
Akademie Múzických umění v Praze, Mistrovský kurz Paula Badury-Skody ve Vídni |
| Povolání | Světový klavírista, pedagog |
| Představenstva | předseda Společnosti koncertních umělců, předseda dozorčí rady Nadace Život umělce, člen dozorčí rady společnosti INTERGRAM, člen správní rady Nadace Český hudební fond, prezident České hudební rady |
| Choť | Monika Maxiánová |
| Děti | František Maxián nejml., Jan Maxián |
| Rodiče | František Maxián starší, Julie Maxiánová-Vildová |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Světový klavírista a profesor Pražské konzervatoře patřil k těm výjimečným typům interpreta, u nichž cítíme stálou přítomnost výrazné koncepční osobnosti.
Byl velkým propagátorem české hudby v zahraničí. Od Japonska přes celou Evropu až po USA.
Nejprve směřoval k herectví díky mnoha rolím v československých filmech a působením na prknech Národního divadla v Praze. Jeho umělecká dráha brzy nabrala nový směr.
Hudební předpoklady si přinesl již z rodiny: otec (stejného jména - František Maxián) byl vynikajícím světoznámým klavírním virtuosem, profesorem Pražské konzervatoře a spoluzakladatelem Akademie múzických umění v Praze, matka operní pěvkyní.
Školy měl prvotřídní; získal proto dokonalé technické základy: absolvoval Pražskou konzervatoř a Akademii múzických umění v Praze (prof. Valentina Kameníková, prof. František Rauch), v roce 1971 studoval v rámci mistrovských kurzů u Paula Badury - Skody ve Vídni.
Jako každý začínající klavírista si vydobyl nejprve řadu laureátských titulů (1967 mezinárodní Smetanovská soutěž, 1971 a 1973 interpretační soutěž ministerstva kultury ČR.
Zkušenosti doplnily jeho zahraniční zájezdy do všech zemí Evropy. Od roku 1987 se pravidelně vracel do USA, kde mimo jiné provedl Dvořákův a Fišerův klavírní koncert a mnoho dalších. Z početných vystoupení v ČR stojí za připomenutí koncerty a nahrávky s Českou filharmonií, Pražskými symfoniky, Státní filharmonií v Brně, Janáčkovou filharmonií v Ostravě a s řadou dalších orchestrálních i komorních těles. Natáčel mnohé nahrávky v Českém rozhlase a České televizi.
Řadou podnětů a inspirací obohatilo jeho život osobní přátelství s takovými klavírními hvězdami, jako byli Sviatoslav Richter, Garrick Ohlsson, Paul Badura-Skoda a dále s mnoha skladateli a též s umělci jiných profesí.
Maxián byl v nejširším slova smyslu múzický typ niterného založení. Promítalo se to nejen do osobité dramaturgie jeho koncertů (výrazný podíl soudobé tvorby, volba nekonvenčních programových sestav), ale i do interpretace, charakterizované výrazovou intenzitou, schopností absolutní koncentrace a osobní angažovanosti vůči zvolenému repertoáru.
Všechny tyto rysy v Maxiánově projevu dále zrály a stále sympatičtěji vyhraňovaly jeho tvůrčí typ. Svým jedinečným způsobem hry ovlivnil řadu svých studentů, po celém světě.
František Maxián byl též předsedou Společnosti koncertních umělců, předsedou dozorčí rady Nadace Život umělce, členem dozorčí rady společnosti INTERGRAM, členem správní rady Nadace Český hudební fond a prezidentem České hudební rady.
