František Hodáč

Prof. JUDr. František Hodáč
Poslanec Národního shromáždění
Ve funkci:
1929 – 1935
Stranická příslušnost
Členství LSPM
ČStD
ČsND
NSj
SNJ
Narození 21. srpna 1883
Brno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 10. března 1943 (ve věku 59 let)
Zlín
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbení Vyšehradský hřbitov
Choť Adéla Hodáčová
Rodiče František Hodáč
Děti Nataša Gollová (dcera)
Marcella Sedláčková (dcera)
Ivan Hodáč (syn)
Příbuzní Jaroslav Goll (tchán)
Alma mater Univerzita Karlova
Profese novinář a politik
Commons František Hodáč
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Xaver Hodáč, František Xaver Ferdinand Hodáč, (21. srpna 1883 Brno[1][2] – 10. března 1943[3]Zlín[4]) byl český politik a poslanec, publicista, otec automobilového závodníka Ivana Hodáče a hereček Nataši Gollové a Marcelly Sedláčkové.

Biografie

Rodina a mládí

Pocházel z rodiny brněnského zemského advokáta a národovce Františka Hodáče a jeho manželky Gabriely, rozené Kalinové. Narodil se v Brně v domě čo. 28 v ulici Rudolfské (nyní Česká).[1] Patřil k účastníkům prvního československého odboje. Za první světové války byl tajemníkem brněnské odbočky Maffie a stoupencem T. G. Masaryka.

Během studií na filosofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity byl posluchačem historika Jaroslava Golla. Dne 10. července 1909 se oženil v Praze na Smíchově s jeho dcerou Adélou Gollovou.[5]

Aktivity v sdružení průmyslníků

V roce 1911 se stal tajemníkem Jednoty průmyslníků pro Moravu a Slezsko a blíže spolupracoval s řadou moravských a českých podnikatelů a průmyslníků – kupř. s Tomášem Baťou.

Po válce se v letech 1918–1933 zastával funkci generálního tajemníka a později místopředsedy Ústředního svazu československých průmyslníků. Byl také členem bankovní rady a stoupencem ekonomické politiky Aloise Rašína. Jeho oponentem byl Karel Engliš.

Politická činnost

Po parlamentních volbách v roce 1929 se stal za Československou národní demokracii poslancem Národního shromáždění.[6]

Tvořil opozici hradní politiky, převážně zahraniční ztělesněné v Edvardu Benešovi, kritizoval jeho zahraničně politickou orientaci. V době krize za vzor považoval fašistický režim Benita Mussoliniho v Itálii. František Hodáč je spolutvůrcem sjednocení pravicových a nacionalistických sil do bloku Národní sjednocení, které vytvořil spolu s J. Stříbrným, profesorem F. Marešem a Karlem Kramářem. Podílel se také na tzv. anketě (ve skutečnosti otevřeném dopise) Národu národní kulturu v Národních listech z konce roku 1936, v kterém s ostatními představiteli Národního sjednocení nařkli československou uměleckou avantgardu z "kulturního bolševismu" a "protistátních a protinárodních tendencí".[7] Anketu otevřeně kritizoval spisovatel Karel Čapek[8], malíř a karikaturista Antonín Pelc, malíř Emil Filla a další.

Po Mnichovské dohodě byl za Národní sjednocení jedním ze zakládajících členů Strany národní jednoty, do níž byly sloučeny české pravicové a středové strany společně s většinou národních socialistů.

Hodáč se stal jedním z místopředsedů nové strany a z pozice předsedy Národní rady hospodářské mu byla svěřena konsolidace hospodářství, potýkajícího se s následky Mnichovské dohody, zejména ztrátou surovinových zdrojů.

Aktivity za druhé světové války

V letech 1940 až 1942 byl vedoucím národohospodářského oddělení Studijního ústavu ve Zlíně.[9] Od roku 1942 byl krátce do své smrti členem dozorčí rady zlínské společnosti Baťa.[10]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Parlamentní zastoupení Čsl. národní demokracie v III. voleném Národním shromáždění, Národní listy, 10. 11. 1929, s. 1.
  3. ↑ Noviny Zlín, 12. března 1943, s. 1
  4. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých fary Smíchov, sign. SM Z26, s. 269
  5. ↑ SM O18, sn. 290 [online]. AHMP [cit. 2022-10-03]. Dostupné online. 
  6. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2014-11-25]. Dostupné online. 
  7. ↑ Národu národní kulturu. Národní listy. 1936, 25. 9., roč. LXXVI,, čís. č. 353,, s. s.1.. 
  8. ↑ ČAPEK, Karel. Umění a politika. Přítomnost. 1937, 6. 1., roč. XIV, čís. č. 1, s. s. 7. 
  9. ↑ GLOGAR, Alois. Studijní ústav ve Zlíně. Multifunkční vzdělávací a kulturní instituce. Prostor Zlín. 1995, roč. 3, čís. 7–8, s. 9. ISSN 1212-1398. 
  10. ↑ LEHÁR, Bohumil. Dějiny Baťova koncernu (1894-1945). Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1960. 298 s. S. 74. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj